AUTOMOBILOVA TECHNIKA MÍŘÍ K VĚTŠÍ OHLEDUPLNOSTI K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ
Ještě několik otázek stojí při těchto úvahách za zamyšlení. Je to např. stále
lepší kvalita a delší životnost moderních osobních automobilů, stejně jako
jejich větší ohleduplnost k životnímu prostředí. Ještě v nedávné minulosti auta
už po pár letech rezivěla a jejich technický stav se rychle horšil, takže jejich
životnost byla nepoměrně kratší. Dnes např. osm, deset let staré, nehavarované a
udržované auto střední třídy je většinou stále ve velmi dobré kondici. Jen s
plněním aktuálních emisních norem může mít potíže, takže např. už se s ním nesmí
vjíždět do center řady německých měst.
Ještě několik otázek stojí při těchto úvahách za zamyšlení. Je to např. stále lepší kvalita a delší životnost moderních osobních automobilů, stejně jako jejich větší ohleduplnost k životnímu prostředí. Ještě v nedávné minulosti auta už po pár letech rezivěla a jejich technický stav se rychle horšil, takže jejich životnost byla nepoměrně kratší. Dnes např. osm, deset let staré, nehavarované a udržované auto střední třídy je většinou stále ve velmi dobré kondici. Jen s plněním aktuálních emisních norem může mít potíže, takže např. už se s ním nesmí vjíždět do center řady německých měst.
Na tomto místě je vhodné připomenout, že už není daleko doba, kdy vstoupí v platnost i pro osobní automobily ještě přísnější ekologická norma Euro 5 a někteří automobiloví výrobci už prezentují vozy s motory připravenými plnit i normu Euro 6. K dalšímu omezování podílu škodlivin ve výfukových plynech je velmi důležité snižování spotřeby paliva. A tak nejen vzhledem k současné ekonomické krizi, ale také pro splnění příštích emisních předpisů se zejména pro americké automobily začíná prosazovat realizace sloganu - ne 6 litrů (objemu motoru), ale 6 litrů (průměrná spotřeba). Je pravděpodobné, že právě tudy povede cesta i ze závislosti na ropě.
ÚSPORY PALIVA MAJÍ DNES ZŘEJMĚ NEJVĚTŠÍ VÝZNAM
Automobily blízké budoucnosti by měly mít především výrazně nižší spotřebu paliva. Nižší spotřeba přináší nejen menší závislost na ropě, ale pro samotné provozovatele nižší provozní náklady. Je známou pravdou, že jen řidič má ve své "noze" u běžného osobního automobilu často i dva litry na 100 km navíc nebo naopak i pár desetin pod výrobcem deklarovanou hodnotu kombinované spotřeby, která je většinou stanovena za optimálních provozních podmínek.
U lehkých užitkových vozů to platí ještě větší měrou. Tam se může jednat o spotřebu větší i o 5 litrů na 100 km, než je hodnota normované kombinované spotřeby. Běžná 3,5 tunová dodávka v dobrém technickém stavu spotřebuje při stokilometrové rychlosti na dálnici např. 10 l/100 km. Jede-li pomaleji o 5 či 10 km/h, je samozřejmě spotřeba nižší. Pokud nás ale tatáž dodávka někdy předjíždí na dálnici rychlostí i přes 150 km/h, a to není u nás nijak řídký a výjimečný jev, pak provozovatele stojí takovýto řidičův sportovní výkon na každých ujetých 100 kilometrech často i 150 korun navíc, a to jen za palivo. To, že se motor a další mechanické díly při takto namáhavém provozu rychleji opotřebovávají je nasnadě a stojí provozovatele další zbytečné výlohy za servis a opravy. Ušetřených několik minut, které stejně stráví řidič často na delší svačině, tak přijde provozovatele hodně draho.
Není třeba složité matematiky, abychom si spočítali, že spotřeba jen o 2 l/100 km vyšší přijde provozovatele, při ceně motorové nafty 25 Kč/litr, za každé dva ujeté kilometry navíc o jednu korunu. Při ujetí 50 000 km ročně to je ale už 25 000 Kč.
