Křížem krážem Chorvatskem

Výlet do Národního parku Risnjak
Chorvatsko. Při vyslovení tohoto jména se snad každému z nás vybaví azurové moře, vzduch vonící jihem, čisté řeky a nedotčená příroda v Národních parcích i mimo ně. Je to země protikladů: vysoké hory Dinárského pohoří s hlubokými lesy na severu přecházejí ve strmé útesy na pobřeží, padající ze stametrových výšek přímo do moře ..... tyto rozervané úseky pobřeží svírají mírné pláže, chorvatské "zlato". Kam jen člověk z pobřeží pohlédne, tam spatří stovky ostrovů a ostrůvků, táhnoucích se podél hornatého pobřeží jako šňůra perel. Chorvatsko - to nejsou "jen" přímořská letoviska, byť různorodá. Jsou to i hluboké lesy Gorského kotaru, množství zámků, roztroušených po svazích Chorvatského Záhoří, nedozírná slavonská obilná pole, rybnaté řeky, termální prameny...

Chorvatský Jadran je se svými 1778 kilometry pobřeží pro Evropany nejbližším teplým mořem a navíc pověstně průzračným - vždyť někde je vidět dno až 50 m hluboko!
Než se vydáme na první cykloturistickou výpravu, přijměte pozvání na letmou projížďku všemi chorvatskými regiony:
Západní Evropě nejblíže leží Istrie, největší poloostrov Jadranu, na který se s koly vydáme v příštím čísle našeho seriálu. Istrie leží na předělu Alp a Dinarid a jeho lesnaté pohoří Učka jej činí svou malebností a historickými městečky srovnatelné s Provencí či Toskánskem.

Dále na jih se táhne Kvarnerská riviéra, jejímž nejslavnějším letoviskem je Opatija, kdysi mondénní habsburské zimovisko. Zde také byl postaven první hotel v zemi, a sice již v roce 1840!
Světem pro sebe a také zvláštní kapitolou chorvatské turistiky jsou ostrovy, jichž je celkově 1185. Na některé z nich se na stránkách Cykloturistiky vypravíme, abychom stanuli ve zcela specifickém světě.
Od Kvarneru na jih nám svou náruč otevírá Dalmácie, kde kulminují středozemní barvy, vůně a tvary. Zde najdeme dlouhé pláže, borové háje, historická města, jako např. Dubrovník, Zadar, Šibenik, Split, Omiš a také středověká ostrovní města.

Poněkud ve stínu Jadranu leží chorvatské vnitrozemí - neprávem: je totiž nesmírně rozmanité a půvabné. Do jednoho z kontinentálních regionů se v sedlech kol záhy vypravíme. Horská oblast nad Chorvatským přímořím, Gorski kotar, který lze nazvat Chorvatským Švýcarskem, nadchne příznivce horských sportů a také lovce. Leží kousek od Jadranu! Podobně zajímavá bude pro turisty také Lika, oddělená od Jadranu majestátním, 165 km dlouhým horským masívem Velebit, který je v průměru 1300 metrů vysoký a nejvyšší vrchol měří 1758 metrů. Lika proslula Plitvickými jezery, ale i krasovými poli, údolími, jeskyněmi a ponornými řekami a jezery.

Při pohledu na mapu má Chorvatsko tvar podkovy vyklenuté na severozápad, jejíž ramena obepínají ze dvou stran republiku Bosna a Hercegovina. Jihozápadní rameno podkovy jsme již "procestovali" v úvodu, zbývá nám tedy ještě se vypravit na severovýchod, vymezený řekami Drávou a Sávou a patřící mezi nejúrodnější kraje v Evropě. Jméno této požehnané nížiny, Slavonie, jsme často slýchali ve zprávách o vývoji v bývalé Jugoslávii. Pro nás je zajímavé zdejší městečko Daruvar, v němž žije významná česká menšina. Slavonie osloví milovníky nekonečných rovin, zatímco blízká vinorodá Moslavina a Podráví, pravlast naivního malířství, bujné Posáví a melancholické Mezimuří ladí oku svým harmonickým střídáním kopců a rovin, měst a vesnic. Tyto chorvatské končiny jsou "Mekkou" lovců a rybářů. Na nejzazším severozápadě, nedaleko od Záhřebu se prostírá Chorvatské Záhoří, idylický kraj s mnoha romantickými zámky a termálními zřídly.
Viděno očima malíře, daly by se přímořské a horské části chorvatské "fresky" nazvat "oleji", zatímco sever země "akvarely". Již z tohoto nástinu je zřejmé, že celkový dojem získá návštěvník Chorvatska teprve s poznáním všech jeho částí s protikladnými vlivy Alp, Středozemí a Panonie. Kapitolou samou pro sebe jsou chorvatské národní parky, kterých je celkem sedm a které neopomeneme zahrnout do našich cyklistických vyjížděk.

