Recyklace po indicku

Sochy oblečené do rozbitých skleněných náramků indických žen, mozaiky ze starých kachlů a použitého nádobí či ploty z keramických džbánů. Indie není jen zemí odpadků, ale i zajímavých nápadů. Nek Čand tu vytvořil zahradu z odpadů a kamení.

Rock Garden v Čandígarhu

Je patnáctého srpna 1947 a Indie se konečně vymanila z nadvlády Britů a získala nezávislost. Ve stejný den se ale kvůli náboženským neshodám dělí hned na dvě země: muslimský Pákistán a převážně hinduistickou Indii. Nastává stěhování příslušníků jednotlivých náboženství. Spolu s dalšími se do Indie stěhuje i nevýrazný třiadvacetiletý Pákistánec Nek Čand. Dostává se na východ nově vzniklého indického státu Paňdžáb a Harijána, kterému po rozdělení chybí hlavní město. Bude se stavět nové, Čandígarh. Čand je zděšen množstvím odpadu, které se nashromáždí při vyklízení vesnic, na jejichž území má nové velkoměsto stát. Neznámý úřadník si odtáhne velké množství odpadků k sobě domů a začíná tvořit.

Pozdě v noci přijíždíme do nejzelenějšího města Indie, Čandígarhu. Hned druhý den po snídani se vydáváme hledat onu pověstnou zahradu. "Říkáme jí Rock Garden. Je to hlavní symbol našeho města. Leží na severovýchodě města mezi sektory čtyři a pět," vysvětluje starší pán v kanceláři pro turisty v centru města. Hrdě dodává, že zahrada je druhou nejnavštěvovanější památkou po Taj Mahalu. Po půlhodině chůze konečně narazíme na ukazatel, který nás navede až ke vstupu. Vítá nás přes dva metry vysoká betonová zeď, na níž se vesele promenádují ptáci z porcelánu. Kupujeme si vstupenku a nesmírně malým vchodem vcházíme do labyrintu uliček.

Mozaika ze starého porcelánu

Zahrada je rozdělena do tří částí. Nejprve se motáme mezi menšími či většími stěnami z kamenů, betonu a zbytku kachlů. Už po několika metrech narážíme na první umělé jezírka a potůčky. "Všude tady teče voda, ale to až v období horka. Teď se teprve čistí kanály po zimě, odnáší se bahno a připravuje se spuštění vodopádů," vysvětluje mi s nadšením mladý obyvatel Čandigarhu. A opravdu. Uličky ústí do velkých nádvoří, která jsou plná potůčků a stěn, po kterých v létě proudí voda. Některé vodopády dosahují až dvaceti metrů. Nyní ale voda nikde nepadá, v umělých kanálech pracuje skupinka mladých dobrovolníků. Vynášejí bahno. Ind má vyloženě radost, že tady vidí cizince. "Zahrada slouží spíše pro místní. Chodím se tady procházet pravidelně, když je horko. Právě díky vody je tady hrozně příjemně. Turistů tady moc nebývá," dodává. Podle něj je i okolí zahrady hlavní oddechovou zónou města. "O kousek dál je umělé jezero, kolem kterého jsou dokonce cyklostezky. Většina lidí, ale míří spíše sem do zahrady."
Dále na:http://www.branarecyklace.cz/index.php?cl=61&id=z-medii

ZDROJ: www.branarecyklace.cz, www.cestovani.lidovky.cz