Úterý, 19. března 2024

Hodnocení rizik ekologické újmy - povinnost, která se může prodražit

Povinností provozovatelů určitých činností (uvedených v příloze zákona o ekologické újmě č. 167/2008 Sb.) je znát veškerá rizika ekologické újmy, která by mohla nastat v důsledku provozování jejich činnosti.

Hodnocení rizik ekologické újmy - povinnost, která se může prodražit

Za tímto účelem proto takový subjekt musí zpracovat tzv. základní, případně i podrobné hodnocení rizik ekologické újmy. Na základě výsledků hodnocení rizik musí potenciální ekologické újmě předcházet, případně její negativní účinky kompenzovat formou finančního zajištění. A jak známo - neznalost zákona neomlouvá...

Ekologická újma

Počínaje 1. lednem 2012 vstoupilo v platnost nařízení vlády č. 295/2011 Sb. o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění. Jedná se o dlouho očekávaný prováděcí předpis zákona o ekologické újmě č. 167/2008 Sb.

Před nabytím účinnosti zákona o ekologické újmě v roce 2008 se stávalo, že provozovatel podnikatelské činnosti mohl způsobit újmu na životním prostředí, avšak náhradu škod platil stát. Bylo to dáno především limitující rolí občanskoprávní odpovědnosti za škodu v právu životního prostředí, která v plné míře neumožňovala penalizovat škody na životním prostředí, které nebylo předmětem vlastnictví. Škoda tak mohla vzniknout např. na lese, tj. na pozemcích a porostech, ale už se nevztahovala na volně žijící druhy živočichů. Navíc bylo možné se ze zodpovědnosti vyvázat prokázáním, že nedošlo k porušení právních předpisů, přestože existovala přímá souvislost mezi provozní činností a škodou na životním prostředí.

Zmíněný zákon tuto situaci napravuje tím, že vnáší do práva životního prostředí princip veřejnoprávní odpovědnosti a individuální odpovědnosti znečišťovatele za újmu na životním prostředí. Nejpodstatnější změna proti stávající úpravě vychází z principu tzv. objektivní odpovědnosti. Podmínkou provedení preventivních nebo nápravných opatření není protiprávní jednání provozovatele. Ke vzniku odpovědnosti postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy.

Zákon vychází z principů prevence, principu "znečišťovatel platí", principu naturální restituce a principu objektivní odpovědnosti. Příloha č. 1 k zákonu obsahuje výčet provozních činností považovaných za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví, s nimiž se spojuje objektivní odpovědnost za ekologickou újmu vyvolanou samotnou povahou takové provozní činnosti (tedy bez ohledu na porušení jiného právního předpisu). Zákon se vztahuje i na provozovatele činností neuvedených v příloze zákona, to však pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích a při současném porušení jiných právních předpisů.

Koho se týká

Odhaduje se, že nová legislativní povinnost se vztahuje na 40 - 80 tisíc subjektů. Největší počet subjektů je v oblasti zemědělství. Jedná se o provozovatele, kteří zacházejí se závadnými látkami a s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky, s přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky. Údaje nejsou přesné, neboť jejich evidence je rozdrobena ve statistikách mnoha necentralizovaných organizací, některé údaje se navíc mohou překrývat, protože provozovatelé mohou často vykonávat několik vyjmenovaných činností. MŽP ve své zprávě analýz dopadů nařízení vlády odhaduje náklady pro firmy související se zpracováním základního hodnocení rizik na cca 120 mil. Kč v případě základního a 400 mil. Kč v případě podrobného hodnocení rizik. A pozor - hodnocení rizik musí být zpracováno nejpozději do konce roku 2012.

Finanční zajištění nebo výjimka

Povinnost finančního zajištění se vztahuje na ty provozovatele, kteří na základě podrobného hodnocení rizik dospěli k závěru, že svojí provozní činností mohou způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava a náklady spojené s preventivními opatřeními přesáhnou částku 20 mil. Kč. Rozsah finančního zajištění musí po celou dobu výkonu provozní činnosti odpovídat rozsahu možných nákladů a intenzitě nebo závažnosti rizika ekologické újmy. Z toho plyne logicky povinnost aktualizovat hodnocení rizik v případě změn jak v provozních činnostech, tak změn v okolí, které by mohlo být dotčeno ekologickou újmou (např. vyhlášení chráněného území apod.).

Provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo provozovatel, který má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN ISO 14000 nebo provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování či získání certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika. Současně se na něj nevztahuje povinnost mít finanční zajištění. Finanční zajištění není povinen zabezpečit také provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.


(kráceno)

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů