Hornická naučná stezka Albrechtovice u Záblatí - historie, současnost

Badatelé v dřívějších stoletích nevěnovali přesnější lokalizaci pozůstatků historického dolování v okolí Záblatí dostatek pozornosti, a nepřesné lokalizace mezi sebou navzájem přebírali. Problémem je občas i dohledání německých či zkomolených názvů kopců a obcí. Např. jako místo těžby zlata a stříbra je neurčitě udáváno, že "těženo bylo mezi Záblatím a Krejčovicemi." Pod heslem Krejčovice v historickém místopisu se uvádí: doly na stříbro, staré jámy, galenit u Krejčovic na levém břehu Blanice, na jamách mezi Záblatím a Krejčovicemi. Zlato - rýžoviště nad Záblatím. Heslo Albrechtovice: zlato se rýžovalo na Pfarrbachu a na potoce vtékajícím od Aubachu, v rokli od Albrechtovic k Záblatí dobýváno. Odvaly a stopy po dolech na Aubachu kolem vrchu Alb. Heslo Drslavice: z roku 1593 listinný doklad o dole a šachtě na vrchu Trčkov. Heslo Plešivec /Kolmberg/, staré kutné jámy na zlato a stříbro. V jiné zprávě se podotýká, že "Záblatí je uváděno jako staré hornické místo, o jehož hornickém díle není zpráv" a Albrechtovice jsou lokalizovány jako místo zlatých dolů, které byly zastaveny králem Janem Lucemburským r. 1337 Janu Petrovi z Rožmberka. Je ale pravděpodobnější, že se jedná o zástavu rýžovišť zlata na Blanici. Geolog Želízko pokládá Záblatí za zdroj zlata na Prachaticku, významný rakousko - uherský geolog Pošepný poznamenává, že "rýže dosahují až na plateu a nenaleznou se stopy dolů." Z historických zpráv je známa i doba dolování - doly v činnosti r. 1561 do roku 1576 - důl sv. Trojice u Horního Záblatí, listina z roku 1683 mluví o dolu v tzv. Schreinerovském lese. Rožmberský archivář Václav Březan uvádí mezi jinými rožmberskými doly z roku 1561 i místo "nad Záblatím u Šneideršlagu a při hořejším Záblatí u sv. Trojice". Z doby kolem 1593 se dochoval dopis prachatického měšťana a obchodníka se solí Josefa Milpergera, který psal Petru Vokovi z Rožmberka, že "v hoře slove Švihov, kterážto šachta před 30 lety, když se ruda k šmelcování na Krumlov vozila a dobré paměti otec můj na ni nakládal, hojně v stříbře jest se ukázala." V roce 1603 psal Petru Vokovi z Rožmberka Šimon Honšperger, že "nade vsí Švihovem jest jedna štula po svrchu odevřená a dřívím okolo vycimrovaná a ňákej začátek toho dolu před lety bejti musel, nebo mnoho země není znáti, aby se ještě vyvezlo." Z roku 1683 čtyři důlní podnikatelé - Šimon a Jan Galin, Kryštof Wohlgemuth a Tomáš Hirschius žádali knížete Jana Kristiana z Eggenberka za spolupodnikatele. Z roku 1764 se uvádí důl sv. Antonína. Z 16. století jsou písemné zprávy o hornickém podnikání Rožmberků u Prachatic "o pavování Černých hor prachatických". V 18. století jsou ve zprávách zmíněny propadlé jámy, a v roce 1708 "že začali záblatští sedláci opět kutat." Za mnohých potíží bylo těženo do roku 1713, kdy byla povolena majitelkou panství kněžnou Marií Arnoštkou z Eggenberka legální těžba. V těchto letech zde byla v provozu stoupa na drcení natěžené rubaniny. V roce 1761 žádali místní sedláci o obnovení těžby císařovnu Marii Terezii, kdy zde bylo provedeno horním radou podrobnější zkoumání. Poslední zprávy pochází z roku 1820 od Zvěřenic a Albrechtovic. Z roku 1822 jsou zmíněni podílníci ze 42 míst na panství Prachatice, Vimperk a Český Krumlov, kteří měli podíl na těžbě v okolí Záblatí. Celkem se jejich počet pohyboval kolem 560, nejvíce ze Záblatí - 105. Dohlížecí horní úřad z Dobré Vody u Českých Budějovic vydal upozornění pro majitele panství, že pro provoz stříbrného dolu v Záblatí je zapotřebí lidí, kteří jsou pro takovou práci odborně připraveni, a žádal, aby byl vydán souhlas k výkonu hornické práce pro poddané Kollenbergerovi z Albrechtovic a Hartlovi a Mauritzovi z Vyhořan (dnešní Hlásná Lhota u Záblatí). Za rok nato působili pro těžařstvo 4 horníci z Řepešína, 3 z Albrechtovic a po jednom z Petrovic a Vyhořan. Kolem roku 1840 badatel Sommer poznamenává, že u obce Albrechtovice "kdysi se zde zlato těžilo". V novější literatuře z 50.- 60. let 20. století je u hesla Albrechtovice u Křišťanovic, jjz. od Prachatic, vápenec v loži mezi Albrechtovicemi a Libínským Sedlem. Též bylo v okolí na několika místech rýžováno i dolováno zlato. Další heslo Krejčovice, jz. od Prachatic, bývalé doly na stříbro, galenit, sfalerit, pyrit, pyrargyrit, železná slída, křemen a vápenec jsou původci rud. Zlato bylo rýžováno nad Záblatím na Blanici. Heslo Plešivec, jz. od Prachatic, staré kutné jámy na zlato a stříbro. Heslo Prachatice , pokusy o dolování již r. 1521.... Heslo Švihov u Drslavic, zsz. od Prachatic, zjz. od Husince, zpráva z roku 1593 o dolování stříbra, ještě v létech 1870 bylo stříbro hojně nalézáno, ale důl zanikl pro nedostatek horníků. Heslo Záblatí,zjz. od Prachatic u paty Boubína, bývalé doly na stříbro mezi Záblatím a Krejčovicemi, též na olovo,..., rýžovalo se již za Jana Lucemburského. Záblatí se pokládá za zdroj zlata na Prachaticku.

