Šejkové zatím z farmářů nebudou

Česko už také zavedlo biopaliva. Po letech neplodných diskusí, promrhaných miliardách nevyužitých investic a ostudné kriminální i politické kauze "biolíh" se konečně také u nás do nafty i benzinu přidává alespoň dvouprocentní povinná příměs biosložky.

Horší načasování pro rozjetí "akce biopaliva" si ovšem stát sotva mohl zvolit.

Všechno se zdá naruby

Ještě před rokem měla ekopaliva z obilí nebo řepky zářivou budoucnost. Farmáři se mohou stát dokonce novými "ropnými šejky" - předpovídali experti.

Dnes ale jako by se celý agrární trh postavil na hlavu. Základní stavební kameny zemědělské politiky Evropské unie se zdají být v troskách. Desítky let platilo, že v Evropě je mléka, obilí a masa nadbytek. Aby se farmáři uživili, dostávali ty nejštědřejší dotace, a neustálých přebytků se unie zbavovala jen za cenu obrovských vývozních subvencí.

Najednou je vše naopak.

Číňané prý začali jíst víc masa, Indové pít víc mléka - a ceny agrární produkce i potravin letí vzhůru.

"Biopaliva byla ještě nedávno spásou zemědělství - ale teď se ozývají hlasy, že mohou být prokletím naší planety," shrnuje obrat bruselská agrokomisařka Mariann Fischerová-Boelová.

Výroba biopaliv se tak jeví v úplně jiném světle: zabírají pole, na nichž máme pěstovat víc obilí pro pekaře i pro výkrm zvířat.

Mohou za zdražení?

"Nechoďme ale z extrému do extrému. Biopaliva a další energie z obnovitelných zdrojů určitě do budoucna šanci mají. Jen se musíme naučit je efektivněji využívat," doporučuje Boelová. Prvním krokem k tomu, abychom si udělali o biopalivech rozumný úsudek, je posouzení jejich skutečného vlivu na růst cen potravin.

Boleová argumentuje následovně: "Například do ceny chleba se promítá cena obilí jen třemi až čtyřmi procenty. A navíc, jestliže dnes platíme za kilogram másla 4,10 eura, tak před pětadvaceti lety to bylo v přepočtu 4,50 eura. Takže také zvažme, jestli nazývat dnešní ceny přemrštěnými."

Přinejmenším v Evropě se zdá, že základní výtka proti biopalivům - totiž jejich vliv na zdražování jídla - moc neplatí.

Zelený byznys

Přesto je zdražování zemědělských surovin ve světě faktem, ať už na tom mají samotná biopaliva výraznější vliv, nebo ne.

"Zdražení rostlinných olejů, spolu se zvýšením daní, povede ke krachu využívání čisté bionafty," varuje například německý svaz UFOP, hájící zájmy dopravců, kteří jezdí na ekopaliva.

Německo přitom patří mezi největší tahouny v biopalivech a celém "zeleném byznysu" v unii. Především ve východní části země jsou postaveny obrovské továrny na biolíh. Některé z nich, například v městech Stade nebo Anklam, jsou teprve ve výstavbě. Jejich kapacita deseti- až stonásobně převyšuje například výrobní kapacity české.

Německo si proto sotva může dovolit, aby tento průmysl, do něhož se investovaly desítky miliard eur, dává práci desítkám tisíc lidí a je označován za jeden z nejperspektivnějších oborů, nakonec zkrachoval. Při ekonomické a politické síle Německa proto i tohle může být dalším důvodem, proč evropská unie od biopaliv jen tak neustoupí.

Německý ministr zemědělství Horst Seehofer bojuje za zájmy své země už dnes. Hájí zájmy německých výrobců biolihu před rostoucím dovozem z USA i Jižní Ameriky.

"Musíme důkladně prověřovat, jestli při dovozu nejde o ekologický nebo o sociální dumping," tvrdí. Podle některých hlasů z unie totiž dovozci ze zámoří jednak nedbají při výrobě svého levnějšího biolihu na životní prostředí, případně zneužívají i dětskou pracovní sílu (například v Brazílii).

Současná situace, kdy rostou ceny rohlíků a přitom chtějí obilí i výrobci biolihu, je ovšem vodou na mlýn agrární lobby.

Rozoráme meze?

"Zvyšme intenzitu zemědělské výroby," vyzývá Gerd Sonnleitner, šéf německého svazu rolníků DBV.

Stejné plány má i prezident české Agrární komory Jan Veleba. "Konečně nastal čas zaměřit se zase na intenzifikaci zemědělství. Do roku 2030 se má zvýšit světová spotřeba obilí o třetinu. Ale na rostoucí počet obyvatel planety připadá stále menší výměra zemědělské půdy," upozorňuje.

Proti návratu zemědělství do dob, kdy byla důležitá jen výše produkce bez ohledu na ekologii a náklady, jsou však vedle ochránců životního prostředí i politici.

"Podpoříme nové zemědělské i potravinářské technologie. Ale určitě budeme proti tomu, abychom ještě zvyšovali plochu orné půdy. Už tak má Česko v porovnání s ostatními státy příliš mnoho polí na úkor ostatní krajiny," reaguje na Velebova slova ministr zemědělství Petr Gandalovič.

Druhá generace čeká

Cíle, jak ještě víc využívat biopaliva a přitom neohrozit svět nedostatkem potravin, se dá podle expertů dosáhnout jinak než zintezívněním zemědělské výroby. Jde o takzvaná biopaliva druhé generace, založená na štěpení celulózy.

"Tato výroba především z odpadů nebude na úkor potravinářské produkce," věří v tuto cestu i agrokomisařka Boelová. Problém zatím je dostat novou technologii do praxe. Nejdál v Evropě jsou zřejmě opět Němci.

Na druhou generaci biopaliv chce vsadit i Česko. "Nemáme ovšem prostředky na to, nové technologie sami vyvíjet. Ale pokusíme se je aspoň včas přejmout ze zahraničí," plánuje náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč.

Jasnou vizi, jak dál s biopalivy, ministerstvo zatím nemá.

"Budeme opatrní. Ukazuje se, jak je dobře, když jsme nepřistoupili na podporu biopaliv například vratkou spotřební daně. Teď budeme stejně opatrní k návrhům osvobodit od daně víceprocentní biopaliva. Ale od programu paliv z obnovitelných zdrojů neustoupíme," říká ministr Gandalovič.

Jak se ovšem v Česku záměr se zavedením druhé generace biopaliv nakonec zdaří, těžko odhadnout.

Pokud by politici byli tak "rychlí" jako při zavádění první generace, bude zpoždění třeba za Německem nejméně desetileté. To už aby se úředníci začali raději chystat na nějakou zatím virtuální "třetí generaci", s níž vědci nepochybně časem vyrukují.