Pátek, 29. března 2024

Našel jsem chrám

Našel jsem chrám

Archeolog Pavel Onderka se svou expedicí nalezl v Súdánu nejen starověký chrámový komplex, ale objevil sám pro sebe jiný způsob života. Ve Wad Ben Naga žije ve venkovském domě, koupe se v Nilu a přátelí se s místními lidmi. A mimochodem, právě se chystá rozluštit merojský jazyk.

Egyptolog Pavel Onderka z Národního muzea dokáže stejně zapáleně mluvit o dva tisíce let starém Tyfóniu, které v Súdánu objevil, jako o lidech, které tam poznal. Obyvatele vesnice Wad Ben Naga dokonce propojil s lidmi z moravských Otrokovic, ke kterým má - coby rodák ze Zlína - osobně velmi blízko. Dnes archeolog dováží dárky od otrokovických školáků súdánským dětem, město Otrokovice pomáhá se zavedením nezávadné vody do vesnice. "Které české město se může pochlubit, že má partnera v Africe?" usmívá se. Hovoříme spolu ve studené kanceláři v Náprstkově muzeu na pražském Betlémském náměstí, ale on v tu chvíli už myslí na slunce.
Zrovna balí věci pro další expedici - brzy vyrazí zase za súdánskými památkami. Letos má tamní starověký chrám připravit na záznam do seznamu kulturního dědictví UNESCO a také - na invazi turistů.

Vsadím se, že mnoho lidí u nás neví o dnešním Súdánu nic, natož o jeho slavné minulosti.

Souhlasím, tato země zůstává pro Evropu dosti neobjeveným územím. Jistě, koncentrace památek je tu nižší než v Egyptě, proto se o nich méně ví, ale třeba pyramid je tady dokonce více. Od záchranné akce UNESCO v šedesátých letech 20. století, kdy se stavěla Asuánská přehrada a hrozilo zaplavení cenných starověkých památek, tu archeologické výzkumy probíhají velmi intenzivně, nyní v souvislosti se stavbou dalších přehrad a industrializací země nastal vysloveně výzkumný boom. Zahraničních expedic přibývá.

Jak se mezi ně dostali čeští archeologové?

V roce 2007 jsem se zúčastnil súdánsko-kanadské expedice na vykopávkách ve městě Meroe. Tam někde se zrodil nápad, že by Národní muzeum mohlo mít samostatnou expedici. První výprava se uskutečnila v roce 2009.

Když se řekne Súdán, představím si zemi zmítanou násilím. Neměli jste z toho obavy?

Do Súdánu jsem přijížděl s určitými rozpaky. Jsme totiž výrazně ovlivněni tím, co se dozvídáme z médií, jenže pak jsme zjistili, že obraz Súdánu hrubě kontrastuje s každodenní realitou. Republika Súdán je ve skutečnosti velmi přátelská, pohostinná země, lidé toho nemají mnoho, ale i o to málo jsou připraveni se rozdělit. Je to jedna z nejhezčích zemí, ve kterých jsem kdy byl.

Neříkejte, že takové je i hlavní město Chartúm.

V zásadě je bezpečnější než Praha.

Takže zprávy o rozdělení země, o občanské válce, o chudobě jsou mylné?

Situace je samozřejmě nyní ovlivněna odtržením jižní části a vznikem republiky Jižní Súdán. Většina ropných zásob se nacházela na jihu, takže rozdělení má následky pro ekonomickou situaci Súdánu. Po uzavření všeobecné mírové dohody v roce 2005 o ukončení občanské války se však země začala rozvíjet, zvyšuje se životní úroveň obyvatel. Ve vesnici Wad Ben Naga, kde působíme, je to jasně vidět. V roce 2007, když jsem přijel poprvé, fungovala, stejně jako většina vesnic, na generátory. Dnes je elektrifikovaná, elektřina je přístupná všem obyvatelům. V současné době se investuje do rozvodu vodovodní sítě. Země se rozvíjí, a to správným směrem. Ropné peníze byly evidentně investovány ve jménu veřejného prospěchu.

Pro Afriku ne úplně typické: rozumná vláda, která myslí na blaho lidí?

Vláda je ve světě nazírána velmi negativně, a je proto i v mezinárodní izolaci. Já se ale o politice bavit nebudu. Jen tolik: po desetiletích bídy se mají místní a prostí lidé stále lépe, mají kvalitnější jídlo, mají ho víc, životní podmínky se výrazně zlepšují.

Pro lidi ve vaší vesnici je dosud zdrojem vody Nil. To znamená riziko nemocí, parazitů.

Nil je největší řeka světa, podmínky okolo něj se liší na různých místech. U nás ve Wad Ben Naga je řeka velmi rychlá, nejsou v ní krokodýli a nesvědčí ani parazitům. I my se v řece koupeme. Vodu na pití si dovážíme, nicméně když nás někde pozvou na čaj, je z vody nilské, byť přefiltrované, a my nemůžeme projev pohostinnosti odmítnout.

Takže víte, co je faraonova nemoc...

Musí se počítat s tím, že organismus na změnu klimatu a stravování reaguje.

Žijete stejně jako vesničané?