Všichni badatelé se však v jednom shodují, že okolí Záblatí bylo a je zdrojem zlata rýžovaném v Blanici. Z výše uvedených historických zpráv je tedy zřejmé, že v okolí Záblatí probíhala hornická těžba zlata a stříbra více či méně organizovaná horním úřadem, ovšem bez jakýchkoliv přesnějších lokalizací v terénu. V českých průvodcích a knihách o Záblatí a okolí je jako místu historické těžby zlata tato historie opomíjena.

Stopy po rýžování zlata u Záblatí jsou patrny do dnešních dnů v podobě sejpů, které zůstaly zachovány u ústí Cikánského potoka do Blanice, na Blanici nad Zábrdským mlýnem a na pravém břehu Blanice pod Zábrdskou skálou, u Podedvorské pily. Sejpy na Farském potoce (pravostranný přítok Blanice v Záblatí) byly rekultivován.

První pozůstatky po historické těžbě byly nalezeny v terénu v roce 1996 pod osadou Albrechtovice u Farského potoka, shodou okolností těsně vedle úvozu historické Zlaté stezky. U těchto zlatodolů byl v roce 1996 nalezen fragment podkovy a hornické želízko, vše předáno do muzea v Prachaticích. První dolování je spojováno s Rožmberky v 16. století. Další dolování v letech 1708, 1713. Zřejmě z posledního období pokusného dolování kolem roku 1820 pochází 32 metrů dlouhá štola, objevená na jaře v roce 2003, která měla průzkumný charakter. Jejím účelem bylo ověřit křemenné žíly, které byly předmětem rožmberské a eggenberské těžby. Podle způsobu ražby štoly za pomocí střelných prací, které jsou dosud na stěnách, čelbě a stropu znatelné, lze datovat tuto štolu do posledního období zdejšího důlního podnikání. V průběhu roku 2009 byla štola důstojně zabezpečena výstavbou portálu a mříže. Štola začala sloužit jako zimoviště netopýrů (netopýr velký, netopýr řasnatý, netopýr černý). Na této lokalitě se do dnešních dnů zachovaly odvaly a trychtýřovité prohlubně jak po rožmberském, tak i po novějším dolování z 18.-19. století. V roce 2002 na podzim došlo k důlnímu propadu o rozměru 2x3 metry hlubokém 2 metry na hranici lesa a louky pod osadou Albrechtovice, což dokládá přítomnost dalších podzemních prostor, které jsou nezávislé na štole. Zajištění propadu proběhlo koncem jara 2009. V roce 1996 bylo místo budoucího propadu tvořeno mělkou prohlubní o hloubce cca 30 cm a průměru do 1 metru. Povodeň v srpnu v roce 2002 prohloubila v bezejmenném potůčku přitékajícím od Albrechtovic koryto o cca 30 cm a došlo k obnažení dřevěné konstrukce technického zařízení sloužícího k úpravě natěžené rudy. Ve spojitosti s malou vodní nádrží a historickou zprávou zmiňující se o stoupě, bylo konstatováno, že se může jednat o pozůstatek dřevěného koryta od stoupy, která zde byla zřízena v 18. století.

Povrchové stopy historického dolování naznačují, že zdejší rudní žíly mají severojižní směr.

V této lokalitě byla 22.5.2010 otevřena cca 500 metrů dlouhá "Hornická naučná stezka Albrechtovice", která podrobně na pěti zastaveních ( Historie, Šachta, Štola, Rudní žíly, Úpravna) seznamuje návštěvníky se zdejším dolováním a zároveň připomíná jedno období historického důlního podnikání ve zdejším regionu. Jedná se o jedinečnou a zatím jedinou známou a zpřístupněnou lokalitu historické těžby zlata na okrese Prachatice, která na jednom místě dokladuje primární těžbu jak šachtou, tak i štolou, s místem úpravy natěžené rudy a kde se od ukončení důlních prací kolem roku 1820 až do roku 2009, kdy byla zabezpečena štola, nekonala žádná hornická aktivita.

Stezka vznikla díky přispění Krajského úřadu Jihočeského kraje, Českého klubu zlatokopů, Fa Geosvět, obce Záblatí, NGO Dřípatka.