Velko-chemický kompromis

Nejkomplikovanější předpis v dějinách evropské integrace prošel do dalšího kola.

Dlouho to vypadalo na velký třesk v evropské chemii. V klíčové fázi schvalovacího procesu to připomíná jen další kompromis silných na úkor slabších. Řeč je o nařízení ES o registraci, testování, povolování a omezování chemikálií, již proslulém pod zkratkou REACH. V pátek 18. listopadu prošel dva roky vášnivě diskutovaný návrh prvním čtením Evropského parlamentu. Ačkoli legislativní kolečko nekončí, platnost tohoto prý "nejkomplikovanějšího předpisu v dějinách evropské integrace" je na dohled.

NAŘÍZENÍ o REACH má vyřešit řadu přetrvávajících problémů. Chemikálie užívané před rokem 1981, kdy byla zavedena povinnost notifikace podle směrnice ES 67/548, neprošly žádnou srovnatelnou kontrolou. Donutit jejich výrobce v EU nebo dovozce ze třetích zemí za stávající legislativy, tvořené čtyřicítkou směrnic, k testování připomíná pověstnou hlavu XXII. Pověřené orgány musejí prokázat škodlivost chemikálie, aby mohly nařídit povinné testování, škodlivost bez předchozího testování se však jen těžko prokazuje. Na trhu je tak 30 000 druhů chemikálií, o nichž chybějí kompletní a ověřená data, zatímco testy prováděné nejen na ministrech životního prostředí ukázaly, že řadu z těchto látek má ve svém organismu každý Evropan.

Legislativní guláš nechránící efektivně lidské zdraví nahradí jeden komplexní předpis. Ukládá, aby každý, kdo chce vyrábět nebo dovážet do EU kteroukoli z oněch 30 000 chemických látek v množství větším než 1 tunu za rok, získal její registraci. Žádost o ni musí doprovodit doklady o zdravotních rizicích látky a způsobech jejich předcházení. Jde o přehození břemene: úřad již nebude dokazovat, že co je nebezpečné, musí z trhu pryč, naopak průmysl bude dokazovat, že to bezpečné či přiměřeně zajištěné může na trh vstoupit. V odůvodněných případech může úřad uložit výrobci další testování (evaluaci) a pro zvlášť nebezpečné látky trvat na předběžném povolení k výrobě či dovozu.

Systém povolení by měl zajistit, aby z karcinogenů, mutagenů a dalších chuťovek zbyly na trhu jen ty, jejichž rizika jsou pod kontrolou, socio-ekonomický efekt převažuje nad problémy a vhodná náhražka není k dispozici. Aby se vše do 11 let od účinnosti nařízení zvládlo, bude práci národních kontrolních orgánů koordinovat a do jisté míry centralizovat Evropská chemická agentura se sídlem v Helsinkách.

JE JASNÉ, že tento stručně uvedený základ REACH už nebude odmítnut. Zpravodaj za europoslance-socialisty Guido Sacconi vystihl kouzlo momentu přirovnáním REACH k ovoci, které právě dozrálo, takže "musí být ale včas sklizeno, aby neshnilo". Nalezení průchodného kompromisu totiž neřeší spor mezi zdravím a blahobytem, ani mezi chemickým velkoprůmyslem a zbytkem oboru.

Ačkoli zelená lobby, spotřebitelé a levice na straně jedné, chemický průmysl, liberálové a Německo na straně druhé, akceptují REACH jako maximum možného, jejich pozice zůstávají protichůdné. Průmysl nadále tvrdí, že REACH ho bude stát desítky, možná stovky miliard eur vícenákladů. Ekologické organizace naopak spočítaly, že odstranění největších chemických škodlivin ze spotřebitelského řetězce ušetří na zdravotních nákladech EU 283 miliard eur do 30 let. Evropští poslanci se přiklonili na stranu zdraví, když do návrhu začlenili omezení platnosti povolení na pět let a podpořili tzv. substituční princip: "co má méně škodlivou náhradu, nesmí být povoleno". Rozezlili tím evropské chemiky, jejichž konkurenceschopnost na oplátku podpořili schválením řady výjimek, které zajišťují, že dvě třetiny z 30 000 registraci podléhajících chemikálií získají úlevy. Z registrace tak budou vyňaty polymery, se zjednodušenou procedurou vystačí většina meziproduktů a látek produkovaných v množství do 100 tun za rok.