Se sluncem o závod

Pro měření sil >>slunečních aut<< si lze těžko představit stylovější prostředí, než je sluncem rozžhavená Austrálie. Pro posádku vozů, které se utkají na tři tisíce kilometrů dlouhé trase vedoucí z Darwinu do Adelaide, to však bude skutečná výzva.

Letos se na dobrodružné trase utká 44 aut na sluneční pohon ze sedmnácti zemí světa. Popáté se o vítězství pokusí nizozemský tým Nuon Solar se svým novým vozítkem Nuna 5, který postavilo čtrnáct nadšených studentů z Delfské univerzity v Maastrichtu.

Letošní favorit má hmotnost 73 kilogramů (o čtrnáct kilogramů méně než Nuna 4, vítěz předchozího ročníku) a kapotu pokrývá šest čtverečních metrů solárních článků.

Nizozemci si věří, vždyť mají v kapse čtyři vítězství za sebou (2001, 2003, 2005 i 2007), ale bude to drama. Při zkušebních jízdách v australském Darwinu došlo k nehodě, z níž vyšel jejich stroj těžce poškozen. Konstruktéři jej málem nestihli do startu opravit.

Na paty jim navíc letos šlape tým z Michiganské univerzity s vozítkem Infinium, po vítězství touží i belgický Umicar Inspire, stejně jako tým z Cambridge s ultramoderním Endeavourem či australský vůz Aurora 101, který se, samozřejmě ve vylepšené verzi, účastní závodu již podesáté (a vyhrál v roce 1999).

Závod mezi klokany

To, že vozítka vypadají jako ze sci-fi, není náhodou. Na ulici je normálně nespatříme, doba, kdy budou solární auta běžně v provozu, je dosti vzdálená.

Do dobrodružství v australské poušti se pouští většinou budoucí inženýři a konstruktéři z univerzit, případně podporovaní bohatou společností. Cílem je předvést, co tato technologie nabízí budoucnosti a co dokáže již nyní. Rekordní průměrné rychlosti dosáhlo solární auto Nuna 3 při závodě v roce 2005. Bylo to 102,75 kilometru v hodině.

>>To, co technologie a vynalézavost tvůrců dokážou, uvidíme teprve, až vozy dorazí 31. října do Adelaide. A je jisté, že cestou se může přihodit spousta věcí,<< řekl před zahájením ředitel závodu Chris Selwood.

Sám si trasu projel již v srpnu. >>Viděli jsme stáda divokých velbloudů, spousty klokanů a pštrosů a potkali jsme dokonce i nosorožce,<< líčil nadšeně po návratu.

One man show

Závod se sluncem, který odstartoval minulou sobotu, však měl původně zcela jinou podobu. Všechno začalo jako dobrodružství jednoho muže, který se rozhodl na svém podomácku vyrobeném solárním autě překonat kontinent.

Psal se rok 1982 a dobrodruh Hans Tholstrup se vydal na cestu z Perthu do Sydney se svým vozem nazvaným Quiet Achiever. Bylo to první solární vůz na světě.

Rok poté jej vyzvali k závodu studenti z Crowder College v Missouri a další následovníci na sebe nenechali dlouho čekat. V roce 1986 Američan Denis Bartel překonal ve svém solárním autě Spirit Adelaide Austrálii ze severu na jih. Vzdal tím hold nejen moderním technologiím, ale i Johnu McDouallu Stuartovi, který před sto lety poprvé projel napříč kontinentem - na koni.

>>Říkal jsem si, že řídím to nejpomalejší auto, které kdy kdo postavil,<< vzpomínal Bartel po letech na strastiplnou pouť. >>Vezl jsem poselství dobré vůle od starosty Darwinu. Na cestu jsem vyrazil 11. listopadu. Na radnici v Adelaide jsem konečně doputoval 19. prosince,<< vypráví.

Brzy nato se postupně na celém světě začali utkávat fandové do solárních pohonů. Pionýrský podnik jednoho Australana se proměnil ve světové klání v roce 1987.

Zadání prvního ročníku World Solar Challenge bylo prosté: postavit auto schopné cesty z Darwinu do Adelaide v nejkratším možném čase, výhradně se slunečním pohonem.

První >>sluneční výzvy<< se v roce 1987 chopil vůz Sunraycer od General Motors. Trasu urazil za 44 hodin s průměrnou rychlostí 66,9 kilometru v hodině a nechal za zády ostatních 32 soupeřů. Sunraycer ujel svému nejbližšímu soupeři o šest set mil, dorazil o dva dny dříve.

Vítězství tehdy mělo zásadní vliv na příklon General Motors k vývoji elektrických aut a vítězný solární vůz se stal ozdobou 240 různých výstav alternativních pohonů.

Dnes zaujímá veterán důstojné místo v Smithsonianově muzeu americké historie ve Washingtonu. Mimochodem - Sunrayce se dodnes nazývá největší americká soutěž vozů poháněných sluncem.

Blíž k rodinnému vozu

Postupně soutěž získávala čím dál přesnější a přísnější regule. Pořadatelé omezili počet slunečních panelů na šest metrů čtverečních (snížení o čtvrtinu, proto asi nebude dlouho překonán stokilometrový rychlostní rekord Nuna 3 z roku 2005), povolené množství skladované energie, začali kontrolovat pevnost podvozku, hmotnost vozidla i minimální hmotnost řidiče, kvalitu baterie i dodržování povinných zastávek a denního jízdního limitu.

Letos mohou například soutěžící sedět za volantem jen od osmi ráno do pěti odpoledne a solární auta musí na půl hodiny zastavovat na určených stanovištích.

Pro veterány, kteří nemohou splňovat stále přísnější požadavky, zůstala kategorie Dobrodružství a přibyla nová závodní třída Výzva. Její účastníci musí měnit své vozy stále více směrem k jízdnímu komfortu (řidič musí být schopen nasednout do vozu a vystoupit samostatně, bez pomoci, sedačka umožňuje vzpřímenou pozici), bezpečnosti a dalším vlastnostem důležitým pro budoucí praktické využití a běžný provoz .

Poprvé i ekologická výzva

Při letošním desátém ročníku se na start poprvé vydají i vozy v kategorii Eco Challenge, kde se předvedou nikoli futuristická vozítka >>na hraní<<, která existují jen ve formě modelu sestrojeného na univerzitním dvorku, ale ekologická auta na alternativní pohon - hybridní, elektrická, vodíková, úsporná.

Vyrábějí je renomovaní výrobci a automobily již mají nakročeno na cestě za zákazníkem nebo jsou dokonce k mání na trhu.

Závod Eco Challenge vystartoval od budovy parlamentu v Darwinu a na závěr čeká vozy a jezdce krasojízda v Adelaide. Mají předvést světu v praxi, že elektrické, vodíkové a jiné alternativní technologie mají své místo na slunci a že je s nimi potřeba vážně počítat. V pravidlech soutěže už je i hodnocení parametrů, jako jsou emise uhlíku a spotřeba paliva.

Letošní jízdy rozžhavenou pouští se účastní zhruba dvacítka vozů známých značek: Audi, Suzuki, Holden, Ford, BMW, Toyota, Hyundai, Mercedes či Volvo, na trati nechybí ani upravená Škoda Superb, kterou vyslal australský tým s posádkou ve složení Petr Beneda a Jenny Wu.

Největší pozornost bezpochyby vzbuzuje premiéra nejrychlejšího elektrického sportovního vozu Tesla, který šoféruje zakladatel internetové společnosti Internode Simon Hackett.

Tento supervůz má karoserii z uhlíkových vláken a plně elektrický pohon, na jedno nabití ujede více než 400 kilometrů. Ostatně, to už opravdu není sci-fi. Dva typy od stejného výrobce už jsou v prodeji (Tesla Roadster) nebo míří na trh v dohledu dvou let (model S).

AUTOR: Eva Bobůrková

Solární auto
- Elektrický vůz poháněný sluneční energií získanou ze solárních článků umístěných na karoserii auta.
- Solární auta dosud nepatří k běžným dopravním prostředkům, neboť zatím jsou schopna provozu jen za dne (nebo dobíjení baterie) a pojmou jen jednoho nebo dva pasažéry.
- Tato auta se však opakovaně objevují na soutěžích, jako jsou World Solar Challenge nebo American Solar Challenge.