Ještě markantnější mohou být zvýšené náklady za pohonné hmoty u velkých nákladních vozidel, kde může řidič snadno "prozávodit" za den i více než tisíc korun. Proto se také mnozí řidiči brání namontování satelitního zařízení, které nejenže dokáže zpracovávat "knihu jízd", ale poskytuje provozovateli přesné údaje o jeho způsobu jízdy, včetně rychlosti jízdy a provozní spotřeby paliva.
Také dobrý technický stav má vliv na spotřebu a provozní náklady. To je sice zdánlivě už mnohokrát ohraná písnička, ale optimální seřízení, pravidelné prohlídky, kontrola tlaku vzduchu v pneumatikách a technického stavu mohou opravdu prospět nejen vozidlům, ale v každém případě také provozním nákladům. Možnosti úspor provozních nákladů jsou jen v oblasti spotřeby paliva pro provozovatele velmi zajímavé a vlastně nestojí nic navíc, jen trochu víc ukázněnosti, zodpovědnosti a citu.
POHONY BUDOUCNOSTI SE PŘIBLIŽUJÍ
Ztenčující se zásoby ropy, exhalace atd. vedou již delší dobu konstruktéry motorových vozidel k hledání cest, jak nahradit současné spalovací motory. Cest je samozřejmě několik, ale každá má zatím své těžkosti a problémy. V první řadě se výrobci snaží u existujících pohonných jednotek snížit spotřebu dosud běžných paliv, tedy benzinu a motorové nafty, při výrazném snížení podílu škodlivin ve výfukových plynech. To se celkem daří a už se objevují studie, jejichž motory produkují méně než 90 gramů CO na 100 km, při spotřebě u hranice 3 l/100 km. V obchodní síti jsou už také první vozy se spotřebou pod 4 l/100 km. Tyto automobily jsou ale opatřeny, sice náležitě vylepšenými, ale stále "klasickými" spalovacími motory.
Zatím nejrozšířenější alternativní pohonnou látkou je plyn, ať už stlačený zemní - NGT, nebo ještě rozšířenější zkapalněný propan-butan - LPG. Zejména varianta NGT se těší v poslední době značné pozornosti a na trhu je už i u nás několik modelů s touto technologií pohonu.
V běžném provozu už jezdí zejména v USA statisíce a u nás první stovky automobilů s tzv. hybridním pohonem, tedy kombinací spalovacího motoru s elektromotory a akumulátory. V této technologii je dnes nejdále japonská Toyota a její dceřiná značka Lexus. Hybridy prodává také Honda. Vozy obou značek se již nějaký čas prodávají i u nás. Další značky na hybridních modelech intenzivně pracují.
Specifickou kategorií jsou elektromobily, o kterých se stále hodně píše a mluví, ale pro široké využití a velkosériovou výrobu stále chybí to nejdůležitější - akumulátory, které by déle vydržely vozidlo pohánět, rychleji se nabíjely a nebyly tak těžké. Zatím nezodpovězenou otázkou také zůstává, kde vzít kapacitu elektráren, pokud by se začalo s nabíjením tisíců, neřkuli milionů vozidel. Další alternativní pohony jsou zatím v ještě vzdálenějším horizontu, ať už to je vodík, palivové články apod.
NEZBÝVÁ NEŽ ČEKAT
Prognózy a představy o blízké budoucnosti automobilového trhu se v poslední době značně liší a především také rychle mění. Zahrnují scénáře mírně optimistické i katastrofické. Zpravidla v závislosti na autorovi a jeho zájmové orientaci. Někdy se může zdát, že si v "poplašných zprávách" jejich autoři přímo libují. Ať chceme, jak chceme, realita ale zatím nijak růžová není, ale u nás zatím není zdaleka ani katastrofální. Je nesporné, že jsou a budou podniky a odvětví, kde se nebude dařit tak, jako doposud.