Ale pojďme již do sedel kol! Kam se vydáme?
Volba není lehká: Různorodost zdejší krajiny s sebou přináší spoustu možností, jakým způsobem a také kde strávit volný čas. Nám, příznivcům cykloturistiky a navíc milovníkům tajných tipů se nabízejí např. hvozdy "chorvatské Šumavy" - Národní park Risnjak. Těm, které nikterak neoslovuje pozlátko turistických letovisek a mnohem raději se přiblíží pravému venkovskému životu, se nabízejí vyjížďky do vnitrozemí po vedlejších, minimálně frekventovaných silnicích do vesniček s přívětivými domorodci.Cesty nás provedou vinicemi, olivovými háji, ale také kolem historických památek. Správný středoevropský suchozemec bude nejspíš bažit po moři, pro něj bude - samozřejmě nejlépe v sedle kola - největším blahem brázdění po ostrovech, na cestách podél moře i vysoko nad jeho hladinou. Míst a důvodů k zastavení najde bezpočet: rybářské vesnice a města, pamatující plachty římských galér a lodí Benátské říše; opuštěné zátoky, kde člověk, zmožen jízdou a dojmy, může nasávat vlahý a čistý vzduch, nechat se unášet teplou mořskou vodou, zahánějící únavu a den strávený v sedle kola pak zakončit v úzkých uličkách historických center, v četných tavernách či konobách. Zde stojí za to ochutnat neodolatelné místní speciality s křestním listem z moře a vynikající víno zdejší produkce, mající dobrý zvuk v celém vinařském světě.

Chorvatsko, viděno očima cykloturisty, zhýčkaného sítí značených cyklostezek, fungující infrastrukturou a realistickými mapami např. v Rakousku, utrpí těžkou porážku. "Chudou výkladní skříní" je v tomto ohledu několik míst, o kterých bude řeč příště. Ale ti, kterým nejde v prvé řadě o preciznost služeb pro cyklisty, ale o krajinu, moře a úžasné lidi, jsou právě v Chorvatsku na správné adrese! Snad na tomto místě neuškodí několik osobních poznatků: V zemi je cykloturistické značení spíše výjimkou a tak si chtivý cyklista musí vypomoci podrobnou mapou, znalostí okolí či znalostí znalce okolí a určitou mírou trpělivosti, kterou můžeme eufemicky nazvat radostí z objevování. Ti, kteří neodolají touze jezdit mimo hlavní silnice, musí počítat s tím, že ne všechny cesty vedou naznačeným směrem, mnohé končí u políček, vinic nebo na kraji útesů, nicméně nás dovedou do jiného světa, na místa nepříliš vzdálená turistickým centrům a přesto tak diametrálně odlišná od přeplněných pláží, ulic a silnic měst, do míst, která nejsou v turistických průvodcích, nedaleko pobřeží a břehů ostrovů, kde žijí obyvatelé po staletí téměř neměnným stylem života, vyznačující se typickou jižanskou pohostinností i divokou krví v žilách. Zde není život podřízen turismu; zemědělství je v této oblasti hlavní obživou místních obyvatel, kteří mnohdy hospodaří jen pro vlastní spotřebu, využívajíc zkušeností mnoha generací předků při pěstování především vinné révy a oliv, chovu ovcí a koz, volně pobíhajících po strmých stráních ostrovů mezi charakteristickými kamennými zídkami. Jsou jiní, hlavně ti v odlehlejších končinách: turista není pro ně jen zdrojem příjmu, ale příjemnou změnou všedního stereotypu, rádi si povídají u sklenky rakije či travarice domácí produkce a chlubí se svými produkty. Jsou to specialisté v pěstování oliv, rádi vyprávějí o tom, jak právě oni zasvěcovali v dávných dobách Italy do tajemství této plodiny, jejíž olej je neodmyslitelnou součástí většiny jídel i hlavní medicínou. Olivovým olejem zde léčí téměř vše, od vnitřních potíží po zlomené končetiny.

