Strategické posuzování vlivů na životní prostředí
Strategické posuzování vlivů na životního prostředí tzv. SEA (Strategic
Environmental Assessment) se v posledních deseti letech stává klíčovým nástrojem
ochrany životního prostředí. SEA je především zaměřena na posuzování plánů,
programů, politik, strategií a koncepcí s výhledem na určité období. Cílem
posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní komplexní informace o
možném vlivu na životní prostředí. SEA využívá rozhodovacích procesů a také
kritérií pro trvale udržitelný rozvoj a to vše za účasti veřejnosti. Současný
stav legislativy ČR Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí je v české
legislativě upraveno § 14 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových
koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění zák. č. 132/2000 Sb. a zák.
č. 100/2001 Sb. Tato právní úprava požaduje, aby koncepce předkládané a
schvalované na úrovni ústředních orgánů státní správy v oblasti energetiky,
dopravy, zemědělství, nakládání s odpady, těžby a zpracování nerostů, rekreace,
turistiky a dále ÚPD VÚC a směrný vodohospodářský plán byly posouzeny procesem
SEA. Proces SEA podle současné právní úpravy zahrnuje povinnost předkladatele
koncepce zpracovat dokumentaci o posouzení vlivů koncepce na životní prostředí a
to podle části C. III. a C. IV. přílohy č. 3 zákona č. 244/1992 Sb., v platném
znění. Současně je předkladatel koncepce povinen návrh koncepce nebo jejich
zásad společně s dokumentací o vlivech koncepce na životní prostředí zveřejnit a
zpřístupnit po dobu nejméně 60 dnů před jejím projednáváním ve vládě, v
ústředním orgánu státní správy nebo u územních plánů velkých územních celků v
krajském zastupitelstvu. Proces také zahrnuje vydání stanoviska k návrhu
koncepce Ministerstvem životního prostředí do 30 dnů a podmínku, že schvalující
orgán neprojedná koncepci bez jeho stanoviska. Jak již bylo uvedeno výše, proces
SEA podle § 14 zákona č. 244/1992 Sb. v platném znění se vztahuje pouze na
koncepce předkládané a schvalované na úrovni ústředních orgánů státní správy,
jen u územních plánů velkých územních celků i na dokumenty schvalované kraji.
Takovýchto koncepcí je však minimálně, častějším modelem jsou koncepce
zpracované a předkládané na úrovni ústředních orgánů státní správy a teprve
následně schvalované vládou. Protože však vláda není ústředním orgánem státní
správy, byl vydán MŽP výklad zákona, který stanoví, že i koncepce schvalované
vládou, ovšem splňující další v zákoně uvedené podmínky, musí být posouzeny
podle zákona č. 244/1992 Sb. Jak vyplývá z výše uvedeného, povinnost podstoupit
SEA proces se nevztahuje na jiné koncepce předkládané a schvalované na úrovni
krajských orgánů, než na územní plány velkých územních celků. Ze zákona tedy
není nutno je posuzovat, avšak pouze tehdy, pokud se na jejich základě
nepožaduje podpora z předvstupních fondů EU v rámci programů ISPA, Phare,
SAPARD, kde posouzení SEA je naopak podmínkou možnosti získání příspěvku. Územní
plán velkého územního celku podléhá posouzení vlivů na životní prostředí podle
zákona č. 244/92 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na
životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a to bez ohledu na orgán, který
jej pořizuje či schvaluje. Směrný vodohospodářský plán, resp. v současnosti plán
oblastí povodí, jak se mu říká podle nového zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a
změně některých zákonů (vodní zákon), podléhá posuzování podle § 23 odst. 3 a
násl. zákona č. 254/2001 Sb. (k tomu viz i přechodné ustanovení § 127 odst. 16
vodního zákona). Současný stav legislativy EU Zákon č. 244/1992 Sb., v platném
znění, není kompatibilní se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady o hodnocení
účinků určitých plánů a programů na životní prostředí č. 2001/42/EC. Tato
směrnice definuje rámcová pravidla pro zpracování dokumentace o vlivech
vybraných plánů a programů na životní prostředí a pro jejich veřejné projednání.
