Co je třeba udělat pro nálepku ekologie

Můžeme s tím nesouhlasit, dokonce se nám to může nelíbit, ale ekologická témata hýbou světem. Pokud patříte k optimistům, můžete brát stále silnější tlak na "zelenou" produkci jako příležitost, jak přijít k vyšším maržím, tak jako u všeho módního. Přinášíme vám obsáhlý přehled toho, co udělat pro ekologickou produkci tiskových služeb.

Ve světě tisku se udržitelností myslí zejména rozumné využívání zdrojů, tedy inkoustů, médií a energií. A také samozřejmě nakládání s odpadem ve formě plynných, kapalných a pevných látek. Zkrátka, ekologickým přínosem se myslí celý komplex tisku a neexistuje jednoduché řešení, jak se tomu vyhnout.

Protože jsme v tiskovém průmyslu na vlnu ekologie naskočili teprve nedávno, dostávají se k nám informace v poněkud kusé formě. V podstatě dnes neexistuje jednotný zdroj informací o regulacích, místo toho přicházejí různá fakta z evropských, národních a místních samospráv, navíc se do toho motají různá environmentální sdružení a úřady pro bezpečnost práce a ochranu zdraví. A pak se v tom vyznejte.

Digitálem za čistější planetu

Pokud bychom soudili tiskařský průmysl podle klasických tiskových technologií, tedy včetně ofsetu, sítotisku, flexotisku a gravírování, byl by "náš" průmysl čtvrtým největším znečišťovatelem v Evropě z pohledu energií, chemikálií a odpadu. A aby toho nebylo málo, papírenský průmysl je čtvrtým největším spotřebitelem fosilních paliv, vytváří 40 % ukládaného odpadu a je jedním z největších světových spotřebitelů a znečišťovatelů čerstvé vody.

Digitální tisk může pomoci tiskařům stát se "zelenějšími." Jak tonerové, tak inkjetové technologie usnadňují print-on-demand (jednorázový tisk), plus snížení spotřeby materiálů, požadavky na vybavení, skladové prostory a náklady (včetně topení, osvětlení a logistiky). Tyto úspory souvisejí s redukcí pre-pressu, který se odehrává digitálně a není tak nutné vytvářet tiskové desky se vším, co k tomu patří, tedy chemikáliemi a zvýšeným množstvím odpadu.

Digitální technologie totiž vypouštějí na médium jen tolik inkoustu, kolik je skutečně potřeba, a schopnost některých tiskáren používat variabilní velikost kapky podle aktuální potřeby k tomu ještě přispívá. Je to v podstatě velmi čistá technologie, ale bez ohledu na to, jaký inkoust použijete, vždy to bude mít určitý dopad na životní prostředí. Proto je snahou výrobců minimalizovat množství inkoustu potřebného k natištění obrazu a navrhovat složení nových inkoustů tak, aby co nejméně zatěžovaly životní prostředí.

Inkousty - viník číslo 1

Inkoust je nedílnou součástí "ekologického dopadu" tiskárny. Zatěžuje prostředí už ve fázi výroby, samozřejmě při tisku nebo při nakládání s odpadem či recyklaci. Na ekologický dopad nemá tedy vliv jen chemické složení. Můžete si vybrat mezi inkousty vyrobenými s použitím minerálních nebo rostlinných olejů. Typ inkoustu ovlivňuje množství energie potřebné k tisku a kroky nutné ke splnění zdravotních a bezpečnostních předpisů.

Bioodbouratelnost inkoustů, coatingů a plastů je velmi komplexní záležitost. Množství inkoustu na médiu je ale příliš malé, aby nějak výrazně ovlivnilo odbouratelnost tiskového média.

Výběr vhodného tiskového systému je obvykle založen na tiskařových potřebách při balancování mezi výkonem a náklady a v neposlední době právě i ekologickým přístupem. Výkon je často tím hlavním faktorem, což značně zmenšuje možnosti výběru.

Inkousty na vodní bázi

Většina inkoustů na vodní bázi má minimální vliv na životní prostředí - obsah vody je kolem 85 procent, obsahují jen minimum nebo žádné VOC (těkavé organické sloučeniny). Nicméně inkousty jsou modifikovány pro splnění požadavků konkrétních aplikací. Například pro textilní potisk se liší typ barviva materiál od materiálu a může být buď kyselý, reaktivní, rozptýlená barviva nebo pigmenty. Přestože dye based inkousty na textil nabízejí různé složení inkoustů a nevyžadují pro provoz vysoké teploty, je potřeba se komplexně podívat na celý proces výroby tiskoviny. Environmentální dopady textilních dye based inkoustů pocházejí hlavně z energie potřebné pro předzpracování, fixaci, následné zpracování a vyprání, s čímž souvisí spotřeba vody a barviva v odpadu.

Inkousty s rozptýlenými barvivy jsou také k dispozici pro sublimační potisk textilu. Fixační proces může probíhat buď přímo na látce pomocí tepelné fixace, nebo sublimací (sublimační inkousty natištěné na transferový papír). Vyhnutí se předzpracování látky může ukazovat na ekologičnost transferu, nicméně transferový papír se následně stává odpadem a je potřebná i nějaká energie na fixaci (sublimaci).

