Veřejnost se konečně dozví, jaké toxické látky vypouštějí které podniky

PRAHA – Právo na informace o vypouštěných toxických látkách dnes zažívá důležitý mezník. Průmyslové podniky musejí poprvé v historii České republiky ohlásit, jaké toxické látky a v jakém množství vypouštějí v emisích do vody, ovzduší anebo v odpadech. Tato povinnost se vztahuje celkem na 72 toxických látek. Ministerstvo životního prostředí informace od podniků prověří a zpracuje do databáze, která bude zpřístupněna veřejnosti v září. “Integrovaný registr znečišťování (IRZ), jak se databáze o tocích toxických látek nazývá, je trnem v oku Svazu průmyslu a dopravy ČR, který se jej stále snaží vypudit z české legislativy. Zachování a zprovoznění registru proto považujeme za velký úspěch kampaně Budoucnost bez jedů (1). K udržení registru v legislativě přispělo v roce 2002 také přes 9 tisíc podpisů pod peticí Budoucnost bez jedů a podpora vědců, řady starostů a zastupitelů měst a obcí,” řekl ke  zprovoznění registru předseda sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík.

Integrovaný registr znečišťování poskytuje podrobné informace o používání a vypouštění toxických chemikálií. Každý tak může na jednom místě najít shromážděné údaje o  tom, kolik těchto látek ročně vypouští konkrétní průmyslový či zemědělský provoz do životního prostředí. První integrovaný registr znečišťování byl uzákoněn v roce 1986 pod názvem “Toxic Release Inventory” v USA. Tento příklad následovaly další země: Kanada, Austrálie, Nizozemí, Velká Británie, Švédsko, Mexiko a další.

“Od zveřejnění údajů v IRZ si slibujeme, že pomůže v řadě konkrétních případů. Určitě bude příspěvkem do živé diskuse o tom, kdo a jak znečišťuje ovzduší v Ostravě anebo o tom, kolik dioxinů obsahují odpady ze spalovny v Liberci,” přiblížil využití registru tiskový mluvčí Arniky Marek Jehlička.

Zástupci průmyslu před třemi roky argumentovali, že zavedení registru přijde jejich podniky na miliardy korun. “Žádná vlna stížností na nákladnost měření kvůli novému systému se nekoná. Podobně bez finančních problémů prošel před lety zákaz freonů, i když i tehdy průmysl také strašil vysokými náklady,” řekl Petrlík.

Některá omezení se však průmyslu  přece jenom podařilo prosadit. Například v případě povodní se lidé opět nedozví, kolik chemikálií se skladuje ve Spolaně Neratovice. Stejně tak se asi nedozví, kolik toxického hexachlorbenzenu (2) končí v odpadních vodách Spolchemie. “Je to způsobeno špatným nastavením tzv. ohlašovacích prahů a vyškrtnutím povinnosti ohlašovat množství toxických látek vstupujících do výroby. To by do určité míry mohla řešit nová chemická politika EU, pro niž se vžila zkratka REACH,” upřesnil Petrlík

Poznámky:

(1) Informace o průběhu kampaně Budoucnost bez jedů a Integrovaném registru znečišťování najdete na internetových stránkách bezjedu.arnika.org.

(2) Hexachlorbenzen (HCB) je vedlejším produktem při výrobě průmyslových chemikálií jako jsou tetrachlormetan, perchlorethylen, trichlorethylen či pentachlorbenzen (výroba např. v ústecké Spolchemii). HCB také vzniká při elektrolytické výrobě chlóru spolu s oktachlorstyrenem. Svým působením na zdraví lidí je podobný dioxinům. Poškozuje imunitní a hormonální systém člověka. Přetrvává dlouho v životním prostředí. Patří k tzv. perzistentním organickým látkám stejně jako např. polybromované difenylétery (PBDE), jejichž výroba a spotřeba se na rozdíl od něj zvyšuje. Také o jejich emisích by měl IRZ obsahovat informace.