Pro Zelené je nový evropský zákon příliš měkký, pro podniky tvrdý.
REACH: Za chemii zdravější
O kontroverzní legislativní normě REACH (registrace, vyhodnocování a autorizace chemikálií) v prvním čtení hlasovali v Evropském parlamentu (EP) před pár dny také čeští poslanci. Je to údajně nejobsáhlejší legislativa, kterou se kdy evropské instituce zabývaly. REACH byl schválen 407 hlasy poslanců, proti jich bylo jen 155 a 41 se zdrželo hlasování. Je otázkou, kdo hlasoval ideologicky či v souladu se svou stranou, nebo kdo opravdu prostudoval kolem tisícovky stránek textu.
OD NÁVRHU SI HODNĚ SLIBUJÍ ekologové. Vždyť jak životní prostředí, tak i potravinové řetězce jsou často kontaminovány chemikáliemi z různých zdrojů. Podle aktivistů Greenpeace došlo i na symbol českých Vánoc - kapra. I ten prý má v sobě toxické látky, jak vyplynulo z analýzy kaprů nakoupených v supermarketech v ČR, Polsku, na Slovensku a v Rakousku. Ve všech vzorcích laboratoře odhalily ftaláty, které se používají jako změkčovadla PVC. Po schválení REACH budou ftaláty podléhat jeho nejpřísnějším pravidlům, protože jsou rakovinotvorné a již dnes jsou zakázány při výrobě kosmetiky a hraček pro malé děti. K nálezu Greenpeace se vyjádřila česká veterinární správa s tím, že pravidelně monitoruje obsah dioxinů a PCB, zatímco ftaláty nesleduje, protože pro ně zatím nejsou stanoveny limity a není prokázáno, jaké hodnoty poškozují zdraví.
O REACH SE LÉTA DISKUTUJE, podoba, se kterou vyšel z prvního čtení, je kompromisem a v detailech se ještě bude měnit. Její schválení bylo umožněno dohodou hlavních politických klubů v EP, a to konzervativního a socialistického. Každý v něčem ustoupil.
Poslanci EP ovšem k REACH nezaujímali jednotný postoj ani v jednotlivých politických frakcích. Odmítlo ho např. devět českých poslanců za ODS a REACH rozdělil i levici, včetně českých komunistických europoslanců. Miloslav Ransdorf na tiskové konferenci řekl, že pro kompromisní podobu směrnice zvedl ruku jen s velkým sebezapřením. Může s ní však podle jeho názoru žít jak chemie, tak také odbory, ale znamená podle něj jen nepatrný pokrok proti dosavadnímu stavu.
Při projednávání bylo podáno přes tisíc pozměňovacích návrhů. K zásadní shodě poslanecké kluby došly např. u zásady jedna látka - jedna registrace, což zabrání duplicitní a zároveň nákladné registraci téže chemikálie na více místech v EU. Zároveň se poněkud změkčily požadavky na předávané informace. Látky, které se vyrábějí v množství od 10 do 100 tun ročně, se budou testovat povinně, v některých případech však lze drahé testy vynechat. U látek, které se vyrábějí v objemu od jedné do deseti tun, se budou vyhodnocovat základní rizika. Pokud se zjistí jejich existence, tak bude povinnost obstarat další údaje o jejich vlastnostech.
NIKDO NEVYHRÁL, což je zřejmé ze stížností protichůdných stran. Podle české Strany zelených nedokáže schválená podoba REACH dostatečně chránit životní prostředí a lidské zdraví. Text prý představuje velký ústupek od původního záměru identifikovat a postupně stáhnout z trhu nebezpečné chemické látky vyráběné a používané " v Evropě. Strana zelených proto vyzvala vládu ČR, aby její zástupci v Radě ministrů trvali na rozšíření požadovaných informací o chemických látkách tak, aby bylo možné identifikovat všechny, které jsou nebezpečné. Jako konkrétní příklad uvádějí, že průmyslové podniky budou mít sice u velké většiny látek povinnost hlásit různé údaje, jako třeba bod varu, ale např. již ne jejich toxicitu.
