Kdo se chce vydat na dlouhé a náročné via ferraty do Alp, měl by nejdříve potrénovat v Česku nebo nedaleko za našimi hranicemi...
Zadrátované dobrodružství
Například Zadrátovaná jeptiška na česko-německém pomezí prověří jak sílu lezce, tak jeho psychickou odolnost.
Pastýřská stěna v Děčíně, Vodní brána u Semil, via ferrata v Bečově nad Teplou a krátká cvičná v Táboře. To jsou čtyři zajištěné cesty, které je možné vylézt v České republice. Nedaleko za hranicemi je to lepší, v německých Lužických nebo Krušných horách lze na skalní cesty zajištěné fixními lany, železnými stupačkami a dalšími umělými pomůckami narazit častěji. Za náročnými, několikasetmetrovými via ferratami je však nejlepší vyrazit do rakouských nebo italských Alp.
"U nás máme ferraty spíš nižších obtížností, které zvládne i začátečník, případně odrostlejší děti. Obecně platí, že do obtížnosti A-C stačí, když má člověk alespoň trochu fyzičku a umí se přitáhnout rukama," myslí si Miroslav Jirků, který loni na jaře založil o blízkých i vzdálenějších via ferratách jednoduchý web ferraty.unas.cz.
"Kdo se chce pouštět na náročnější cesty klasifikované jako D a výš, měl by mít přes zimu natrénováno na umělých stěnách obtížnosti tři a čtyři. Musí získat zkušenost a také sílu. Obtížné via ferraty mají totiž úseky, kde je potřeba vydržet viset jen na jedné ruce, třeba jen s oporou malého stupu," líčí Miroslav Jirků.
Podle něj je také nezbytná psychická odolnost. I na ferratách se lze setkat s tzv. vzdušnými místy, kde se pod lezcem najednou otevře několikasetmetrová propast. "Právě v takových situacích se může člověk ,zaseknout' a není schopen pokračovat dál. Než se na podobné cesty pustí, měl by si je proto někde vyzkoušet."
Test na Jeptišce
Pro tréninkové účely doporučuje Jirků via ferratu Zadrátovaná jeptiška (Nonnenfelsen) u města Jonsdorf, kousek za česko-německými hranicemi, mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem. "Jeptiška je test obsahující v malém balení většinu toho, co pak potkáte v Alpách. Tvrdím, že kdo ji nedá v pohodě celou, a to bezvýhradně včetně převisu a finálního lana přes soutěsku, tak se nesmí pouštět do dalších, například alpských ferrat."
Kdo už testem na Jeptišce prošel, může zkusit třeba Drachenwand v Rakousku. Nejsou na ní sice žádné převislé ani silové úseky, ale lanový mostek nad stometrovou propastí a doba přesahující dvě hodiny, kterou je na zdolání 400 výškových metrů potřeba, vylučuje úplné začátečníky. "Pro mě je to jedna z nejkrásnějších ferrat v Rakousku. Nabízí krásné výhledy do krajiny, dostatek odpočinkových míst nebo úvodní lezení vedle vodopádu."
Česko sice nemá Alpy, přesto i u nás se najdou lokality, kde by to via ferratám slušelo. Jenže jejich výstavba často naráží na překážky nejrůznějšího druhu. Podle Miroslava Jirků nemají obce dostatečné povědomí o tom, co to via ferrata je a že by mohla přilákat nové návštěvníky. Dalším problémem jsou různá povolení, zejména ze strany ochránců přírody, protože místa vhodná pro zbudování zajištěné cesty bývají v CHKO.
Lezení mezi skalničkami
Za malý zázrak lze proto označit vznik zajištěné cesty na Pastýřskou stěnu v Děčíně, která byla oficiálně otevřena koncem května po dvou letech příprav. "Je to malý ferratový park. I když nemá kdovíjakou výšku, nabízí pět variant obtížností ve střední části a dvě varianty vrcholové," popisuje Miroslav Jirků.
Zajímavým počinem je i loni na podzim otevřená bio via ferrata v Bečově nad Teplou, která je součástí botanické zahrady. Dosavadní realizace zatím stála 150 tisíc korun.
"Na letošní rok plánujeme rozšíření stezky, jak těžší části s obtížností C, D, tak lehkého, béčkové úseku. V budoucnosti by také měla vzniknout mezi oběma částmi Tibetská lávka," uvedl ředitel bečevské botanické zahrady Jiří Šindelář. Význam tamní ferraty nebude spočívat ani tak v adrenalinovém zážitku, jako spíš v tom, že lezcům umožní poznat faunu a flóru vyskytující se na skalách a v jejich spárách a štěrbinách. Podle slov ředitele botanické zahrady tam roste 41 druhů lišejníků - každý bude opatřen vlastní tabulkou se základními informacemi. Už brzy se tedy lezci v Bečově nad Teplou budou moci projít "vertikální botanickou zahradou".
Co s sebou na stěny
Díky tomu, že jsou via ferraty zajištěné lany nebo stupačkami, není nutné být zkušený horolezec. Ale bez určitého vybavení se obejít nelze. "Minimum je sedák, ferratový set a helma, vřele doporučuji i prsní úvazek. Zajděte do vaší prodejny sportovních potřeb. Určitě vám tam poradí. A ať vám k tomu přibalí odsedací karabinu," doporučuje Miroslav Jirků.
Ferrata packet Základní sada obsahuje párací tlumič pádu, lehký úvazek a lehkou helmu. Na www.singingrockshop.cz za 2511 Kč.
Dětská přilba Lehká, pohodlná, konstruována pro časté namáhání, vhodná pro cyklistiku i horolezectví. Cena na www.rockpoint.cz je 1159 Kč.
Buddy Ferrata Set Ferratový set s páracím tlumičem pro děti. Velikost karabin, délka popruhů a technologie tlumení odpovídá proporcím a hmotnosti dětského těla. Cena na www.hudy.cz je 1850 Kč.
AUTOR: Tereza Hromádková