Případ ozářeného agenta: Jak zabíjí polonium 210
Nedávná úděsná smrt bývalého podplukovníka KGB Alexandra Litviněnka vejde do
dějin. Je to první známá oběť radiologického atentátu: byl zavražděn podáním
radioaktivního izotopu emitujícího alfa částice. Sám izotop, polonium 210, je
veřejnosti do velké míry neznámý. Oč tedy jde?
Nedávná úděsná smrt bývalého podplukovníka KGB Alexandra Litviněnka vejde do dějin. Je to první známá oběť radiologického atentátu: byl zavražděn podáním radioaktivního izotopu emitujícího alfa částice. Sám izotop, polonium 210, je veřejnosti do velké míry neznámý. Oč tedy jde?
Jako spálená kůže. Zevnitř
Litviněnko zemřel tak strašlivou smrtí, že horší už si snad ani nelze představit. Radioaktivní látka mu pronikla do trávicího traktu, kde rychle zabila buňky tvořící výstelku jeho střeva. Ty postupně odpadly, což vedlo k nevolnosti, silnému vnitřnímu krvácení a obrovským bolestem. Jako by si Litviněnko spálil na slunci vnitřní orgány, které se mu poté slouply.
Pokud byla dávka dostatečně vysoká, znamenala pro Litviněnka rozsudek smrti bez ohledu na úsilí lékařů. Ti se mu mohli snažit nanejvýš jeho konec ulehčit. Lékaři měli v počáteční fázi choroby podezření i na radiaci, ale když mu přejeli po těle jednoduchým čidlem, žádné významné ozáření nezaznamenali. Vzhledem ke zvráceně geniální volbě smrtelné látky to ovšem není překvapivé.
Některá velmi těžká atomová jádra emitují takzvané alfa částice, což není nic jiného než proud heliových jader. Ta mají značnou energii, avšak protože jsou těžká a pohybují se pomalu, nedokážou pronikat předměty tak dobře jako gama částice (nejběžnější forma radioaktivního záření). K zastavení alfa částic postačí obyčejný list papíru nebo staniolu, zatímco gama částice se stejnou energií dokážou proniknout i několikacentimetrovou vrstvou olova. Alfa částice z polonia 210, jež kolovalo v Litviněnkově těle, pohltilo jeho svalstvo, kůže a šaty. Zvenčí se vůbec nedaly detekovat.
Polonium je 5000krát radioaktivnější než radium; pokud je člověk pozře, stačí k usmrcení již velmi malá dávka. K dispozici však není příliš mnoho údajů, protože jsou známy pouze dva případy akutní otravy poloniem, přičemž v jednom případě šlo o asistenta madam Curieové téměř před sto lety.
Smrt v zrníčku soli
Polonium 210 je podivně zákeřný kov. Zdravotnická fyzikální společnost uvádí, že k usmrcení stačí tři milicurie polonia; já jsem na základě údajů z tragické nehody v brazilské Goianii, kde po pozření jiného izotopu zemřelo pět lidí, vypočítal smrtící dávku na pět milicurií.
Jedna "curie" je množství radiace, které za jednu vteřinu emituje jeden gram radia; jedna milicurie je pak radiace vyzářená za stejnou dobu tisícinou gramu radia. A protože je polonium tak vysoce radioaktivní, vážila by jedna milicurie polonia pouhé 0,2 miliontiny gramu. Smrtící dávka pravděpodobně není větší než několik zrníček soli.
Řada lidí se po Litviněnkově smrti obávala o vlastní zdraví. S největší pravděpodobností však není k jakémukoliv znepokojení důvod: případné radioaktivní zamoření z Litviněnkova těla musí být velice nízké. Částečnou vinu za vzniklou paniku nese i britská vláda. Začala totiž hovořit o "kontaminaci", aniž naznačila její rozsah. Několik lidí poslala na dodatečné vyšetření, ale nevysvětlila, že jim nehrozí žádné nebezpečí a že cílem vyšetření je jen sběr důkazů.