Nespokojeny jsou však také chemické podniky. Předseda Svazu chemického průmyslu Ladislav Novák tvrdí, že jim nevyhovuje ani mírnější verze REACH, i když zatím nemohli prostudovat dopodrobna všechna ustanovení. Obává se především toho, že zákon nebude v praxi proveditelný, bude stát výrobce zbytečně mnoho peněz a zhorší konkurenceschopnost evropských podniků vůči čínským či americkým.
EVROPSKÁ KOMISE ODHADUJE, že zavádění REACH bude průmysl stát 2,3 miliardy eur za sedm let, což je méně než polovina toho, co odhadují samy podniky. Ve skutečnosti jsou to všechno opravdu jen odhady. Jak tomu bude ve skutečnosti, nikdo věrohodně vědět nemůže. Srovnání nákladů a přínosů je navíc komplikované tím, že o náklady půjde hned, zatímco úspory, které vzniknou zlepšením zdraví evropských občanů, se dají verifikovat až v budoucnosti.
Podle prezidenta Svazu chemického průmyslu ČR a generálního ředitele Čepro Pavla Švarce se chemická komunita bude snažit prosadit spoustu pozměňovacích návrhů tak, aby testování fungovalo, ale zároveň mělo pro podniky minimální náklady. Nejde podle něj o to, prosazovat klíčové změny, ale chemické firmy chtějí zjednodušit administrativu, která pro ně znamená dodatečné náklady.
Velké chemické podniky prý budou mít s uplatněním REACH značné náklady, ale daleko hůře na tom údajně budou malé a střední firmy, které na celý proces registrace, testování apod. nebudou mít prostředky, argumentuje Svaz chemického průmyslu. To by ovšem bylo v souladu s tvrzením ekologických organizací, že Evropský parlament šel na ruku právě velké chemii.
Tak docela s tím ovšem nesouhlasí Karel Bláha, ředitel odboru environmentálních rizik Ministerstva životního prostředí (MŽP). Velké podniky podle něj nemají o nic víc nebo méně výjimek než ty malé a střední. Velkou šanci na přijetí má navíc v EP návrh, aby všechny administrativní poplatky pro malé a střední podniky byly sníženy.
MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ je s REACH spokojeno, protože kompromisní návrh nové chemické politiky, jak ho EP schválil, pokládá za dobrý základ pro další jednání. Ještě do konce roku se mají nařízením zabývat vlády členských států a předsedající Velká Británie svolá zvláštní ministerské zasedání, kde má dojít k politické dohodě o REACH. Není sporu o tom, že mnoho věcí ještě není úplně jasných, řadu jednotlivých ustanovení budou chtít poslanci ještě změnit či dopracovat. Annemaria Ojanperä z Cefic - Evropské chemické průmyslové rady Ekonomu řekla, že Cefic pozitivně hodnotí začlenění takového postupu registrace, který redukuje množství požadovaných informací u látek, které se vyskytují v nízkých objemech. Evropští chemici však také podporují návrh, aby bylo při autorizaci bráno v úvahu, zda riziko spojené s chemickou substancí může být účinně kontrolováno nebo zda není dokonce vyváženo sociálně ekonomickými přínosy.
Nepříliš jasná je situace dovozců různých výrobků do EU. Budou například boty, textil, automobily podléhat pravidlům REACH, nebo nikoli? Karel Bláha z MŽP Ekonomu potvrdil, že pracovní skupina v Bruselu se tím trvale zabývá, ale ke konečnému řešení ještě nedospěla. Existuje zatím pouze článek 6a, který ukládá výrobci ze země mimo EU, aby určil v EU dovozce, který bude plnit povinnosti, uložené v REACH ohledně registrace, případně notifikace látek ve výrobcích. "Dovozce by byl vlastně považován za uživatele (downstream user) ve smyslu dalších ustanovení," říká Bláha.
