Z cestopisu po Paraguayi

Po návštěvě dvou největších měst Paraguaye, Asunciónu a Ciudad del Este, jsem se vydal na sever. Do této oblasti moc turistů nejezdí, přece jenom je to trochu z ruky. A také je tu pěkné vedro!

Národní park Cerro Corá, aneb pomník jednoho megalomana

Z Asunciónu jsem se vydal autobusem na sever, do NP Cerro Corá. Ačkoliv jindy nadávám na klimatizované autobusy, ve kterých je kolikrát pěkná zima, zde bych klimatizaci naopak uvítal. Jel jsem přes den, kdy bylo venku úděsné vedro, neboť ačkoliv je teoreticky období dešťů, slunce pere o sto šest a poslední tři dny ani nekáplo. Autobus klimatizaci postrádal, musela tedy stačit otevřená okna. Krajinu v této části země pokrývá nejčastěji řídký listnatý les. Občas jsou vidět pastviny s ohradami pro dobytek, místy naopak povrch připomíná africkou savanu či buš někde v Austrálii.

Národní park Cerro Corá se nachází asi 40 kilometrů západně od Pedro Juan Caballero, což je město na hranici s Brazílií. Lying Planet ho zařadil mezi nejzajímavější highlights celé Paraguaye a i jinde jsem četl, jaké je to tam pěkné. Houbeles, nejezděte sem! Nejblíže pravdě je asi komentář pana Chocha (http://chochoviny.net/), velkého toť cestovatele, který sem zavítal asi 8 měsíců přede mnou: "Národní park Cerro Corá sestává z nepoužívaného letiště, spousty domů v nejrůznějším stádiu rozkladu, desítek soch paraguayských diktátorů a zbytků lesa."

Nedbaje tohoto nelichotivého hodnocení, vysednul jsem z autobusu u cedule "NP Cerro Corá" a došel ke vstupu do parku. Místní zaměstnanec mi bez okolků dovolil, abych si na trávníku uvnitř návštěvnického centra postavil stan. Z kohoutku tu teče dokonce pitná voda, je zde WC s koupelnou a elektřina. A to vše zadarmo! Bohužel je tu také spousta hmyzu - tolik much a mravenců snad nebylo ani v Amazonii. Naštěstí je tu i mnoho požíračů těchto malých neřádů. Tak například hnedle u stanu jsem málem šlápl na obrovskou žábu, která měla na délku tak 25 centimetrů - větší "ropuchu" jsem v životě neviděl. A hned po setmění desítky pavouků bleskurychle vytvořilo množství sítí pod lampami a odřízli mě tak od přístupové cesty ke koupelně. Večer jsem si zalezl s počítačem do kuchyňky, avšak i zde mě vystopovala ta obrovská žába...

Ráno jsem čekal asi hodinu před informačním centrem, ale nikdo se neměl k tomu, aby ho otevřel, tak jsem vyrazil sám do parku. Park se rozkládá na ploše 55 km² a údajně se v něm nachází spousta zvěře. Kromě nesčetných druhů ptáků zde žijí například pásovci či mravenečník, největší šelmou je pak puma americká (Puma concolor). Já jsem se však na své procházce parkem musel spokojit s vyfotografováním pěkné, leč přejeté modrozelené ještěrky.

Rovněž se zde prý ukrývají jakési prehistorické malby v jeskyních, na které jsem také nenarazil. V parku roste především suchý les. Občas jsou při cestě solidní malé rokle, vyryté dešťovou vodou, hezký toť příklad eroze. Nejhlubší rigóly mají hloubku tak 3-4 metry. O to více překvapí, když se skutečně zčistajasna před vámi zjeví letiště - dlouhá a relativně rovná plocha uprostřed ničeho. Nevypadá to ale, že by tu někdo v poslední době přistával.

Příroda mě tedy nijak zvlášť neuchvátila. Paraguayci ovšem tento park nenavštěvují ani tak kvůli přírodě, jako spíš kvůli historii. Právě zde totiž skončila válka proti Trojspolku, nebo, jak říkají Paraguayci, Velká válka (La Guerra Grande). Stalo se tak 1. března 1870, kdy maršál Francisco Solano López a hrstka jeho nejvěrnějších konečně dostali to, co si zasloužili a byli všichni do jednoho pobiti, čímž válka skončila. Padnul zde i syn maršála, kterému bylo 16 let. Údajná poslední maršálova slova zněla: "Umírám pro svou vlast". Hezký slogan, ovšem spolu s maršálem zemřelo "pro svou vlast" i 90% mužské populace Paraguaye.

Pravda, Paraguayci byli svému maršálu a prezidentovi v jedné osobě až fanaticky oddáni. Podle toho to však také s nimi dopadlo. Na konci války už neměl za Paraguay prakticky kdo bojovat, takže na frontě válčili i dvanáctiletí chlapci. Podle mě byl tedy López prachsprostý válečný zločinec, co napadl své sousedy a nakonec svou vlast přivedl do záhuby, nicméně pro Paraguayce je to asi jejich největší národní hrdina.

A tak stojí na místě posledního boje fanatického maršála v NP Cerro Corá velký památník, kde je spousta cedulí s textem typu, že ten a ten potentát toho a toho roku se sklání v obdivu před velkým maršálem. V obdivu se skláněli a pamětní desky zde připevnili i velvyslanci Argentiny a Uruguaye, které stály ve válce proti Paraguayi...

Kromě těchto pomníků paraguayského fanatismu jsem však v parku nenašel nic zajímavého a jelikož zde nebyly ani žádné značené trasy, byl jsem s prohlídkou asi za dvě hodiny hotov. Ještě jsem nakouknul do mezitím otevřeného návštěvnického centra (expozice se samozřejmě nese v duchu "Ať žije náš slavný maršál a hrdina Francisco Solano López!"), načež jsem sbalil stan a odešel zpátky na hlavní silnici, kde mi asi po 40 minutách stopování konečně zastavil autobus do Concepciónu.

Dále na:http://dalky.cz/cteni/c-severni-paraguay-horke-srdce-jizni-ameriky.html

ZDROJ: dalky.cz