Kvůli Hyundai se nošovičtí nezdraví

Nedaleké Beskydy se ztrácejí ve včerejší mikulášské chumelenici. Lidé se schovávají pod deštníky, i když jen zaskočí vedle do obchodu. Většina před nepřízní počasí, někteří však možná i proto, aby nemuseli zdravit souseda, se kterým se už léta znají.
V Nošovicích na Frýdecko-Místecku se za posledních pár let mnohé změnilo.Mnozí sousedé spolu přestali chodit i na pivo, oblíbený radegast, který vyrábí pivovar na kraji obce. Jen pár stovek metrů od něj má vyrůst velká korejská automobilka.

Možná poslední šance
"Je zle. Lidé se přestali zdravit. Hádají se. Když už se chlapi rozdělí i v hospodě u piva, to už je opravdu špatné," říká jedna z úřednic v budově, kde sídlí radnice, pošta a místní lékař. Z okna starostky je vidět na areál zemědělského družstva. "Vidíte," mávne rukou starostka Dana Tichá tím směrem. "Největší soupeři o továrnu, a sedíme přímo naproti sobě, díváme se na sebe, nemůžeme se dohodnout."
Právě názor družstva se zdá naprosto klíčový pro rozhodování několika dalších vlastníků pozemků, kteří odmítají prodat pole v zóně, kde by továrna měla stát. Družstvo se dodnes nedohodlo s krajem, který pozemky pro investora vykupuje, na podmínkách prodeje.
A čas se krátí. Možná zbývá pouhý den. Čtyřiadvacet hodin do termínu, který hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský oznámil jako konečný pro rozhodnutí. Buď vykoupí pozemky a řekne hotovo, nebo automobilce oznámí, že připraven není.

Rodinná pole nedáme
Právě prohlášení hejtmana vyhrotilo již tak napjaté vztahy mezi lidmi z Nošovic. Velké pole za vsí patří stovkám lidí. Z těch by se nyní mohli stát milionáři. Za metr čtvereční získají 150 korun. Mezi lány stojí asi dvacet rodinných domků. I jejich obyvatelé dostanou štědré odškodnění, za které si mohou postavit domovy kdekoliv se jim zachce a začít nový život.
A ani ti, co bydlí na opačném konci vsi a stěny továrny ani zelený val, který ji od obce oddělí, by nikdy nemuseli spatřit, si polepší. Každá rodina dostane od kraje sto tisíc korun. Peníze jako odškodnění, které se hodí každému bez rozdílu, zda pracuje nebo právě ne. A v tom zůstává osamoceno několik vlastníků. Říkají: "Naše pole neprodáme. Je to kus života, ani ty milióny nám za to nestojí." Prohlášení na obou stranách jsou plná emocí. "Jsem s nervama na pochodu. Bojím se, že mně někdo podpálí chalupu a podřeže děcka. To se nedá vydržet!" říká jeden ze starousedlíků, který dosud odmítá pole prodat. "Chceme hospodařit na našich polích. Když si vzpomenu, jak nám je kdysi komunisti brali, a teď když jsem je dostali zpět, bych se ho měl vzdát!? Jméno vám ale neřeknu, je to tady hon na čarodějnice." Právě odmítající vlastníky pozval dnes hejtman na poslední schůzku. Čím se je pokusí přesvědčit, není jasné.
Nad pivem v místní hospodě diskutují dva muži. "Nemám žádné pole a domek mám vedle pivovaru, takže na hluk jsem zvyklý. Kdyby mě v tom Hyundai zaměstnali, bylo by to "fajne"," říká Jaroslav Nekoranec, který je bez práce. "Souhlasil jsem s tím, ale stále mi vrtá hlavou, jestli ta fabrika nebude vadit našim horám. Každý rok přes ně chodím a mám to tady rád."
Důchodce Jiří Ručka se přidává: "Mně by to tady nevadilo. Ať mají mladí práci. Ale nepište tam naše jména. Oni nás "pozabíjajú", že jsem pro fabriku," zdůrazňuje.
Většina lidí nechce veřejně přiznat: Jsem pro nebo proti. Radnice má jasno. "Udělali jsme si rychlou anonymní anketu, ta ale nic neovlivní," říká starostka. A výsledek? Z 765 voličů odpovědělo 638. Sedm odpovědí bylo neplatných. Skóre je 453:178. "Jednasedmdesát procent lidí souhlasí," upozorňuje Tichá.

Já už těm lidem nerozumím
Starostka přiznává, že v noci se tyto dny moc nevyspí. "Je to bouřlivé, moc špatné. Jedni se bojí o své peníze, které už vidí doma, druzí o svá pole, na kterých hospodařili jejich předci. A chodí za mnou: Kdy už to bude, dělejte něco! Nebo opovaž se to tady dovolit! Ale žádné potyčky jsme tady ještě neměli," říká a pokrčí rameny. "Já už se v lidech vůbec nevyznám. Když jsem v létě navrhovala, ať změníme územní plán, aby u nás průmyslová zóna nebyla, okřikli mě."

Kupují si nás
Paradoxní situaci mezi lidmi dokreslují i reakce obyvatel třeba na neobvyklou stotisícovou nabídku kraje. "Některé vyloženě rozčílila. To si nás jako kupují nebo co, říkali," vzpomíná starostka.
"Opravdu to vypadá, že si na kraji mysleli: lidé z těch peněz sednou na zadek. Nesedli. Vypadá to, že i v dnešní době je pro lidi něco cennější věcí než peníze. Ty nevyřeší všechno. Kraj měl s lidmi více komunikovat," míní aktivista ze Sdružení Půda pro život, které vzniklo před týdnem a chce hájit přírodu Beskyd. Dnes před korejskou investicí.
Jiří Nezhyba z Ekologického právního servisu, který pomáhal formulovat sdružení dopis vyzývající vedení korejské automobilky, aby v Nošovicích nestavěla, míní, že za rozdělenou vesnicí stojí nátlak kraje a také státní agentury CzechInvest. "Rodiny obchází firma najatá krajem, která používá i nátlakové argumenty. CzechInvest zase vyhrotil atmosféru v obci prohlášením, že Korejci postaví v Polsku a přes region bude proudit jen tranzitní doprava namísto pracovních míst. K tomu nátlak odborářů z Ostravy. To je naprostý nepoměr zbraní," míní Nezhyba.

Zelí se nedá stěhovat
Rolníci tvrdí, že stavba automobilky by přinesla ještě větší ztrátu, než zemědělské družstvo dosud kraji vyčíslilo. Stěhováním na jiná náhradní pole by ztratili naději užívat v EU značku Nošovické kysané zelí. Žádost o označení původu na místní specialitu, která je podle odborníků unikátní díky například složení půdy, podnebí i blízkostí hor, poslalo Česko do Bruselu před rokem. Zatím se vyřizuje. "Pokud by se pěstování zelí přestěhovalo z Nošovic jinam, ztratí Nošovické kysané zelí ochranu označení původu v České republice a bude také nutné stáhnout žádost o ochranu označení původu v EU," míní Petr Hejl z Brna, který zpracovával dokumenty pro Evropskou komisi. "Značku zelí jsem ani do kompenzací nedával. Když se nám smáli, že chceme peníze na nové hnojiště, tohle by nepochopili," říká předseda družstva Jiří Vícha.