Čtvrtek, 28. března 2024

Zakáže EU solventní inkousty?

Solventní inkousty jsou dnes nejčastější formou potisku venkovních reklamních nosičů.
Zakáže EU solventní inkousty?
Mají bohužel tu nevýhodu, že obsahují škodlivé látky, které mohou ohrožovat jak životní prostředí, tak lidské zdraví. To se samozřejmě nelíbí Evropské unii.

Za dobu své existence, což je přibližně od konce osmdesátých let a začátku devadesátých let, si solventní inkousty vydobyly skoro neomezené postavení na trhu s exteriérovým velkoplošným tiskem mezi digitálními technologiemi. Postupem času začaly brát zakázky i zavedenějším technologiím, tedy ofsetu a sítotisku. To se týká zejména zakázek v objemu 100-200 kusů, kdy je ofset a sítotisk ještě příliš drahý, zejména díky výrobě různých matric, jejichž cena se musí rozpočítat na počet kusů výtisku. Tento krok u digitálních tiskáren odpadá, výtisk tak stojí stejně, ať tisknete dva kusy nebo pět stovek. Výrobní postup u tradiční technologie totiž zahrnuje po návrhu separaci, schválení, formu (již zmíněnou matrici), vlastní tisk, finishing (dokončovací práce), archivaci a distribuci. Osa u digitálního tisku je výrazně jednodušší: návrh - tisk - finishing - distribuce.

Nicméně ještě dnes je podíl tradičních technologií na velkoformátových tiscích kolem 77 % (IT Strategies, rok 2004), takže je jasné, že kus tohoto koláče určitě budou chtít digitální technologie "urvat" pro sebe. A tady právě narážím na hlavní překážku, a to nepříliš přátelský pohled Evropské unie na všechny sloučeniny, ze kterých se skládají ředidla v solventních inkoustech. To je totiž přesně to, co při provozu stroje tak krásně voní...

CO JE TO INKOUST

Základním účelem inkoustu je chovat se tak, aby po styku s médiem přinesl co nejlepší výsledky, zejména co se týká kvality obrazu, odolnosti a trvanlivosti. Vzhledem k tomu, že v průběhu své cesty tiskárnou se inkousty dostanou do styku s velkým množstvím různých materiálů, musí předcházet sestavení nové tiskárny důkladné testování všech těchto materiálů na chemickou odolnost.

Inkjetové inkousty se skládají ze dvou hlavních součástí - barvy, která je vlastně tím, co tvoří obrázek, a nosiče, který rozprostírá barvivo do kapek podle potřeby. Barvou mohou být buď pigmentové částečky, a nebo barvivo, případně kombinace obojího. V běžném inkoustu zabírá barevná složka přibližně 10 % objemu, zbytek je nosič.

U barvivových inkoustů je každá barva jedním či více tekutým nebo pevným barvivem (dye), rozpuštěným v nosiči. U pigmentových inkoustů se částečky nerozpouštějí, ale tvoří s nosičem tzv. disperzi.

Právě stabilita pigmenotvé disperze je dobrým důvodem, proč se dívat na datum spotřeby cartridge. Postupem času se totiž částečky pigmentu oddělují od nosiče, což může způsobit ucpání inkoustové cesty a zničení tiskových hlav. Po vypršení doby expirace nemůže výrobce inkoustu zaručit správnou funkci.

Nosič je směs několika komponentů (ve většině případů je jejich poměr a přesné složení přísně střeženým tajemstvím výrobců, podobně jako recept na Coca-Colu). Může se zdát, že nemá žádný vliv na tiskovou kvalitu a spolehlivost, ale opak je pravdou. Umožňuje totiž správné zformování kapek inkoustu ve správném objemu, rychlosti a trajektorii. Také zaručuje správné spojení inkoustu a média, stará se o chemické a fyzické vlastnosti a udržuje barviva v roztoku a pigmenty v disperzi.

Podle použitého nosiče se také určuje základní dělení inkoustů. Dva nejznámější druhy jsou water-based a solventní. U prvně jmenovaných je hlavním nosičem voda, u druhých, jak už název napovídá, se částečky pohybují v různých ředidlech. Také je možné inkousty rozdělit na těkavé a netěkavé.

Vodou ředitelným inkoustům se věnovat nebudeme, s těmi nemá EU žádný problém, protože neobsahují VOC neboli těkavé organické sloučeniny (volatile organic compounds).