Je to nová zbraň?
Po zveřejnění zprávy, že k Litviněnkovu usmrcení bylo použito polonium, většina vědců uvedla, že příprava tohoto jedu vyžaduje zdroje, jakými disponují pouze vlády.
Látku lze totiž ekonomickým způsobem připravit pouze v reaktoru, kde je cíl bombardován proudem neutronů, a takto vzniklé drobné množství polonia se poté pečlivě odseparuje v radiochemické laboratoři. Tyto základní metody se datují do doby objevů Pierre a Marie Curieových z roku 1898.
Záření ze zdroje polonia 210 se používá k ionizaci vzduchu, čímž lze "vyhánět" statickou elektřinu z textilií protahovaných válci, z rotaček v novinových tiskárnách nebo z fotografického filmu (alfa radiace umožňuje odstraňovat z filmu prach). Americká Jaderná regulační komise nevyžaduje při nákupu zdrojů polonia nepřesahujících dvě curie mnoho povolení či formulářů. Antistatické štětce mohou před prvním použitím obsahovat až 10 procent smrtelné dávky polonia 210; průmyslové ionizátory vzduchu se mohou dostat až na tento limit, aniž by podléhaly silným regulacím. Větší a výkonnější zdroje jsou již kontrolovány.
Když před několika lety vešla ve známost hrozba radiologických disperzních zařízení (RDD) neboli "špinavých bomb", byla kontrole alfa zdrojů věnována téměř stejná pozornost jako gama zdrojům. Později se však přišlo na to, že alfa zářiče nejsou pro RDD vhodné, poněvadž alfa radioaktivní materiál je nebezpečný pouze v případě, že se podaří oběť přesvědčit, aby danou látku snědla, vypila nebo vdechla, což se zdálo nepravděpodobné.
Znamená Litviněnkova vražda dramatickou změnu situace? Podle mého názoru v bezprostřední budoucnosti nikoliv. Zdroje polonia mají velkou hodnotu v průmyslu a nahrazení malých rentgenových zařízení by bylo drahé a trvalo by několik let. Radiologické zbraně jsou však s to nás děsit, i když je nelze použít k rozsáhlému šíření smrti. A neuvážlivě se vyjadřující vláda může situaci ještě zhoršit.
Peter D. Zimmerman
Autor, fyzik, je profesorem přírodních věd a bezpečnosti na Královské koleji v Londýně
Jako spálená kůže. Zevnitř
Litviněnko zemřel tak strašlivou smrtí, že horší už si snad ani nelze představit. Radioaktivní látka mu pronikla do trávicího traktu, kde rychle zabila buňky tvořící výstelku jeho střeva. Ty postupně odpadly, což vedlo k nevolnosti, silnému vnitřnímu krvácení a obrovským bolestem. Jako by si Litviněnko spálil na slunci vnitřní orgány, které se mu poté slouply.
Pokud byla dávka dostatečně vysoká, znamenala pro Litviněnka rozsudek smrti bez ohledu na úsilí lékařů. Ti se mu mohli snažit nanejvýš jeho konec ulehčit. Lékaři měli v počáteční fázi choroby podezření i na radiaci, ale když mu přejeli po těle jednoduchým čidlem, žádné významné ozáření nezaznamenali. Vzhledem ke zvráceně geniální volbě smrtelné látky to ovšem není překvapivé.
Některá velmi těžká atomová jádra emitují takzvané alfa částice, což není nic jiného než proud heliových jader. Ta mají značnou energii, avšak protože jsou těžká a pohybují se pomalu, nedokážou pronikat předměty tak dobře jako gama částice (nejběžnější forma radioaktivního záření). K zastavení alfa částic postačí obyčejný list papíru nebo staniolu, zatímco gama částice se stejnou energií dokážou proniknout i několikacentimetrovou vrstvou olova. Alfa částice z polonia 210, jež kolovalo v Litviněnkově těle, pohltilo jeho svalstvo, kůže a šaty. Zvenčí se vůbec nedaly detekovat.
