Vodík v autobusových technologiích

Vodíkové autobusy už jsou zde nejen jako experiment, ale jako z vnějšího pohledu cestujících součást vozových parků měst, která mají v sobě prvky jistého vizionářství.

Nejvýznamnějším uceleným mezinárodním projektem na podporu vodíkových autobusových flotil byl právě zakončený projekt HyFLEET:CUTE, podporovaný Evropskou komisí. V rámci projektu bylo s úspěchem provozováno více než 40 vodíkových autobusů po dobu delší než čtyři roky v deseti městech na třech kontinentech. Vodíkové autobusy přepravily přes 8,5 milionu cestujících v pravidelné dopravě, ujely 2,5 milionu km a spotřebovaly 550 tisíc kg vodíku.

HAMBURK - HLAVNÍ MĚSTO VODÍKU 2009

Výsledky projektu byly prezentovány na konferenci 17. a 18. 11. 2009 v Hamburku - městě, které se projektu aktivně účastnilo a které v rozvoji vodíkové flotily nadále pokračuje. V ohnisku zájmu se ocitly především možnosti komerčního využití technologie v širším měřítku. Součást projektu představovaly dvě momentálně základní cesty využití vodíku v dopravních prostředcích.

Menší objemy výkonů v celkovém množství byly zajišťovány berlínským dopravním podnikem BVG pomocí čtrnácti vozidel se spalovacím vodíkovým motorem MAN ICE BUS Lion's City, část s přeplňovaným motorem. Zástupce MAN na hamburské konferenci HyFLEET:CUTE byl ve vyhodnocení turbomotoru poměrně opatrný a již samotný fakt, že se MAN pustil výhledově do technologie vodíkových palivových článků, není pro vodíkový spalovací motor povzbuzující. Přímé spalování vodíku je přitom technologicky blíže klasickým technologiím a tato technologie je zmiňována u budoucího využití vozů na delší vzdálenosti.

Většina výkonů celosvětové hydrogenové flotily v projektu se udála na bázi palivových článků, kdy vodík slouží především jako uchovávač energie a výsledná technologie je více technologií elektrobusu. Na bázi původního vozu Mercedes-Benz Citaro FuelCELL přichází Daimler s novou generací s hybridní technologií. Nový autobus Mercedes-Benz Citaro FuelCELL-hybrid na palivové články bude nasazen příští rok v Hamburku.

Podstatné však je, že nová generace vozů bude vykazovat přibližně o 50 % nižší spotřebu vodíku.

Měli jsme možnost se jako cestující svézt jak vozidlem MAN ICE BUS, tak i autobusem Mercedes-Benz Citaro FuelCELL-hybrid na palivové články. Kromě dojmů z cesty autobusem - v podstatě totožných s moderním dieselem s automatickou převodovkou - jsme se zaměřili na vnímání hluku uvnitř vozidel. Zvuková hladina v MANu je celkem normální, určitě ne nijak závratně nízká, zvuk už z principu je zvukem spalovacího motoru. Citaro vnímatelně elektricky "hvízdá". Hladinu hluku pro vnější okolí, která je patrně důležitější, jsme vyhodnotit objektivně nemohli.

"ZELENÝ VODÍK" JE ZATÍM JEŠTĚ DRAHÁ ZÁLEŽITOST

Využití vodíku v současnosti naráží zejména na vysoké náklady na pořízení vozidel i vybavení infrastruktury a otázkou je i čistota technologie v rámci "ekologické stopy".

K dispozici je v této době "zelený" vodík z obnovitelných zdrojů (dopravce Hochbahn Hamburg ve spolupráci s dodavatelem energie Vattenfall vyčleňuje k výrobě energii z větrných elektráren), vodík vzniklý sekundárně při jiné výrobě (např. možnosti v oblasti Kolína nad Rýnem a snad někdy i v Neratovicích) a především vodík "šedý", vyráběný ze zemního plynu. V tomto kontextu je nesporným úspěchem zvládnutí vodíkových technologií v dopravě jako příprava pro situaci, kdy se změní ekonomické podmínky pro vodíkové technologie a bude k dispozici zásadnější obnovitelný, nebo odpovídající jaderný zdroj pro výrobu vodíku.

To, že se na technologiích úspěšně pracuje a jsou s nezbytnou nadstandardní finanční náročností rutinně provozovány, možná paradoxně oddaluje nástup jejich širšího rozšíření. Všechny tyto iniciativy jsou jistě citlivě vnímány ropným světem a možná i tvoří jistou bariéru pro přehnaný nárůst cen ropných produktů.

Pro ČR je určitě prestižní, že "demarkační linie" vodíku prochází Neratovicemi, kde byla letos v listopadu ve spolupráci se společností Linde Gas otevřena první vodíková plnicí stanice pro první autobus na vodíkové palivové články TriHyBus, který byl vyroben pod záštitou ÚJV v Řeži spolu se Škodou Electric a zahraničními partnery - především dodavatelem palivových článků Proton Motor .