Právě v automobilové branži byly, resp. jsou nejvíce patrné pozitivní i negativní důsledky globalizace. U nás by asi žádné jiné odvětví nedokázalo zaměstnat tolik obyvatel, ale při "pouhém" návratu produkce na prosperující úroveň o několik let zpátky, je zle. Mezinárodní provázanost financí, průmyslu a obchodu nám hodně pomohla, ale nyní sklízíme i to méně pozitivní. Útěchou nám může být, že zatím je na tom řada zemí podstatně složitěji.
Asi nejzákladnějším předpokladem pro úspěšné přežití současné automobilové reality je minimalizace zadluženosti a maximální hospodárnost. V současné době se nacházíme na pomyslném rozcestí, ale je nesporné, že automobily nám budou muset ještě dlouho sloužit a možná i lépe než dosud.
AUTOR: Karel Beránek
Na tomto místě je vhodné připomenout, že už není daleko doba, kdy vstoupí v platnost i pro osobní automobily ještě přísnější ekologická norma Euro 5 a někteří automobiloví výrobci už prezentují vozy s motory připravenými plnit i normu Euro 6. K dalšímu omezování podílu škodlivin ve výfukových plynech je velmi důležité snižování spotřeby paliva. A tak nejen vzhledem k současné ekonomické krizi, ale také pro splnění příštích emisních předpisů se zejména pro americké automobily začíná prosazovat realizace sloganu - ne 6 litrů (objemu motoru), ale 6 litrů (průměrná spotřeba). Je pravděpodobné, že právě tudy povede cesta i ze závislosti na ropě.
ÚSPORY PALIVA MAJÍ DNES ZŘEJMĚ NEJVĚTŠÍ VÝZNAM
Automobily blízké budoucnosti by měly mít především výrazně nižší spotřebu paliva. Nižší spotřeba přináší nejen menší závislost na ropě, ale pro samotné provozovatele nižší provozní náklady. Je známou pravdou, že jen řidič má ve své "noze" u běžného osobního automobilu často i dva litry na 100 km navíc nebo naopak i pár desetin pod výrobcem deklarovanou hodnotu kombinované spotřeby, která je většinou stanovena za optimálních provozních podmínek.
U lehkých užitkových vozů to platí ještě větší měrou. Tam se může jednat o spotřebu větší i o 5 litrů na 100 km, než je hodnota normované kombinované spotřeby. Běžná 3,5 tunová dodávka v dobrém technickém stavu spotřebuje při stokilometrové rychlosti na dálnici např. 10 l/100 km. Jede-li pomaleji o 5 či 10 km/h, je samozřejmě spotřeba nižší. Pokud nás ale tatáž dodávka někdy předjíždí na dálnici rychlostí i přes 150 km/h, a to není u nás nijak řídký a výjimečný jev, pak provozovatele stojí takovýto řidičův sportovní výkon na každých ujetých 100 kilometrech často i 150 korun navíc, a to jen za palivo. To, že se motor a další mechanické díly při takto namáhavém provozu rychleji opotřebovávají je nasnadě a stojí provozovatele další zbytečné výlohy za servis a opravy. Ušetřených několik minut, které stejně stráví řidič často na delší svačině, tak přijde provozovatele hodně draho.
Není třeba složité matematiky, abychom si spočítali, že spotřeba jen o 2 l/100 km vyšší přijde provozovatele, při ceně motorové nafty 25 Kč/litr, za každé dva ujeté kilometry navíc o jednu korunu. Při ujetí 50 000 km ročně to je ale už 25 000 Kč.
Ještě markantnější mohou být zvýšené náklady za pohonné hmoty u velkých nákladních vozidel, kde může řidič snadno "prozávodit" za den i více než tisíc korun. Proto se také mnozí řidiči brání namontování satelitního zařízení, které nejenže dokáže zpracovávat "knihu jízd", ale poskytuje provozovateli přesné údaje o jeho způsobu jízdy, včetně rychlosti jízdy a provozní spotřeby paliva.