Podstatnou součástí evropské politiky je její vymahatelnost. Jak tomu bude u REACH? Sankce zůstanou v kompetenci členských států. Ty mají jen rámcovou povinnost, aby byly sankce proporcionální, tzn. aby se v jednotlivých zemích příliš nelišily. Určitě v jejich výši nemá být žádný rozdíl mezi tím, zda budou uděleny malému či velkému podniku.
AUTOR: Milena Geussová
Základem je komunikace
Hodně nejasností je kolem jednoznačně přijímaného konceptu "jedna látka - jedna registrace". Jeho záměrem je náklady na registraci maximálně snížit a ulehčit situaci středním podnikům, jako jsou např. textilky. Praxe ukáže, zda registrace přece jen nezvýhodní velké podniky, které mohou náklady rozložit do velkého objemu výroby a tržeb.
"Jak se budou domlouvat? Jak se například vůbec o sobě dozvědí," ptají se emotivně zástupci firem. Neměl by to být velký problém. Nezapomeňme, že už nežijeme v době, kdy vrcholem techniky byl fax.
Dá se čekat, že Evropská chemická agentura vybuduje robustní informační systém, v němž bude většina operací probíhat automaticky. Neměl by proto být problém dát pro konkrétní látku dohromady registrační konsorcium. V počítačovém systému přece budou kontakty na všechny, kdo výrobu příslušné látky nahlásili.
Tito výrobci se pak rozdělí na dvě skupiny: na ty, kdo jsou ochotni účastnit se společné registrace a na ty, kdo si danou látku raději zaregistrují sami. Podle prvních ohlasů se totiž zdá, že hlavně velké firmy se do společné registrace moc nepohrnou. "Některé údaje o vlastnostech látek jsou pečlivě střeženým firemním tajemstvím, a pro registraci budou tyto informace potřeba. Komu by se však chtělo sdílet je s konkurencí," namítají kapitáni chemického průmyslu. Ochrana údajů se však dá jistě na úrovni evropské agentury zařídit - nebude to ve světovém dění poprvé, co to bude třeba. Možným řešením administrativy okolo registračních konsorcií by také bylo, kdyby vedle ECA vznikla zprostředkovatelská agentura, která by pro své klienty vytváření konsorcií obstarávala a byla platformou pro jejich vzájemnou komunikaci, případně pro komunikaci konsorcia s ECA. Mohla by také zajišťovat rozúčtování nákladů na registraci mezi členy konsorcia. Zprostředkovatelská agentura je možnou odpovědí i na otázku, jak řešit PB
OD NÁVRHU SI HODNĚ SLIBUJÍ ekologové. Vždyť jak životní prostředí, tak i potravinové řetězce jsou často kontaminovány chemikáliemi z různých zdrojů. Podle aktivistů Greenpeace došlo i na symbol českých Vánoc - kapra. I ten prý má v sobě toxické látky, jak vyplynulo z analýzy kaprů nakoupených v supermarketech v ČR, Polsku, na Slovensku a v Rakousku. Ve všech vzorcích laboratoře odhalily ftaláty, které se používají jako změkčovadla PVC. Po schválení REACH budou ftaláty podléhat jeho nejpřísnějším pravidlům, protože jsou rakovinotvorné a již dnes jsou zakázány při výrobě kosmetiky a hraček pro malé děti. K nálezu Greenpeace se vyjádřila česká veterinární správa s tím, že pravidelně monitoruje obsah dioxinů a PCB, zatímco ftaláty nesleduje, protože pro ně zatím nejsou stanoveny limity a není prokázáno, jaké hodnoty poškozují zdraví.
O REACH SE LÉTA DISKUTUJE, podoba, se kterou vyšel z prvního čtení, je kompromisem a v detailech se ještě bude měnit. Její schválení bylo umožněno dohodou hlavních politických klubů v EP, a to konzervativního a socialistického. Každý v něčem ustoupil.
Poslanci EP ovšem k REACH nezaujímali jednotný postoj ani v jednotlivých politických frakcích. Odmítlo ho např. devět českých poslanců za ODS a REACH rozdělil i levici, včetně českých komunistických europoslanců. Miloslav Ransdorf na tiskové konferenci řekl, že pro kompromisní podobu směrnice zvedl ruku jen s velkým sebezapřením. Může s ní však podle jeho názoru žít jak chemie, tak také odbory, ale znamená podle něj jen nepatrný pokrok proti dosavadnímu stavu.
Při projednávání bylo podáno přes tisíc pozměňovacích návrhů. K zásadní shodě poslanecké kluby došly např. u zásady jedna látka - jedna registrace, což zabrání duplicitní a zároveň nákladné registraci téže chemikálie na více místech v EU. Zároveň se poněkud změkčily požadavky na předávané informace. Látky, které se vyrábějí v množství od 10 do 100 tun ročně, se budou testovat povinně, v některých případech však lze drahé testy vynechat. U látek, které se vyrábějí v objemu od jedné do deseti tun, se budou vyhodnocovat základní rizika. Pokud se zjistí jejich existence, tak bude povinnost obstarat další údaje o jejich vlastnostech.
NIKDO NEVYHRÁL, což je zřejmé ze stížností protichůdných stran. Podle české Strany zelených nedokáže schválená podoba REACH dostatečně chránit životní prostředí a lidské zdraví. Text prý představuje velký ústupek od původního záměru identifikovat a postupně stáhnout z trhu nebezpečné chemické látky vyráběné a používané " v Evropě. Strana zelených proto vyzvala vládu ČR, aby její zástupci v Radě ministrů trvali na rozšíření požadovaných informací o chemických látkách tak, aby bylo možné identifikovat všechny, které jsou nebezpečné. Jako konkrétní příklad uvádějí, že průmyslové podniky budou mít sice u velké většiny látek povinnost hlásit různé údaje, jako třeba bod varu, ale např. již ne jejich toxicitu.
Nespokojeny jsou však také chemické podniky. Předseda Svazu chemického průmyslu Ladislav Novák tvrdí, že jim nevyhovuje ani mírnější verze REACH, i když zatím nemohli prostudovat dopodrobna všechna ustanovení. Obává se především toho, že zákon nebude v praxi proveditelný, bude stát výrobce zbytečně mnoho peněz a zhorší konkurenceschopnost evropských podniků vůči čínským či americkým.
EVROPSKÁ KOMISE ODHADUJE, že zavádění REACH bude průmysl stát 2,3 miliardy eur za sedm let, což je méně než polovina toho, co odhadují samy podniky. Ve skutečnosti jsou to všechno opravdu jen odhady. Jak tomu bude ve skutečnosti, nikdo věrohodně vědět nemůže. Srovnání nákladů a přínosů je navíc komplikované tím, že o náklady půjde hned, zatímco úspory, které vzniknou zlepšením zdraví evropských občanů, se dají verifikovat až v budoucnosti.
Podle prezidenta Svazu chemického průmyslu ČR a generálního ředitele Čepro Pavla Švarce se chemická komunita bude snažit prosadit spoustu pozměňovacích návrhů tak, aby testování fungovalo, ale zároveň mělo pro podniky minimální náklady. Nejde podle něj o to, prosazovat klíčové změny, ale chemické firmy chtějí zjednodušit administrativu, která pro ně znamená dodatečné náklady.
Velké chemické podniky prý budou mít s uplatněním REACH značné náklady, ale daleko hůře na tom údajně budou malé a střední firmy, které na celý proces registrace, testování apod. nebudou mít prostředky, argumentuje Svaz chemického průmyslu. To by ovšem bylo v souladu s tvrzením ekologických organizací, že Evropský parlament šel na ruku právě velké chemii.
Tak docela s tím ovšem nesouhlasí Karel Bláha, ředitel odboru environmentálních rizik Ministerstva životního prostředí (MŽP). Velké podniky podle něj nemají o nic víc nebo méně výjimek než ty malé a střední. Velkou šanci na přijetí má navíc v EP návrh, aby všechny administrativní poplatky pro malé a střední podniky byly sníženy.
MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ je s REACH spokojeno, protože kompromisní návrh nové chemické politiky, jak ho EP schválil, pokládá za dobrý základ pro další jednání. Ještě do konce roku se mají nařízením zabývat vlády členských států a předsedající Velká Británie svolá zvláštní ministerské zasedání, kde má dojít k politické dohodě o REACH. Není sporu o tom, že mnoho věcí ještě není úplně jasných, řadu jednotlivých ustanovení budou chtít poslanci ještě změnit či dopracovat. Annemaria Ojanperä z Cefic - Evropské chemické průmyslové rady Ekonomu řekla, že Cefic pozitivně hodnotí začlenění takového postupu registrace, který redukuje množství požadovaných informací u látek, které se vyskytují v nízkých objemech. Evropští chemici však také podporují návrh, aby bylo při autorizaci bráno v úvahu, zda riziko spojené s chemickou substancí může být účinně kontrolováno nebo zda není dokonce vyváženo sociálně ekonomickými přínosy.
Nepříliš jasná je situace dovozců různých výrobků do EU. Budou například boty, textil, automobily podléhat pravidlům REACH, nebo nikoli? Karel Bláha z MŽP Ekonomu potvrdil, že pracovní skupina v Bruselu se tím trvale zabývá, ale ke konečnému řešení ještě nedospěla. Existuje zatím pouze článek 6a, který ukládá výrobci ze země mimo EU, aby určil v EU dovozce, který bude plnit povinnosti, uložené v REACH ohledně registrace, případně notifikace látek ve výrobcích. "Dovozce by byl vlastně považován za uživatele (downstream user) ve smyslu dalších ustanovení," říká Bláha.
Podstatnou součástí evropské politiky je její vymahatelnost. Jak tomu bude u REACH? Sankce zůstanou v kompetenci členských států. Ty mají jen rámcovou povinnost, aby byly sankce proporcionální, tzn. aby se v jednotlivých zemích příliš nelišily. Určitě v jejich výši nemá být žádný rozdíl mezi tím, zda budou uděleny malému či velkému podniku.
AUTOR: Milena Geussová
Základem je komunikace
Hodně nejasností je kolem jednoznačně přijímaného konceptu "jedna látka - jedna registrace". Jeho záměrem je náklady na registraci maximálně snížit a ulehčit situaci středním podnikům, jako jsou např. textilky. Praxe ukáže, zda registrace přece jen nezvýhodní velké podniky, které mohou náklady rozložit do velkého objemu výroby a tržeb.
"Jak se budou domlouvat? Jak se například vůbec o sobě dozvědí," ptají se emotivně zástupci firem. Neměl by to být velký problém. Nezapomeňme, že už nežijeme v době, kdy vrcholem techniky byl fax.
Dá se čekat, že Evropská chemická agentura vybuduje robustní informační systém, v němž bude většina operací probíhat automaticky. Neměl by proto být problém dát pro konkrétní látku dohromady registrační konsorcium. V počítačovém systému přece budou kontakty na všechny, kdo výrobu příslušné látky nahlásili.
Tito výrobci se pak rozdělí na dvě skupiny: na ty, kdo jsou ochotni účastnit se společné registrace a na ty, kdo si danou látku raději zaregistrují sami. Podle prvních ohlasů se totiž zdá, že hlavně velké firmy se do společné registrace moc nepohrnou. "Některé údaje o vlastnostech látek jsou pečlivě střeženým firemním tajemstvím, a pro registraci budou tyto informace potřeba. Komu by se však chtělo sdílet je s konkurencí," namítají kapitáni chemického průmyslu. Ochrana údajů se však dá jistě na úrovni evropské agentury zařídit - nebude to ve světovém dění poprvé, co to bude třeba. Možným řešením administrativy okolo registračních konsorcií by také bylo, kdyby vedle ECA vznikla zprostředkovatelská agentura, která by pro své klienty vytváření konsorcií obstarávala a byla platformou pro jejich vzájemnou komunikaci, případně pro komunikaci konsorcia s ECA. Mohla by také zajišťovat rozúčtování nákladů na registraci mezi členy konsorcia. Zprostředkovatelská agentura je možnou odpovědí i na otázku, jak řešit PB
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