Naše dnešní vyjížďka směřuje do pohádkové oblasti Národního parku Risnjak. Jde o horský masív (1528 m) v Gorském kotaru, nejlesnatějším kraji Chorvatska. Hlavním důvodem ochrany tohoto území je zdejší vegetace. Čtverý vliv, přímoří - kontinent - Dinaridy - Alpy, tu rozhodující měrou působí na výskyt rostlin a živočichů. Ostatně jméno pohoří dostalo od rysa, který tu dodnes žije. Ačkoliv byla oblast vyhlášena národním parkem, platí za málo navštěvovaný tajný tip pro milovníky neporušené přírody a přitom leží na dosah od Kvarnerské riviéry.
Již dlouho šlapeme do pedálů a stoupání se nám zdá být nekonečné. Hluboko pod námi zůstalo moře se siluetami ostrovů uprostřed třpytící se hladiny, tenké linie Krčského mostu a zámořských lodí, čekajících na vjezd do přístavu, nedaleko něhož se na úpatí hor krčí historické městečko Bakar s architekturou připomínající daleký jih Itálie, naše první zastávka. Lázeňská atmosféra tohoto malého přístavu s luxusními hotely a byty místní honorace vzala za své díky ropné rafinérii. Moře nám zůstává za zády a vrcholy - z dálky se jevící jako nevinné - se nám nyní ukazují ve své skutečné velikosti. Obnažený vápenec a křoviny se pomalu mění v les, domy z vápence s oblouky a terasami vystřídala dřevěná roubená stavení stojící osaměle daleko od sebe, účelně postavená pro život v těžkých horských podmínkách. Po další hodině jízdy se ocitáme na břehu jezera, uprostřed jehličnatých lesů nápadně připomínajících Šumavu, v místě s příznačným názvem Mrzla Vodica. Chybí jakékoliv turistické značení a tak ze silnice intuitivně odbočujeme na lesní cestu, která však po pár kilometrech končí u hájenky na úpatí hory Risnjak na nádherném místě "na konci světa", v jakémsi skanzenu uprostřed absolutního ticha. Stařík, jehož věk se dá těžko odhadnout, nám potvrzuje, že dál se nedostaneme, a zve nás k sobě do světnice na neodmyslitelnou sklenku rakije. Žije tu sám a každá návštěva je pro něho raritou. Vypráví o zdejším životě, o metrových závějích v zimě, kdy jsou vesnice dlouhé dny odříznuté od okolního světa, o pohnuté době, kdy byli lidé za války odvlečeni na nucené práce do Itálie a později za Titova režimu do lágrů pro politické vězně na ostrově Guli Otok, vypráví o všedních starostech s divokou zvěří v okolí, která ničí úrodu na zahrádce. Nevěřícně koukáme na rozrytou zemi a ohlodanou zeleninu. "Divočáci?" "Ale kdepak: medvědi, přemnožili se! Jen ve zdejším Národním parku jich máme víc než sto.." A tak posloucháme téměř neuvěřitelné vyprávění o tom, jak medvěd minulou zimu zabil mladou dvojici na slovinských hranicích, jak další medvědí pár přeplaval úžinu mezi pevninou a ostrovem Krk a pak týdny hodoval na zdejších stádech ovcí. Sklenek rakije přibylo a čas pokročil, musíme se vydat zpět. Cesta ubíhá mnohem rychleji. Možná také proto, že se neustále ohlížíme, kde nějaký huňáč vystrčí hlavu.