Tato SEA směrnice specifikuje plány a programy, které podléhají posuzování vlivů
na životní prostředí. Jde o plány a programy schvalované na úrovni lokální,
regionální a státní v oblasti zemědělství, lesního hospodářství, vodního
hospodářství, rybářství, energetiky, průmyslu, dopravy, odpadového hospodářství,
telekomunikací, cestovního ruchu, územního plánování, regionálního rozvoje. Je
zde zakotvena interakce mezi tvorbou plánu nebo programu a posouzením vlivu
tohoto plánu nebo programu na životní prostředí a možností připomínkování
veřejností. Také musí být dle direktivy vypracována zpráva o vlivu na životní
prostředí programu nebo plánu a případně také přeshraniční posuzování plánu nebo
programu, pokud přeshraniční dopady připadají v úvahu. Při schvalování plánu
nebo programu musí být závěry posouzení zohledněny a také musí být v plánu nebo
programu zakotveno sledování skutečných významných dopadů realizace tohoto plánu
nebo programu na životní prostředí pro potřebu jeho případné korekce. Vzhledem k
těmto nekonzistencím mezi současnou českou a evropskou legislativou v oblasti
SEA se předpokládá, že bude k 30. 6. 2002 vládě předložen nový návrh zákona o
SEA, který již bude respektovat legislativu ES. V současnosti posuzované
koncepce a předkládané na úrovni ústředních orgánů státní správy · Národní
rozvojový plán – předkládá MMR · Společný regionální operační program –
předkládá MMR · SOP Průmysl – předkládá MPO · SOP Doprava – předkládá MDS · SOP
Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství – předkládá MZe · SOP Cestovní ruch a
lázeňství – předkládá MMR · SOP Rozvoj lidských zdrojů – předkládá MPSV · SOP
Životní prostředí – předkládá MŽP · Plán odpadového hospodářství ČR– předkládá
MŽP Zdroj: MŽP
Strategické posuzování vlivů na životního prostředí tzv. SEA (Strategic Environmental Assessment) se v posledních deseti letech stává klíčovým nástrojem ochrany životního prostředí. SEA je především zaměřena na posuzování plánů, programů, politik, strategií a koncepcí s výhledem na určité období. Cílem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní komplexní informace o možném vlivu na životní prostředí. SEA využívá rozhodovacích procesů a také kritérií pro trvale udržitelný rozvoj a to vše za účasti veřejnosti.
Současný stav legislativy ČR
Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí je v české legislativě upraveno § 14 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění zák. č. 132/2000 Sb. a zák. č. 100/2001 Sb. Tato právní úprava požaduje, aby koncepce předkládané a schvalované na úrovni ústředních orgánů státní správy v oblasti energetiky, dopravy, zemědělství, nakládání s odpady, těžby a zpracování nerostů, rekreace, turistiky a dále ÚPD VÚC a směrný vodohospodářský plán byly posouzeny procesem SEA.
Proces SEA podle současné právní úpravy zahrnuje povinnost předkladatele koncepce zpracovat dokumentaci o posouzení vlivů koncepce na životní prostředí a to podle části C. III. a C. IV. přílohy č. 3 zákona č. 244/1992 Sb., v platném znění. Současně je předkladatel koncepce povinen návrh koncepce nebo jejich zásad společně s dokumentací o vlivech koncepce na životní prostředí zveřejnit a zpřístupnit po dobu nejméně 60 dnů před jejím projednáváním ve vládě, v ústředním orgánu státní správy nebo u územních plánů velkých územních celků v krajském zastupitelstvu. Proces také zahrnuje vydání stanoviska k návrhu koncepce Ministerstvem životního prostředí do 30 dnů a podmínku, že schvalující orgán neprojedná koncepci bez jeho stanoviska.
Jak již bylo uvedeno výše, proces SEA podle § 14 zákona č. 244/1992 Sb. v platném znění se vztahuje pouze na koncepce předkládané a schvalované na úrovni ústředních orgánů státní správy, jen u územních plánů velkých územních celků i na dokumenty schvalované kraji. Takovýchto koncepcí je však minimálně, častějším modelem jsou koncepce zpracované a předkládané na úrovni ústředních orgánů státní správy a teprve následně schvalované vládou. Protože však vláda není ústředním orgánem státní správy, byl vydán MŽP výklad zákona, který stanoví, že i koncepce schvalované vládou, ovšem splňující další v zákoně uvedené podmínky, musí být posouzeny podle zákona č. 244/1992 Sb.
Jak vyplývá z výše uvedeného, povinnost podstoupit SEA proces se nevztahuje na jiné koncepce předkládané a schvalované na úrovni krajských orgánů, než na územní plány velkých územních celků. Ze zákona tedy není nutno je posuzovat, avšak pouze tehdy, pokud se na jejich základě nepožaduje podpora z předvstupních fondů EU v rámci programů ISPA, Phare, SAPARD, kde posouzení SEA je naopak podmínkou možnosti získání příspěvku.
Územní plán velkého územního celku podléhá posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 244/92 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a to bez ohledu na orgán, který jej pořizuje či schvaluje.
Směrný vodohospodářský plán, resp. v současnosti plán oblastí povodí, jak se mu říká podle nového zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), podléhá posuzování podle § 23 odst. 3 a násl. zákona č. 254/2001 Sb. (k tomu viz i přechodné ustanovení § 127 odst. 16 vodního zákona).
Současný stav legislativy EU
Zákon č. 244/1992 Sb., v platném znění, není kompatibilní se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady o hodnocení účinků určitých plánů a programů na životní prostředí č. 2001/42/EC. Tato směrnice definuje rámcová pravidla pro zpracování dokumentace o vlivech vybraných plánů a programů na životní prostředí a pro jejich veřejné projednání. Tato SEA směrnice specifikuje plány a programy, které podléhají posuzování vlivů na životní prostředí. Jde o plány a programy schvalované na úrovni lokální, regionální a státní v oblasti
zemědělství, lesního hospodářství, vodního hospodářství, rybářství, energetiky, průmyslu, dopravy, odpadového hospodářství, telekomunikací, cestovního ruchu, územního plánování, regionálního rozvoje.
Je zde zakotvena interakce mezi tvorbou plánu nebo programu a posouzením vlivu tohoto plánu nebo programu na životní prostředí a možností připomínkování veřejností. Také musí být dle direktivy vypracována zpráva o vlivu na životní prostředí programu nebo plánu a případně také přeshraniční posuzování plánu nebo programu, pokud přeshraniční dopady připadají v úvahu. Při schvalování plánu nebo programu musí být závěry posouzení zohledněny a také musí být v plánu nebo programu zakotveno sledování skutečných významných dopadů realizace tohoto plánu nebo programu na životní prostředí pro potřebu jeho případné korekce.
Vzhledem k těmto nekonzistencím mezi současnou českou a evropskou legislativou v oblasti SEA se předpokládá, že bude k 30. 6. 2002 vládě předložen nový návrh zákona o SEA, který již bude respektovat legislativu ES.
V současnosti posuzované koncepce a předkládané na úrovni ústředních orgánů státní správy
· Národní rozvojový plán – předkládá MMR
· Společný regionální operační program – předkládá MMR
· SOP Průmysl – předkládá MPO
· SOP Doprava – předkládá MDS
· SOP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství – předkládá MZe
· SOP Cestovní ruch a lázeňství – předkládá MMR
· SOP Rozvoj lidských zdrojů – předkládá MPSV
· SOP Životní prostředí – předkládá MŽP
· Plán odpadového hospodářství ČR– předkládá MŽP
Zdroj: MŽP
Sdílet článek na sociálních sítích