Také dobrý technický stav má vliv na spotřebu a provozní náklady. To je sice zdánlivě už mnohokrát ohraná písnička, ale optimální seřízení, pravidelné prohlídky, kontrola tlaku vzduchu v pneumatikách a technického stavu mohou opravdu prospět nejen vozidlům, ale v každém případě také provozním nákladům. Možnosti úspor provozních nákladů jsou jen v oblasti spotřeby paliva pro provozovatele velmi zajímavé a vlastně nestojí nic navíc, jen trochu víc ukázněnosti, zodpovědnosti a citu.
POHONY BUDOUCNOSTI SE PŘIBLIŽUJÍ
Ztenčující se zásoby ropy, exhalace atd. vedou již delší dobu konstruktéry motorových vozidel k hledání cest, jak nahradit současné spalovací motory. Cest je samozřejmě několik, ale každá má zatím své těžkosti a problémy. V první řadě se výrobci snaží u existujících pohonných jednotek snížit spotřebu dosud běžných paliv, tedy benzinu a motorové nafty, při výrazném snížení podílu škodlivin ve výfukových plynech. To se celkem daří a už se objevují studie, jejichž motory produkují méně než 90 gramů CO na 100 km, při spotřebě u hranice 3 l/100 km. V obchodní síti jsou už také první vozy se spotřebou pod 4 l/100 km. Tyto automobily jsou ale opatřeny, sice náležitě vylepšenými, ale stále "klasickými" spalovacími motory.
Zatím nejrozšířenější alternativní pohonnou látkou je plyn, ať už stlačený zemní - NGT, nebo ještě rozšířenější zkapalněný propan-butan - LPG. Zejména varianta NGT se těší v poslední době značné pozornosti a na trhu je už i u nás několik modelů s touto technologií pohonu.
V běžném provozu už jezdí zejména v USA statisíce a u nás první stovky automobilů s tzv. hybridním pohonem, tedy kombinací spalovacího motoru s elektromotory a akumulátory. V této technologii je dnes nejdále japonská Toyota a její dceřiná značka Lexus. Hybridy prodává také Honda. Vozy obou značek se již nějaký čas prodávají i u nás. Další značky na hybridních modelech intenzivně pracují.
Specifickou kategorií jsou elektromobily, o kterých se stále hodně píše a mluví, ale pro široké využití a velkosériovou výrobu stále chybí to nejdůležitější - akumulátory, které by déle vydržely vozidlo pohánět, rychleji se nabíjely a nebyly tak těžké. Zatím nezodpovězenou otázkou také zůstává, kde vzít kapacitu elektráren, pokud by se začalo s nabíjením tisíců, neřkuli milionů vozidel. Další alternativní pohony jsou zatím v ještě vzdálenějším horizontu, ať už to je vodík, palivové články apod.
NEZBÝVÁ NEŽ ČEKAT
Prognózy a představy o blízké budoucnosti automobilového trhu se v poslední době značně liší a především také rychle mění. Zahrnují scénáře mírně optimistické i katastrofické. Zpravidla v závislosti na autorovi a jeho zájmové orientaci. Někdy se může zdát, že si v "poplašných zprávách" jejich autoři přímo libují. Ať chceme, jak chceme, realita ale zatím nijak růžová není, ale u nás zatím není zdaleka ani katastrofální. Je nesporné, že jsou a budou podniky a odvětví, kde se nebude dařit tak, jako doposud.
Právě v automobilové branži byly, resp. jsou nejvíce patrné pozitivní i negativní důsledky globalizace. U nás by asi žádné jiné odvětví nedokázalo zaměstnat tolik obyvatel, ale při "pouhém" návratu produkce na prosperující úroveň o několik let zpátky, je zle. Mezinárodní provázanost financí, průmyslu a obchodu nám hodně pomohla, ale nyní sklízíme i to méně pozitivní. Útěchou nám může být, že zatím je na tom řada zemí podstatně složitěji.
Asi nejzákladnějším předpokladem pro úspěšné přežití současné automobilové reality je minimalizace zadluženosti a maximální hospodárnost. V současné době se nacházíme na pomyslném rozcestí, ale je nesporné, že automobily nám budou muset ještě dlouho sloužit a možná i lépe než dosud.
AUTOR: Karel Beránek
Zdroj:Právní rádce
Sdílet článek na sociálních sítích