SOLVENTNÍ INKOUSTY

Naopak se solventními inkousty má Evropská unie velký problém, právě z toho důvodu, že VOC obsahují. Hlavní výhodou těchto inkoustů je jejich cena a také celkové náklady na výrobu tisku, umějí totiž produkovat velmi trvanlivé a kvalitní tisky na levná, necoatovaná média, například vinyly, tkaniny nebo bannery.

Když kapka inkoustu dopadne na nesavý materiál, například vinyl, barvivo se po vypaření ředidla přilepí na povrch materiálu. A právě schopnost potisknout necoatovaná média výrazně snižuje náklady na tisk oproti vodou ředitelným inkoustům.

Bez výjimky všechny typy solventních inkoustů vyžadují speciální zacházení, a hlavně ohledy na environmentální, zdravotní a bezpečnostní problémy. Všechny tiskárny používající solventní inkousty (a ač se výrobci snaží pomocí různých eko označení vyvolat dojem pravého opaku, tak ve všech variantách), produkují při vypařování nosiče do ovzduší těkavé organické sloučeniny, což vyžaduje důkladné odvětrávání a speciální pracovní postupy. UV vytvrzované solventní inkousty se sice nevypařují, nýbrž vytvrzují UV zářením, během tisku však vzniká aerosol, a UV vytvrzování pak produkuje ozón. Každý inkoust je doplněn o bezpečnostní list, na němž si každý může přečíst limity vystavení škodlivým látkám pro zaměstnance. Ty uvádějí, jakému množství škodlivých látek mohou být zaměstnanci vystaveni během osmihodinové pracovní doby. Tyto limity se vydávají jak v Evropské unii, tak ve Spojených státech, ale i dalších územích po celém světě, a jsou velmi podobné.

Základem k provozování solventní tiskárny bezpečným způsobem je správná instalace, vyškolený personál a přizpůsobení se ekologickým, zdravotním a bezpečnostním předpisům.

NENÍ SOLVENT JAKO SOLVENT. ALE ŠKODÍ VŠECHNY...

Nejstarší a nejznámější solventní inkousty jsou takzvané hard solventy, někdy také zvané agresivní solventy. To se odvíjí od rychlosti, s jakou se přichytí na médium a ředidlo se odpaří. U hard solventů je tento proces velmi rychlý, proto je také možné dosahovat na solventních tiskárnách rychlosti až několik stovek čtverečních metrů za hodinu. Typická doba životnosti v exteriéru u hard solventních tisků je tři až pět let bez laminace, na což má vliv zejména kvalita použitého média. Tisky se mohou čistit bez starostí o smytí motivu, což je důležité zejména u automobilové grafiky. Nabízejí nejdelší odolnost tisků. Nevýhodou je, že jsou u nich kladeny největší požadavky ohledně ventilace a odtahu výparů, a jejich provozování vyžaduje nejpřísnější dbaní na ekologické, zdravotní a bezpečnostní normy.

Druhou skupinou, která měla odstranit nevýhody solventních inkoustů při zachování jejich výhod, jsou ekosolventní inkousty. Dnes už je na trhu jejich

třetí generace. Propagátory ekosolventů jsou například firmy Mutoh nebo Roland. Výrobci ekosolventních barev původně předponu eko vydávali za označení ekologického solventního inkoustu, což se však později projevilo jako mírně řečeno zavádějící. Později tak mělo eko označovat ekonomičnost provozu ekosolventních inkoustů. Ani to však není zcela pravda, protože první, a částečně i druhá generace měly velké problémy s potiskem necoatovaných médií. Nutnost používat potahované materiály tak tisk značně prodražovala. V dnešní třetí generaci, často označované jako Ultra, už se dá říct, že ekosolventy se staly plnohodnotným trhem. Některé nevýhody sice zůstaly, například relativně nízké rychlosti v porovnání s hard solventy, nicméně svůj trh si našly. Využití najdou především ve středně náročných provozech, jež netisknou stovky metrů denně, ale spíše desítky a méně. Ekologická, zdravotní a bezpečnostní opatření jsou však skoro stejná jako u hard solventů, jen nejsou kladeny takové nároky na odvětrání.

Poslední vývojovou větví solventních inkoustů jsou light nebo mild solventy. Využívá je například HP ve svých novinkách, ale i mnoho dalších výrobců. Nicméně ani zde se nesmí zapomenout na dobré odvětrání prostoru, ve kterém jsou tyto tiskárny provozovány.

CO NA TO EU

Těkavými organickými sloučeninami se v Evropské unii zabývá globální strategie, nazvaná Těkavé organické sloučeniny vznikající z různých průmyslových aktivit. Jejím základem je direktiva 1999/13/EC z 11. března 1999, kdy se členské státy, mezi něž tehdy ještě Česká republika nepatřila, dohodly na snižování emisí těkavých organických sloučenin vzniklých používáním organických rozpouštědel v různých aktivitách a zařízeních.

Direktiva se týká emisí organických rozpouštědel z pevných komerčních a průmyslových zdrojů, a doplňuje tak další dva pilíře strategie pro snížení znečištění - tzv. Auto-oil program, což je souhrn direktiv emisí z automobilů a nákladních vozidel s motory s vnitřním spalováním, a direktivu 94/63/EC o omezování organických těkavých sloučenin vzniklých skladováním paliv a jejich přepravou ze zásobníků na čerpací stanice.

Pro většinu aktivit, kterých se týká, stanovuje direktiva přesné limity VOC, jež mohou být vypouštěny do ovzduší. O naplňování direktivy se starají jednotlivé členské státy prostřednictvím vyhlášek a národních strategií.

VELKÝ BRATR CHCE VĚDĚT VŠECHNO

Podle nařízení EU se všechny nové instalace, kterých se direktiva týká, musí podrobit registraci podle direktivy 96/61/EC. Špatná zpráva pro stávající uživatele tiskáren je fakt, že do 30. října letošního roku se musí všechny provozy upravit, aby vyhovovaly pravidlům pro schvalování nových instalací. Pokud stávající zařízení projde pouze malou změnou, musí i ta podléhat novým pravidlům.

A jak že se mohou stávající uživatelé přiblížit novým standardům? Evropská komise jmenuje dvě možné cesty. Za prvé pomocí dodatečné instalace zařízení pro snížení emisí, aby se zajistil pokles na povolené hodnoty. Druhý způsob je přechod na inkousty s nižším obsahem ředidel, případně bezředidlové (zmíněné water-based, nevhodné pro venkovní použití, nebo UV vytvrzované na bázi akrylátových pryskyřic).

Směrnice se obrací také na výrobce inkoustů, a to předpisem, že látky s obsahem rozpouštědel, která mohou mít vliv na lidské zdraví (karcinogeny, mutageny a další) musejí být nahrazeny v maximální možné míře méně škodlivými látkami v co nejkratším čase. Přísnější hodnoty emisí těchto látek už jsou definovány.

CO UDĚLÁ STÁT?

Na plnění nařízení Evropské unie by měly dohlížet vlády jednotlivých členských států. Jejich primárním úkolem je pak vymyšlení strategií, jak nařízení naplňovat. Národní plán musí obsahovat tři součásti. V prvé řadě se jedná o seznam opatření, která už byla učiněna nebo budou učiněna v budoucnosti. Za druhé je třeba stanovit závazné dočasné cíle snížení emisí, které budou předcházet konečnému snížení emisí na hodnoty požadované EU. V neposlední řadě je potřeba vytyčit prostředky, kterými se podaří snížení emisí dosáhnout.

Role členského státu je také důležitá v informování veřejnosti a v jejím svobodném přístupu k informacím. To se týká zejména požadavků na autorizaci nových instalací nebo úprav stávajících zařízení; rozhodnutí kompetentních úřadů včetně poskytnutí kopie rozhodnutí a novel; seznamů kompetentních orgánů a také výsledků měření podle platných předpisů.

A CO NA TO ZADAVATELÉ?