Polonium je 5000krát radioaktivnější než radium; pokud je člověk pozře, stačí k usmrcení již velmi malá dávka. K dispozici však není příliš mnoho údajů, protože jsou známy pouze dva případy akutní otravy poloniem, přičemž v jednom případě šlo o asistenta madam Curieové téměř před sto lety.
Smrt v zrníčku soli
Polonium 210 je podivně zákeřný kov. Zdravotnická fyzikální společnost uvádí, že k usmrcení stačí tři milicurie polonia; já jsem na základě údajů z tragické nehody v brazilské Goianii, kde po pozření jiného izotopu zemřelo pět lidí, vypočítal smrtící dávku na pět milicurií.
Jedna "curie" je množství radiace, které za jednu vteřinu emituje jeden gram radia; jedna milicurie je pak radiace vyzářená za stejnou dobu tisícinou gramu radia. A protože je polonium tak vysoce radioaktivní, vážila by jedna milicurie polonia pouhé 0,2 miliontiny gramu. Smrtící dávka pravděpodobně není větší než několik zrníček soli.
Řada lidí se po Litviněnkově smrti obávala o vlastní zdraví. S největší pravděpodobností však není k jakémukoliv znepokojení důvod: případné radioaktivní zamoření z Litviněnkova těla musí být velice nízké. Částečnou vinu za vzniklou paniku nese i britská vláda. Začala totiž hovořit o "kontaminaci", aniž naznačila její rozsah. Několik lidí poslala na dodatečné vyšetření, ale nevysvětlila, že jim nehrozí žádné nebezpečí a že cílem vyšetření je jen sběr důkazů.
Je to nová zbraň?
Po zveřejnění zprávy, že k Litviněnkovu usmrcení bylo použito polonium, většina vědců uvedla, že příprava tohoto jedu vyžaduje zdroje, jakými disponují pouze vlády.
Látku lze totiž ekonomickým způsobem připravit pouze v reaktoru, kde je cíl bombardován proudem neutronů, a takto vzniklé drobné množství polonia se poté pečlivě odseparuje v radiochemické laboratoři. Tyto základní metody se datují do doby objevů Pierre a Marie Curieových z roku 1898.
Záření ze zdroje polonia 210 se používá k ionizaci vzduchu, čímž lze "vyhánět" statickou elektřinu z textilií protahovaných válci, z rotaček v novinových tiskárnách nebo z fotografického filmu (alfa radiace umožňuje odstraňovat z filmu prach). Americká Jaderná regulační komise nevyžaduje při nákupu zdrojů polonia nepřesahujících dvě curie mnoho povolení či formulářů. Antistatické štětce mohou před prvním použitím obsahovat až 10 procent smrtelné dávky polonia 210; průmyslové ionizátory vzduchu se mohou dostat až na tento limit, aniž by podléhaly silným regulacím. Větší a výkonnější zdroje jsou již kontrolovány.
Když před několika lety vešla ve známost hrozba radiologických disperzních zařízení (RDD) neboli "špinavých bomb", byla kontrole alfa zdrojů věnována téměř stejná pozornost jako gama zdrojům. Později se však přišlo na to, že alfa zářiče nejsou pro RDD vhodné, poněvadž alfa radioaktivní materiál je nebezpečný pouze v případě, že se podaří oběť přesvědčit, aby danou látku snědla, vypila nebo vdechla, což se zdálo nepravděpodobné.
Znamená Litviněnkova vražda dramatickou změnu situace? Podle mého názoru v bezprostřední budoucnosti nikoliv. Zdroje polonia mají velkou hodnotu v průmyslu a nahrazení malých rentgenových zařízení by bylo drahé a trvalo by několik let. Radiologické zbraně jsou však s to nás děsit, i když je nelze použít k rozsáhlému šíření smrti. A neuvážlivě se vyjadřující vláda může situaci ještě zhoršit.
Peter D. Zimmerman
Autor, fyzik, je profesorem přírodních věd a bezpečnosti na Královské koleji v Londýně
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
