Podnikoví vodohospodáři

Zákon o vodách 254/2001 Sb. v platném znění, ve znění včetně zákona 76/2002 Sb., zákona 320/2002 Sb., zákona 274/2003 Sb. a zákona 20/2004 Sb. v úvodní ustanovení - § 1 říká, že účelem a předmětem zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství, též přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Zákon upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha.

Již předchozí zákon o vodách č. 138/1973 Sb., řešil péči o hospodaření s vodou a ochranu vod. Vyhláška č. 42/1976 Sb., o vodohospodářích uložila (již počínaje závody s dosažením stanovené hranice potřeby vody, čištění odpadních vod a na dalších ukazatelů) povinnost ustavit vodohospodáře, čímž navázala na založený institut závodních a podnikových vodohospodářů z padesátých let minulého století. Toto znamenalo stejnou povinnost pro příslušný podnik a všechny nadřízené instituce až po jednotlivé resorty.

Do léta připraveného nového zákona 254/2001 Sb. o vodách byl velmi podrobně zapracován i institut podnikových vodohospodářů (k projednávání návrhu zákona v senátu byl pozván celý Republikový výbor Sdružení vodohospodářů ČR). Bohužel později až při schválením nového vodního zákona 254/2001 Sb. poslanci tuto pasáž ze zákona neuváženě vyškrtli. Ve stejné době, kdy odborníci na všechno - tedy naše poslanecká sněmovna - vypustila z vládního návrhu dnes platného zákona o vodách instalování vodohospodářů, tak benevolentně a nesystematicky ponechala odpadového hospodáře v dnes platném a současně schvalovaném zákoně o odpadech č. 185/2001 Sb. Přitom problematika odpadních vod a jejich zneškodňování u velkých producentů je stejně závažná jako provoz skládek odpadů. Ministerstvo životního prostředí se snažilo věc řešit systematicky návrhem komplexního zákona o životním prostředí, který obsahoval také část odborných pracovníků - ekologů, vazbu na normy enviromentální kvality výroby - vše skončilo u ledu po volbách 2010. Současný nelogický systém potřebuje spolehlivého partnera státní správy u rozhodujících hráčů ovlivňujících kvalitu životního prostředí. Není-li řádný systém, musíme bojovat o jednotlivé složky - dnes je na řadě voda, jako základní složka životního prostředí.

Přestože podnikový vodohospodář vypadl z vodního zákona jeho funkce u zachovaných podniků setrvala, postupně ji podniky z "úsporných důvodů" dost rušily a u nových podniků již byla zavedena vzácně.

Víra zákonodárců, že sankce v zákoně o vodách podniky povedou k řádnému hospodaření s vodou a její ochraně je lichá. Ani vysoké náklady za "vodu" podniky nenutí k vhodným opatřením (neví o nich a neumí). Vedení firem má jiné starosti, než se starat o vodu, tak ani nevnímají vysoké ztráty z nedokonalého hospodaření s vodou. Vodoprávní předpisy ani příslušné normy neznají a přitom při časté rekonstrukcích provozů je možné efektivně vyřešit i vodní hospodářství. Špatnou ochranou vod trpí nejen firmy, ale celá společnost. Havárie na vodách jsou zbytečně časté. Případné pokuty firmy raději zaplatí než závadám předcházejí, ale často i neoprávněným se odborně neumí hájit. Zanikla i spolupráce podniků (podnikového vodohospodáře) s vodoprávníky, hygieniky, správci povodí a dalšími odborným pracovníky. "Nevodařští" pracovnici podniků se s nimi nedokáží domluvit a neumí najít správnou cestu. Provozy (často i ze závadnými látkami pro životní prostředí) nejsou chráněny před velkými vodami. A protierozní ochrana u zemědělských podniků je často vzácnosti, o § 27 zákona o vodách často nemají ani ponětí (správní orgány je neumí řešit).
Je paradoxem, že v jiných oborech po vzoru někdejších podnikových vodohospodářů, musí firmy ze zákona svěřit hospodaření se závadnými látkami odborníkům (odpady, pesticidy a další látky apod.).

Je nezbytné zákonně svěřit ochranu vod a hospodaření s ní u větších firem do péče odborníků, ať z řad vlastních pracovníků či objednaných kvalifikovaných odborníků (současní "létající vodohospodáři" na současné neřesti již zdaleka nestačí). Organizace dnes ani neumí stanovit pro případného podnikového vodohospodáře povinnosti (dříve specifikované ve vyhlášce 42/1976 Sb.).

K zlepšení současného stavu Republikový výbor Sdružení vodohospodářů ČR navrhl uspořádat 25. října 2012 v Praze v sále 414, v budově ČSVTS, Novotného lávka 5 "Kulatý stůl" k problematice zabezpečení odborného vedení vodního hospodářství hlavně "nevodárenských" podniků.

Cílem akce je rozebrat tuto problematiku za účasti zástupců z resortů MZe, MŽP, předsednictva ČSVTS, státní správy, hygienických úřadů, inspekce ŽP, Povodí, parlamentu, členů SVČR a zástupců medií. Při přípravě jednání drtivá většina z uvedených zástupců projevila pozitivní snahu myšlenku řešit a podpořit.
Prestiži funkce podnikového vodohospodáře velmi uškodilo v době komunistické totality, že podniky s podporou režimu braly funkci vodohospodáře okrajově, často jako funkci neúnosně kumulovanou s řadou dalších povinností (převážně s funkci podnikového energetika).

Rád bych připomenul, že v době totality ve vedení podniků a dalších orgánů museli být stranou prověření nomenklaturní pracovníci, kteří zájem o přírodu a ochranu vod měli až na posledním místě a navíc úzkostlivě tajili všechny prohřešky a strana své nomenklaturní pracovníky při maléru chránila. Ani v současné době vedení firem velmi zapomíná pro jiné starosti na "vodoprávní povinnosti".

Při pohledu do historie vidíme, že někdejšímu systému režimu mohli obstát vodohospodáři pouze vzdělaní a znalí (velmi špatného) stavu životního prostředí. K zajištění potřebného vzdělání bylo zahájeno pomaturitní a postgraduální studium vodohospodářů. Zde sehrála velkou roli nevládní organizace - Československá vědecko-technická společnost. Pod tlakem špatného vývoje ve vodním hospodářství, hlavně z ohrožení a znečištění vod rozhodl Český výbor vodohospodářské společnosti (ČVVTS) v říjnu 1978 zřídit odbornou komisi průmyslových a zemědělských vodohospodářů, která po úspěších byla v září 1989 přeměněna na odbornou skupinu průmyslových a zemědělských vodohospodářů (ÚOS). Na podzim roku 1980 ustavující schůze samostatné odborné skupiny se vedle vodohospodářů zúčastnili zástupci Státní vodohospodářské inspekce. Odborná skupina se v roce 1981 přeměnila na Ústřední odbornou skupinu průmyslových a zemědělských vodohospodářů Praha (OSPPZV). Hlavním úkolem činnosti bylo zajištění doškolení podnikových vodohospodářů převážně 3-letým studiem Instituty vzdělávání a výchovy a dalším pomaturitním a postgraduálním studiem. Do vzdělávání vodohospodářů byly rovněž zapojeny Domy techniky (např. dopisovatelský kurz právních předpisů vodního hospodářství). Problémem byla nedostupnost předpisů. Na neúnosný stav musela v roce 1984 reagovat vláda vládním usnesením, kde uložila podnikům považovat závodní, podnikové, oborové a resortní vodohospodáře za významné pracovníky a uložila jim vytvářet jejich přiměřené postavení v řídicím systému organizací.

Zájem o vzdělání a o informace u vodohospodářů silně narůstal. Školení pro vodohospodáře již organizovali i sami vodohospodáři. "Sametová revoluce" přinesla výrazné a překotné změny v celé společnosti. Na V. setkání vodohospodářů v Bílém Podolí (v květnu 1990 - 329 účastníků) padl návrh ustavit samostatnou společnost ČSVTS - Sdružení vodohospodářů ČR (SVČR). Činnost a členská základna Sdružení rapidně narostla. Při vzniku Českého svazu vědeckotechnické společnosti v roce 2000 již bylo Sdružení (s členskou základnou přes 1200 členů) jednou ze zakládajících společnosti. Narostla i publikační činnost, vedle sborníků přednášek byly vydaný další publikace, včetně sborníku Právních předpisů pro vodohospodáře (17 aktualizovaných vydání).

Bohužel po vypadnutí podnikových vodohospodářů ze zákona se počet podnikových vodohospodářů rapidně snižoval. Velký počet v té době již kvalifikovaných pracovníků přešel na jiné posty ve společnosti. I členská základna SVČR se snížila na desetinu a hlavně zastaveným přílivem mladých členů, členská základna neúnosně stárne.

Úkolem "Kulatého stolu" k problematice zabezpečení odborného vedení vodního hospodářství je projednat kroky k výraznému zlepšení řízení vodního hospodářství ve výrobní sféře a navázání potřebné spolupráce mezi pracovníky "vodařských" podniků a institucí (a na ně navazujících). Problém je i s vypracováním různých hlášení na více míst (včetně nákladů), které resorty k zvládnutí problémů požadují.

Je jasné, že dílčí ustanovení k zabezpečení provozu vodohospodářských provozů ve vodním zákoně a na navazujících předpisech, včetně zákona 274/2001 Sb. a vyhlášky 428/2001 Sb. nestačí. Pouhá povinnost mít v podniku s většími vodohospodářskými zařízeními kvalifikovaného pracovníka nestačí a výrazně brání k rozvoji ochrany a hospodaření s vodou.

Dnes, jak různá šetření dokazují, podnikům chybí odborník na sledování a realizování v praxi změn "vodoprávních" předpisů, plnění vodoprávních rozhodnutí, sledování provozu a odborné reakce na změny rozvoje výroby a technologií, dodržování manipulačních a provozních řádů, prevence a sledovaní kvality používaných vod a vypouštěných odpadních vod, řešení poruch a dopadů povodní na škody v provozech a vyplavování kontamujících látek do vodního režimu a celého životní prostředí. Z úsporných důvodů podniky neřeší rozvoj vodohospodářských provozů. V rámci šetření dochází k mnohem vyššímu využívání vlastních studní, a zde hrozí rizika propojování vlastních vodních zdrojů s veřejnými vodovody a hrozí mnoho dalších "úsporných" neřestí.

Zákonné svěření vodního hospodářství podniků do rukou odborníků buď z řad pracovníků podniku či smluvně zajištěných, přinese nejen obecné zlepšení hospodaření s vodou a ochranu vod, ale přinese i úspory podnikům. Jednak zlepšením dimense zařízení a tím úspory energie. Minimalizuje postihy podniků za porušování předpisů a vodoprávních rozhodnutí, včetně zlepšení ochrany před sankcemi.

Zlepšení je potřebné i pro zvýšení prestiže oboru vodního hospodářství. Vodohospodář představuje odborníka, který umí naplňovat zákon o vodách dle preambule tohoto zákona.

Jan Lázňovský
předseda republikového výbor SVČR