Když má Súdán 30 milionů obyvatel a z toho 29 žije v prostých podmínkách, proč bychom to neměli zvládnout my? Ostatně nic jiného nám nezbývá. Pronajímáme si místní dům a snažíme se rok od roku si bydlení vylepšovat, přece jen pro Středoevropana není lehké snášet horko, pouštní bouře... Pracujeme na vykopávkách manuálně, což - nutno říct - místní lidé oceňují. Náš domek, to je dvorek ohraničený vysokou zdí se dvěma domečky a verandou uvnitř. Jeden slouží jako kuchyň, kde si sami vaříme, druhý jako ložnice a bezpečnostní místnost, kde uchováváme expediční vybavení. A je tam též velmi důležitá lednička. Máme také sprchu - místnost, kde na sebe lijete vodu z kýblu a ta výlevkou odtéká. Záchod klasický. A na zbytku prostranství stojí stany, kde má každý kousek soukromí. V Súdánu se většinou spává venku, spíme pod hvězdami - na posteli s železným rámem a výpletem. Velmi praktické a nádherné.

Noční nebe tam bude asi velmi hvězdnaté.

Zatím je světelné znečištění minimální, ale asi se to rychle změní, Súdán se rychle industrializuje a dřív temný Chartúm už září.

Jakým jazykem hovoří lidé ve vaší vesnici a jaké náboženství vyznávají?

Ve Wad Ben Naga se usadilo především arabsky mluvící obyvatelstvo, ale máme tam i Núbijce a jiná etnika. V současnosti je islám převládajícím náboženstvím, ale v našem okolí žijí i křesťané, komunikujeme s několika koptskými, tedy křesťanskými rodinami. Nicméně náboženství je v Súdánu osobní záležitostí, nehraje významnou roli ve styku člověka s člověkem. Důležité je, aby člověk byl věřící, a to stačí.

Sám jste tedy objevil "jiný" Súdán. Jsou tamní lidé otevření vůči dalším cizincům?

O Súdánu se traduje celá řada nepřesností a předsudků. Turisté sem jezdí, země je vůči nim přátelská a cizinci tu mají co objevovat. Země dosud není turismem tak zatížená, což je samo o sobě přitažlivé. Na královské pohřebiště v Meroe dnes putují stovky turistů, do Wad Ben Naga už přijíždějí i první Češi...

Právě jedete znovu do Wad Ben Naga. Co vás tam čeká?

Věříme, že jednou znovu postavíme chrám Tyfónium, který jsme objevili. A do budoucna máme ještě jeden úkol V roce 1834 zde pruská expedice objevila oltář a podstavec na posvátnou bárku, opatřený jmény panovníků v merojských i egyptských hieroglyfech. To umožnilo rozluštit merojské písmo. Merojský jazyk však dosud vzdoruje. Známe několik slov, ale nejsme schopni texty číst. Dosud se nepodařilo objevit súdánskou obdobu Rosettské desky, klíč k rozluštění hieroglyfů. Doufáme a bylo by úžasné, kdybychom merojský jazyk rozluštili právě my.

Pavel Onderka
(* 1982)

Narodil se ve Zlíně. Vystudoval egyptologii a afrikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2003 pracuje v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur - pobočce Národního muzea, od roku 2006 jako kurátor egyptské a núbijské sbírky. Od roku 2009 vede archeologické expedice do Wad Ben Naga.

České vykopávky v Súdánu

Kdysi, ve 4. století před naším letopočtem, se v lokalitě Wad Ben Naga rozkládalo velké město, nejjižnější město na Nilu. Proto se zde nabízí úžasná možnost zkoumat vývoj jednoho města v období celého tisíciletí. Čeští vědci mají koncesi na celou chrámovou a pohřební lokalitu o velikosti čtyři kilometry čtvereční. Letos ukončili třetí výkopovou sezonu.

Výprava měla tři hlavní úkoly. Súdánská expedice tu v letech 1958 až 1960 odkryla několik objektů, vykopávky však nikdy nebyly detailně prozkoumány. Čeští archeologové mají na starost revizní výzkum takzvaného Východního chrámu. "Mimo jiné jsme identifikovali trůnní sál, který sloužil k rituálům," říká archeolog Pavel Onderka.

Druhým úkolem bylo pokračovat v konzervaci nejlépe dochovaného paláce z dob Merojského království, Paláce královny Amanišacheto. Ale především vědci objevili Tyfónium, 150 let ztracený chrám, o němž se zmiňují raní evropští cestovatelé, kteří přišli do Wad Ben Naga v letech 1821, 1833, 1844. Tyfónium (podle řeckého démona Týfóna) postavili vládci Merojského království před 2000 lety. Evropané zde narazili už jen na ruiny chrámu, na kresbách ještě zaznamenali jeho dochované pilíře. Před 150 lety už však po něm nezbyla žádná stopa. Zdá se, že část paláce použili stavbaři při stavbě náspu železnice, pilíře však mohly zmizet i dříve. Ve výzkumu budou Češi pokračovat. Zatím objevili pod povrchem ohromné kamenné bloky. Je třeba je očistit, převalit. "Možná zjistíme, že jsou to právě ony..."

Čeští experti mají i jeden zcela aktuální úkol: jedinečná památka Paláce královny Amanišacheto a celá archeologická oblast byly připsány na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Češi mají lokalitu připravit na to, aby byla na seznamu explicitně zmíněna. A tím pádem ji připravit i na příjezd turistů, které bude světová památka dozajista přitahovat.

AUTOR: Eva Bobůrková

Zdroj:Víkend
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů