Quo vadis, autoraeda?

Po letech vizí, slibů a nekonečného přešlapování se zdá, že automobilky byly již definitivně donuceny zohlednit zmenšující se zásoby ropy a požadavky na ekologizaci dopravy. Bohužel se však nacházíme v jakési dlouhodobě přechodné fázi, neboť v dnešní době stále ještě nelze určit jeden jediný, přímý směr.

Často je vyčítáno hybridním vozům, že jsou jakýmsi polovičatým řešením zachovávajícím přízeň spalovacím motorům, ale buďme za ně rádi stejně jako za snahy prosadit CNG, elektromobily a další technologie pohonů s potenciálem pro budoucnost. Ačkoliv souběh řešení může na první pohled připomínat někdejší soupeření videosystémů VHS versus Beta, ve skutečnosti se nemůžeme ani v blízké době dočkat vítěze a koexistence více řešení je nezbytná.

Přestože se dlouhodobě nejperspektivnějším zdá být elektromobil, přes každoroční mnohamiliardové investice do vývoje nemáme dosud k dispozici akumulátory, které by poskytovaly dostatečnou kapacitu ruku v ruce s přijatelným objemem a hmotností.

Další problém spočívá v nedostatečných energetických zdrojích. I kdybychom se rozhodli, že od zítřka budeme kupovat jen elektromobily, velmi brzy bychom by je neměli z čeho dobíjet a co hůře: čím svítit, topit, a nakonec i jak ty elektromobily vyrobit.

Denně se dočítáme, jak relativně nevelké množství slunečních elektráren dovede zahýbat s cenami energií a ohrozit stabilitu nejen rozvodné soustavy. A brzy přinejmenším cenový dopad pocítíme na vlastní kůži. Masový rozmach elektromobilismu tedy nebude možný bez zásadních změn v přístupu k energetice, která je z tohoto moderního pohledu zatím spíše ve stádiu zkušebních projektů.

U zemního plynu je nutné brát v potaz skutečnost, že i on je vyčerpatelný. Jeho zásoby jsou sice zatím mnohem větší než zásoby ropy, ale masový přechod na CNG by mohl zároveň zkrátit jeho perspektivy. Také zde sice existuje cesta budoucnosti v podobě bioplynu, ale opět narážíme a ještě dlouho budeme narážet na omezení v produkci dostatečného množství.

Už nyní až příliš velké množství polí budí pozornost nápadně žlutou barvou řepky-olejky, která se zemědělské nadvlády ujímá v souvislosti s ekologizací dopravy a energetiky. Při neuváženém rozvoji v tomto směru bychom brzy mohli dojít k silné nesoběstačnosti v surovinách pro potravinářský průmysl.

Pokud se jednotlivé státy nedohodnou na skutečně komplexní strategii, patrně časem narazíme i na problém dopravní nekompatibility některých oblastí, které se nezávisle na sobě rozhodnou podporovat jenom jeden ze současných směrů.

Přes všechno vyřčené buďme rádi za paralelní rozvoj více technologií. Jejich koexistence jim prospívá z pohledu času, který potřebují, aby se skutečně mohly stát technologiemi budoucnosti. Vyváženost sil tak má celkově pozitivní dopad. A kdo ví, časem nakonec možná zvítězí hybridy kombinující oba z hlavních směrů.

A ještě mi dovolte malé jazykové zamyšlení. Slovo automobil vzniklo z řeckého auto a latinského mobilis (pohyblivý). Současná latina však pro automobil využívá slovo autoraeda. Zůstala tedy řecká část a pohyblivost byla nahrazena výrazem pro vozík.

Doufám, že nejde o symboliku naznačující budoucnost, a proto se znovu ptám: Kam kráčíš, automobile?

AUTOR: Michael Málek

Michael Málek
šéfredaktor komerčních příloh

ZDROJ: Automobily