Mýtné ve světě: jásot obyvatel, pláč obchodníků

Systém vybírání mýta za vjezd do centra poprvé zavedli v Singapuru už v roce 1975. V Evropě šel ostatním metropolím příkladem sedmimilionový Londýn. Přes velké protesty veřejnosti prosadil labouristický starosta Ken Livingstone mýtné v centru města v roce 2003. Dnes musí každý řidič zaplatit při vjezdu denní poplatek 8 liber. Obyvatelé centra mají 90% slevu, i tak ale ročně zaplatí 201 liber. Vedle kamerového systému mají řidiče od neplacení mýtného odrazovat také vysoké pokuty, které se mohou vyšplhat v přepočtu až na pět tisíc korun.

"Názor Londýňanů na mýtné se různí. Hodně záleží, koho se zeptáte. Jinak se budou tvářit lidé, kteří nechávají auta na kraji města a v centru se pohybují městskou hromadnou dopravou, a jinak vám odpovědí ti, kteří do centra města autem vjíždět musí, nebo kteří tu mají například obchody," říká Ladislav Pflim, ředitel Českého centra v Londýně. "Protože právě kvůli mýtnému si lidé dvakrát rozmyslí, jestli vůbec do centra pojedou. Takže i na nákupy se vydají raději do velkých obchodních domů na periferii," dodává Pflim. Navíc, když Londýn oznámil, že od ledna se částka za mýtné zvedne z osmi na deset liber, mnoho Londýňanů to doslova rozzuřilo. "Začaly se proti tomu organizovat protesty. Existuje například celá řada skupin, které vedou proti mýtnému kampaň na internetu," podotýká Pflim.

V roce 2007 činil čistý zisk z mýtného 123 milionů liber, vytoužený efekt se ale nedostavil: přestože v prvním roce počet aut v ulicích výrazně poklesl, v současnosti jezdí v centru Londýna prakticky stejně vozů jako před zavedením mýta.

Stockholm je pro

V hlavním městě Švédska zavedli elektronické mýtné v roce 2006. V referendu se pro něj vyjádřila těsná většina obyvatel města. Výše poplatku závisí na denní době vjezdu do centra. V největší špičce řidič zaplatí po průjezdu mýtnou branou v přepočtu 64 korun. Večer, v noci, o víkendu a v červenci se ale do města může jezdit zadarmo.

"Tady si systém mýtného všichni pochvalují," říká Lucie Svobodová, ředitelka Českého centra ve Stockholmu. "Lidé jsou rádi, protože vědí, že peníze vybrané na mýtném jdou do státní pokladny a že se promění v něco užitečného pro město. Navíc díky mýtnému už většina lidí v centru jezdí na kole a životní prostředí ve městě se zlepšilo," dodává Svobodová.

V Německu a Miláně na to jdou přes emise

Také v Německu stále více velkých měst vjezd do centra zpoplatňuje. Místo mýtného však od začátku roku 2008 vznikají takzvané ekologické zóny, které v současnosti fungují už ve 33 městech. Každý majitel vozu si musí jednorázově koupit ekologickou známku za 5 - 15 eur, jejíž barva (červená, žlutá nebo zelená) závisí na množství emisí jeho automobilu. Cíl je jasný: nepustit do středu města stará auta, která znečišťují ovzduší nejvíce, a tím i snížit počet vozů v ulicích. Podle studie automobilového klubu ADAC, který ekologické zóny označuje jako "útok na ty, kdo nemají na nové auto", se ale opatření míjí účinkem. Třeba v Berlíně se totiž množství škodlivin v ovzduší za první rok existence zóny nesnížilo. V řadě měst tak dojde k velkému zpřísnění pravidel. Od začátku příštího roku tak budou do centra Berlína nebo Hannoveru smět vjet pouze automobily se zelenou známkou. V "nejčistší" kategorii EURO 4 je přitom jen zhruba třetina osobních automobilů v Německu.

V Miláně funguje od roku 2008 systém Ecopass, který kombinuje londýnské a berlínské řešení: cena poplatku za vjezd do centra ve všední dny závisí na množství emisí automobilu a pohybuje se mezi 2 a 10 eury. Během prvního roku se množství škodlivin i počet aut ve městě podařilo snížit zhruba o deset procent.

V Římě platí zákaz vjezdu

Mezi města s největšími problémy se zácpou patří Řím. Za posledních 35 let vzrostl v italské metropoli objem dopravy o 650 procent, zatímco počet osob přepravených veřejnou dopravou stoupl jen o 90 procent. V polovině devadesátých let byla situace tak kritická, že policie musela každé ráno blokovat příjezdové cesty do města. Zákaz vjezdu platí v Římě dodnes, do historického centra o rozloze 4,5 km2 se dostanou jen řidiči se speciálním povolením ve formě čipové karty, například místní obyvatelé, zdravotně postižení lidé nebo diplomaté. Omezení se ale nevztahuje na jednostopá vozidla, a tak každý den proudí do centra Říma tisíce motorek.

AUTOR: S přispěním Zuzany Kemenyové
AUTOR: Michal Dimitrov
AUTOR-WEB: www.ihned.cz