Budoucnost vzducholodí je ve hvězdách

Se vzducholoděmi se znovu počítá nejen v případě luxusních turistických cest, ale jejich kvality oceňuje i vojenský a kosmický průmysl.

Ve srovnání s proudovými letadly mají o 89 procent nižší spotřebu pohonných hmot, což by znamenalo velké snížení emisí," tvrdí americká nevládní organizace World Air League, která využití vzducholodí propaguje ve spolupráci s UNESCO. "V porovnání se silniční dopravou jsou emise nižší o 75 procent."

Oponenti ale říkají, že jde o údaje, které doslova plavou ve vzduchu. "Dopravní vzducholodi dnes existují jen na rýsovacích prknech nebo ve formě prototypů. Použitelná data pro vyhodnocení ekonomiky provozu prostě ne­existují," oponuje zpráva Barryho Prenticeho z Manitobské univerzity v Kanadě. I ona ale přiznává, že vzducholodě mají oproti letadlům nepřehlédnutelné přednosti: udrží se ve vzduchu i bez síly motoru, nejsou závislé na letištích, vytrvalost letu se nepočítá na hodiny, ale na dny, na dopravu stejného nákladu spotřebují mnohem méně paliva.

Přesto ale moc vzducholodí na obloze vidět není. Zatím poslední studenou sprchou pro jejich příznivce bylo zářijové rozhodnutí společnosti Boeing ukončit financování vývoje stroje SkyHook. Mělo jít o velkou vzducholoď pro přepravu těžkých nákladů do nepřístupných oblastí, s jejímž projektem přišla kanadská firma SkyHook International. Ta ale svůj záměr přesto neodpískala, jen oznámila, že uvedení do provozu se tím oddálí.

Představte si, že byste při letu přes Atlantik měli k dispozici vlastní pokoj s umyvadlem, za jeho dveřmi by na vás čekala restaurace a bar i možnost procházet se po prosklené palubě s vyhlídkou na velryby hrající si v moři pár set metrů pod vámi. V palubní kuchyni by pro vás pracovali ti nejlepší kuchaři, sprcha by byla naprostou samozřejmostí. Nejde o utopii: přesně to si užívali cestující ve 30. letech 20. století na palubě obří transatlantické vzducholodě Hindenburg. Byl to spíš létající hotel než stroj - a na to část nadšenců sází.

Jedním z nich je i francouzský návrhář Jean-Marie Massaud, který o svém projektu Manned Cloud prohlásil: "Chci turistům nabídnout možnost vidět fantastické krajiny, aniž by se museli ubytovávat v tamních špinavých hotelech." Jeho létající loď má být dlouhá téměř 220 metrů a plout po obloze rychlostí 280 km/h. Poskytla by luxusní ubytování 40 pasažérům a nechyběla by ani tělocvična či knihovna. Do vzduchu by se stroj měl vydat okolo roku 2020, zatím ale existuje pouze v podobě působivých počítačových vizualizací.

Většina vzducholodí, které lze dnes spatřit, však má do takového obra daleko. Spadají do kategorie tzv. blimpů, což je stroj bez pevné kostry, v podstatě jen aerodynamicky tvarovaný balon opatřený motory a kormidly. Nemůže být moc velký - tedy alespoň na poměry světa vzducholodí: zatímco Hindenburg s pevnou kostrou dosahoval délky 245 metrů, dnešní blimpy obvykle měří okolo 70 metrů. Z toho vyplývá i malá nosnost a omezené možnosti využití. Nejčastěji slouží jako létající reklama nebo jako základna pro pozorování ze vzduchu.

Bílou vránou mezi dnešními vzducholoděmi je typ Zeppelin NT německé společnosti Zeppelin Luftschifftechnik GmbH. Je sice dlouhý jen 75 metrů, má už ale pevný vnitřní kýl. Jde tedy o tzv. poloztužený typ, který slibuje větší pevnost i lepší výkony. Zkratka NT znamená Neue Technologie - a vyjadřuje přesně to, v co zastánci návratu vzducholodí doufají: moderní materiály (především nehořlavý nosný plyn helium místo nebezpečného vodíku) a současnou techniku, jež má odstranit nevýhody starých typů. Poloztužené ostatně byly i slavné Nobileho vzducholodě Norge a Italia, které před více než 80 lety doletěly až nad severní pól.

Kříženec s letadlem

Zeppelin Luftschifftechnik GmbH už postavila tři lodě typu NT, které slouží nejčastěji pro vyhlídkové lety. Každá unese 12 pasažérů, nebo 1900 kg nákladu. Uvažuje se i o větším stroji pro 19 cestujících - na opravdu velké lodě s pevnou kostrou, jako byl Hindenburg nebo Graf Zeppelin, si však firma zatím netroufá.

Skutečný návrat vzducholodí by mohl přinést zájem vojáků - a ten se opravdu začíná probouzet. Mezi iniciátory takových projektů patří mimo jiné i americká obranná agentura DARPA. Ta vydala specifikace nazvané Walrus, které by měly vést ke vzniku strojů schopných přepravit velké náklady nebo plně vyzbrojené vojenské jednotky přes čtvrtinu planety čtyřikrát rychleji než současné transportní lodě. Konkrétně má jít o "doručení" 500 tun nákladu na vzdálenost 11 100 kilometrů za čtyři dny. Pro srovnání: dnes používaný vojenský dopravní letoun C-130 sice trasu urazí za 72 hodiny, ale dopraví přitom jen okolo 22 tun.

Materiály DARPA však současně upozorňují, že nemůže jít o klasické typy, jako byly Graf Zeppelin a Hindenburg. Má jít o tzv. hybridní vzducholoď spojující přednosti letounu a klasické vzducholodi: plyn lehčí než vzduch se postará jen o část vztlakové síly za letu, zatímco zbytek bude dílem překlopné vrtule a především vztlakových ploch (klasických křídel, ale třeba i vhodně tvarovaného tělesa s nosným plynem).

Jiné možné využití ukazuje projekt Lockheed Martin P-791, což je experimentální hybridní vzducholoď dlouhá 38 metrů. Na základě tohoto typu si kosmické velitelství objednalo špionážní bezpilotní vzducholoď, která bude od roku 2011 létat nad Afghánistánem ve výšce necelých sedmi kilometrů při operační době tři měsíce.

Vzducholoď místo satelitu

Jinou nadějnou cestou vývoje vzducholodí budoucnosti jsou takzvané stratelity nebo také HAA (High Altitude Airship). "Chceme postavit něco, co by plnilo stejné úkoly jako satelit, ale nebylo by to tak drahé," vysvětluje podstatu koncepce Abraham Baum z firmy Israel Aircraft Industries. Mělo by jít o obří bezpilotní stroje pohybující se měsíce nebo i roky ve výškách okolo 20 kilometrů. Energii by jim dodávaly solární panely rozmístěné na hřbetě rozměrného trupu. Stratelit by přitom plnil stejné cíle jako satelity: prováděl by průzkum území pod sebou, hlídal před raketami nepřítele, nesl radary a prostředky elektronického boje nebo sloužil pro telekomunikace. Kromě láce má vzducholoď proti satelitům i další výhodu: lze ji v případě poruchy kdykoliv nechat přistát a po opravě zase vypustit.

Velkou pozornost věnuje stratosférickým vzducholodím společnost Lockheed Martin. Na objednávku amerického kosmického a protiraketového velitelství postavila stroj HALE-D dlouhý 80 metrů, který prověřuje použité koncepce, technologie a materiály v podmínkách velkých výšek.

AUTOR: Jan A. Novák