Solventní inkousty

Solventy se nyní dělí na další kategorie - hard solvent, mild solvent, ekoslovent a bioinkousty.

Hard solventy jsou obecně považovány za nežádoucí v báječné ekospolečnosti, protože obsahují škodlivé VOC. Sice přinesly do přímého potisku materiálů mnoho skvělých vlastností a rozšířily jeho možnosti, ale ředidla, která se zakusují do materiálů kvůli přilnavosti, také unikají do ovzduší během tisku a sušení.

Tyto těkavé organické sloučeniny se dělí na HAP (hazardous air pollutants - škodlivé znečišťovatele ovzduší) a TAP (toxic air pollutants - toxické znečišťovatele ovzduší) a vyznačují se tím, že už v nízké koncentraci škodí člověku. V současné době vybírají výrobci inkoustů různá ředidla a mnohem více se starají o poskytování relevantních informací koncovému spotřebiteli formou MSDS (material safety data sheet - bezpečnostní list materiálu). Na trhu jsou i zařízení pro ventilaci a zachytávání výparů, která odfiltrují drtivou část škodlivých látek, ale na trhu existují i solventní inkousty, které žádnou vzduchotechniku nevyžadují.

V současné době existují první bio (organické) inkousty, které jsou vyráběny z obnovitelných zdrojů, například kukuřice, palem nebo sóji. Takové solventy jsou odbouratelné a mají vyšší limity expozice.

Latexové inkousty

Latexové inkousty nové generace jsou pigmentové a na vodní bázi, přičemž obsahují nejméně 50 % vody. Mají malé množství těkavých organických sloučenin, ale vyžadují speciální ventilaci, odvlhčení a klimatizaci. Vzhledem k tomu, že obsahují tolik vody, může tisk na neporézní média způsobovat "spečení" a tisková rychlost musí být dostatečně nízká, aby se voda stihla vypařit.

Základním faktorem je precizní kontrola teploty vzhledem k tomu, že velikost inkoustové tečky se může lišit podle teploty. Tiskový a sušicí proces je velmi energeticky náročný, protože na vysušení tisku je potřeba několik topných zón. První se stará o vypařování vody, druhá se stará o latexovou složku. Aby se zajistily všechny vlastnosti latexového inkoustu, musí se nejprve odpařit voda a pak zahřát latex. Teprve pak mohou latexové částečky splynout v celistvou polymerickou vrstvu, která drží na podkladovém materiálu. Omezen je také výběr médií, hlavně kvůli teplu, aby se zabránilo nežádoucím efektům, například zvrásnění. Nejspíš nás čeká další vývoj inkoustů směrem ke snížení potřebné energie a to povede k dalším kompromisům.

UV vytvrzované inkousty

Za zelenou náhradu solventních inkoustů se považují obecně UV inkousty. Jejich výhodou je široká škála vhodných materiálů a okamžité vytvrzování. Tyto inkousty obsahují monomer akrylát, foto iniciátory a pigmentové barvivo.

Po aplikaci na materiál je inkoust vystaven okamžitě UV záření, což způsobí jejich spojování a změnu monomerů na polymery. UV vytvrzované inkousty neobsahují VOC, nicméně obsahují látky, kterým by neměla být obsluha ve zvýšené míře vystavována. Nevytvrzený inkoust tak může způsobit člověku zdravotní potíže. UV vytvrzování také uvolňuje ozon. Nejproblematičtějším místem UV inkoustů je právě vytvrzování, inkoust musí být skutečně plně vytvrzen. Tiskárna by měla být navržena tak, aby obsluha nebyla vystavena nadměrnému UV záření a nevytvrzenému inkoustu. Preferovanou volbou by tak měla být plně zakrytovaná tiskárna.

Média - recyklace jede

Environmentální mantrou dneška je heslo Snížit, znovu použít a recyklovat. V tomto pořadí. Ukazuje se v tom přechod od konzumního přístupu "Od kolébky do hrobu" (spočívající v tom, že životní pouť produktu někde začne a někde skončí) k zodpovědnějšímu "Od kolébky do kolébky". Recyklace je aktivita vyvolaná trhem. Vyžaduje technologie k tomu, aby se vůbec vyplatila, tržní poptávku po recyklovaných produktech a také dostatečný přísun materiálů k recyklaci. Pokud tato kritéria nejsou naplněna, zůstane odpad odpadem.

Papír je stále nejpoužívanějším tiskovým médiem, i přes nástup velkoplošných tiskových digitálních inkjetových technologií. Recyklace papíru je poměrně pokročilá. Efektivita a technologie se stále vyvíjejí, například procesy zbavení inkoustu, takže se recykluje čistý papír. Pro média na bázi papíru už dlouhá léta existuje certifikace udržitelného hospodaření s lesními zdroji. Cílem aktivity FSC (Forest Stewardship Council), založené v roce 1993, je ochrana lesů a jejich funkce jako životního prostředí nabízejícího udržitelnost zdrojů a jako ochrany proti změnám klimatu.

PVC je velmi populárním materiálem pro velkoplošný tisk. Vždy bylo považováno za zlobivé dítě plastů, ale výrobci PVC se neustále snaží zdokonalovat jeho výrobu a dnes už snad všichni recyklují odpad, stejně jako se snaží vypouštět minimum uhlíku. PVC je možno snadno spálit a vyvinuté teplo může být použito k výrobě energie.

Ostatní plasty se také nazývají plasty z fosilních paliv, pokud jsou vyrobeny z ropy, nebo bioplasty v případě, že k jejich výrobě slouží obnovitelné zdroje jako rostlinný olej nebo kukuřičný škrob. Některé bioplasty jsou odbouratelné, jiné nikoliv. Degradace jako taková však není jednoduchá záležitost. A je potřeba si uvědomit rozdíl mezi biodegradací (rozklad živými organismy) a fotodegradací (rozklad kvůli světlu). Fotodegradace je velmi pomalý způsob rozkladu, a proto panují diskuse, zda ji lze považovat za efektivní způsob odbourávání odpadu. Některé plasty zase nejsou recyklovatelné.

Textilie jsou obecně považovány za ekologické. Některé tkaniny, například papírové, jsou vyráběny z materiálů na rostlinné bázi, třeba bavlny. Dalšími populárními tkaninami jsou syntetický polyester a polyamid. V signmakingu jsou tkaniny vyhledávány kvůli přenosnosti, protože jsou lehké a snadno se skládají. Dopad na životní prostředí pramení ze zmíněné nutnosti předpřípravy, fixace a praní.

Jak být ekotiskařem?

Zákazníci a konzumenti tiskových služeb stále častěji volají po ekologickém řešení. Tito zákazníci vyžadují více než jen tisk na recyklovaná nebo recyklovatelná média.

Hledají tiskaře, kteří fungují efektivním a udržitelným způsobem od začátku do konce. Výběr správného stroje a rozhodnutí o způsobu práce se tak staly mnohem důležitějšími než kdykoliv dřív. Tiskaři hledají způsoby, jak zkrátit celý produkční cyklus, používat méně materiálu a produkovat méně odpadu při zajištění ziskovosti, obratu a vysoké kvality.

Následující hlavní cíle vám pomohou stát se "zeleným":

• Snižte spotřebu energie: Energetická náročnost budovy je zhruba třetina až polovina v porovnání s energií potřebnou na výrobu. Bez investic můžete snížit úroveň vytápění, neosvětlovat místnosti, kde to není potřeba, vyloučit průvan a tepelné ztráty. Také můžete investovat do inteligentních systémů vytápění, ventilace, klimatizace a dalších podpůrných technologií. Nové světelné zdroje mohou uspořit až 50 % nákladů.
• Vybírejte vhodné inkousty se sníženým obsahem VOC. Výrobci inkoustů své produkty stále v tomto ohledu zdokonalují.
• Snižte spotřebu materiálů a zaměřte se na eko materiály s certifikátem.
• Snižte množství odpadu. Méně materiálu dovnitř, méně ven. Tím snížíte i náklady na zpracování odpadu.
• Dbejte na bezpečnost. Množství látek, jako je ozon, VOC nebo prach, by mělo být pravidelně kontrolováno.
• Hlídejte logistiku. Používejte lehké materiály a ne-používejte nadměrné množství obalů. Používejte recyklovatelné materiály kdykoliv to je možné. Zkraťte vzdálenosti mezi navazujícími pracovišti.
• Pracujte s ekologicky smýšlejícími dodavateli a přesvědčete se, že jejich produkty vyhovují všem platným ekologickým normám.
• Vysvětlete zákazníkovi výhody ekologického přístupu a stůjte si za svým.

SLOVNÍK SIGNU

Z čeho se skládá inkoust?

Každý inkoust je složen ze čtyřech základních látek:

Barviva

Pryskyřice

Nosiče (voda, ředidla, ekosolventy, monomery, oligomery)

Aditiva

Barviva jsou dvojího typu - rozpustná v tekutém nosiči (dye) nebo rozptýlená v nosiči (pigment). Z hlediska ekologického dopadu je první typ vyráběn chemickou cestou, zatímco pigmenty vyžadují velké množství energie k "rozmixování" výchozího materiálu na správnou velikost částic.

Pryskyřice jsou polymery, které slouží k přichycení barviva na podklad a starají se o největší část uživatelsky požadovaných vlastností inkoustů.

Nosič je tekutina starající se o průchod barviva a pryskyřice inkoustovým systémem tiskárny a jejich přenos na médium.

Aditiva jsou vysoce rafinované speciální chemikálie, které jsou důležité pro stabilizaci inkoustů a pro modifikování jejich fyzických vlastností tak, aby byly vhodné pro inkjetový systém a pro optimalizaci interakce s médiem.

AUTOR: Václav Loubek

zpracováno na základě materiálů společností Mutoh Belgium a Geodis Brno

ZDROJ: SIGN