Z výše uvedeného vyplývá to, že trh solventních tisků se chtě nechtě bude muset změnit. To, jak se změní, však v tuto chvíli není jisté. Optimisté si myslí, že změna bude prakticky neviditelná, změní se třeba složení solventních nosičů barevných částic v inkoustu. Naopak pesimisté se obávají toho, že nutnost instalace filtrů do potrubí zdraží solventní tisk natolik, že při dnešních objemech billboardových a citylightových kampaní kolem 150 kusů bude velmi těžké konkurovat sítotisku, a ceny se z dnešních 450-600 Kč/m2 dostanou o něco výše. To může pro zadavatele znamenat impuls k odklonu od digitálního tisku. "Technologie tisku je pro nás při zadávání kampaní jedním z podstatných parametrů, dále je to poměr kvality tisku a jeho ceny. Dalším rozhodujícím faktorem při výběru technologie je také doba, po kterou musí plocha vydržet v perfektním stavu. Zdražení by se samozřejmě dotklo marketingových rozpočtů určených na komunikaci a znamenalo by nutnost realokovat prostředky mezi jednotlivými kanály, případně omezit počet ploch," říká Jitka Pacolová z T-Mobilu. Její slova potvrzuje i Helena Kolmanová z media relations oddělení konkurenta, společnosti Telefónica O2 Czech Republic: "Technologii tisku samozřejmě řešíme, máme vlastní oddělení produkce. Důležitá je pro nás také kvalita výsledného materiálu a cena. Co se týká případného zdražení výstupů, záleží na tom, jak velké by bylo a které konkrétní oblasti by se týkalo. Existují i jiné technologie tisku, případně zahraniční dodavatelé." Obzvláště z poslední věty musí české tiskaře mrazit v zádech.

AUTOR: Václav Loubek



Co je co

Slovník pojmů

Organická sloučenina - jakákoli sloučenina obsahující v molekule alespoň jeden atom uhlíku a jeden nebo více atomů vodíku, halogenů, kyslíku, síry, fosforu, křemíku nebo dusíku s výjimkou oxidů uhlíku a anorganických uhličitanů a hydrogenuhličitanů.

Kategorie těkavých organických látek (VOC) - soubor těkavých organických sloučenin nebo jejich směsí charakterizovaných podobnou mírou působení na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí.

Organické rozpouštědlo - jakákoli těkavá organická látka, která je užívána samostatně či ve směsi s jinými látkami k rozpouštění surovin, produktů nebo jako ředidlo, jako disperzní prostředí, jako prostředek používaný k úpravě viskozity či povrchového napětí, jako změkčovadlo či jako ochranný prostředek.

Zdroj: Vyhláška MŽP 509/2005 Sb.



Fakta

Kategorie těkavých organických látek

Pro účely vyhlášky 509/2005 Sb. se těkavé organické látky dělí do 4 kategorií, a to podle míry působení na zdraví lidí, zvířat a životní prostředí. Jedná se o následující kategorie:

a) látky, které jsou klasifikovány jako látky karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci a jsou označeny R-větou R45, R46, R49, R60 a R61,

b) halogenované organické látky klasifikované podle zvláštního právního předpisu R-větou R40,

c) těkavé organické látky, které nespadají pod kategorie a) a b),

d) benzin definovaný podle § 2 písm. a), pokud je posuzován podle požadavků § 14 až 19. Pro posuzování podle jiných ustanovení této vyhlášky náleží do kategorie pod písmenem c).



Zdroj: Vyhláška MŽP 509/2005 Sb.



Křišťálová koule

Co nahradí solventní inkousty?

Abychom si trochu zavěštili, můžeme se pokusit tipnout si následovníky dnešních solventních inkoustů. Jedná se však jen o kvalifikované odhady. Číslo v závorce udává, jakou šanci, že převezmou otěže, jednotlivým tipům dáváme.

UV vytvrzované (20%): pravé UV vytvrzované inkousty, tedy ty na bázi akrylátových pryskyřic, jsou relativně novým trhem. Podle nás však zůstanou samostatnou větví digitálního tisku, zaměřující se zejména na potisk deskových materiálů, kde je dnes jejich největší výhoda. Naopak nevýhodou je zatím vyšší cena a také nejasný vliv na ekologii.

Solventní se změněným složením ředidla (30%): velmi reálná možnost, kterou potvrzují i sami výrobci inkoustů a jejich dodavatelé. Nosič barvy se upraví tak, aby vyhověl normám. Dnes však nedokážeme říci, jak se změní vlastnosti a hlavně cena inkoustu.

Water-based inkousty (5%): Nutnost používání laminace tisk do exteriéru velice prodražuje, což tento typ inkoustů jako plnohodnotnou náhradu solventů velmi diskvalifikuje.

Sublimační barvy (45%): Inkousty, dnes používané výhradně pro potisk textilu, by v budoucnu, až se podaří jejich schopnosti přenést i na netkané materiály, mohly solventy nahradit. Odborníci o tom mluví docela nahlas...
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů