POSUZOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO CYKLU Část 1 - Historický vývoj

Díky rostoucímu povědomí široké veřejnosti o kvalitě životního prostředí a legislativnímu tlaku na znečišťovatele můžeme, pozorovat neustále rostoucí zájem průmyslových podniků, ale i laické veřejnosti o environmentální dopady výrobků a služeb na životní prostředí. Tento zájem stále více směřuje, od parciálních problémů, k celé šíři životního spektra výrobků. Logickou reakcí na vzniklou situaci byl vývoj různých metod a přístupů k hodnocení dopadů výroků a služeb na životní prostředí, který lze datovat od počátku 60tých let. Tento pozitivní jev však měl i svá úskalí. Vyvinuté metody neposkytovaly vždy stejné nebo alespoň podobné výsledky a množství informací potřebné k provedení kompletní charakteristiky environmentálního chování bylo obvykle natolik rozsáhlé a komplikované, že mohlo být interpretováno pouze úzkou skupinou speciálně vyškolených odborníků. To vedlo odborníky zabývající se environmentálními analýzami k sjednocení dosud používaných metodik a k vytvoření víceméně jednotné metodiky dnes známe pod názvem posuzování životního cyklu - LCA. Historie LCA Metodu a její význam lze nejlépe pochopit, podíváme-li se na její vývoj v kontextu doby ve které vznikala. Do 60tých let se převážná většina rozhodnutí v průmyslu odehrávala na základě ekonomické situace podniku v daných sociálních a politických podmínkách. Životní prostředí bylo obvykle bráno v úvahu pouze v souvislosti s místními a regionálními zákony. 60. léta však již byla ve znamení počátků zeleného hnutí a začátkem komplexnějších úvah o životním prostředí zohledňujících celosvětové souvislosti. V té době byla zveřejněna řada globálně pojatých environmentálních studií. Některé podniky, pod dojmem této skutečnosti pochopily, jak málo skutečně vědí o širokých dopadech procesů, které provozují a začaly sbírat informace o environmentálních dopadech svých provozů. Jedna z prvních, takto zaměřených studií byla vypracována Haroldem Smithem. Událost která skutečně zaměřila pozornost průmyslu na LCA se odehrála koncem 60. let v Oregonu. Tehdy se na trhu objevila hliníková plechovka na jedno použití, která nahradila tradiční vratnou skleněnou láhev. V té době se rovněž začínaly objevovat plastikové lahve. Problémy kolem zavedení nových obalů byly natolik silné, že se hnutí za životní prostředí podařilo, ve svém důsledku, dosáhnou změny legislativy týkající se způsobu průmyslové výroby. Zkušenost z Oregonu si získala mezinárodní pozornost a zároveň ukázala, že průmysl již nemůže dále ignorovat životní prostředí. Kauza Oregon odstartovala celý sled dalších aktivit v problematice posuzování dopadů lidské činnosti na životní prostředí. Jako první se objevila potřeba najít způsob jak porovnat jeden systém produkující nápoje včetně obalů s jiným. Ukázalo se, že jednoduché porovnání energie potřebné na výrobu různých typů obalů není vhodným indikátorem celkových dopadů na životní prostředí. Výsledkem bylo zhodnocení celého širokého systému od těžby - vyzvednutí materiálu ze země až po konečné uložení tohoto materiálu zpět do země. Tak vznikly první studie zahrnující celý životní cyklus výrobků nazývané ?od kolébky po hrob?. V té době byl kladen důraz především na používání energie a zvláště energie z fosilních paliv, protože svět se nacházel uprostřed energetické krize a pozornost byla soustředěna především na energii a její využívání v průmyslu. Nově vytvořený koncept, který se zabýval popisem činností mnoha průmyslových společností a potenciálně celého světa byl novým hlubokým pohledem prověřujícím způsob chování industriální společnosti. V 80. letech byly metody rozšířeny o emise do vody a o detailnější nakládání s pevným odpadem. Použité výpočtové metody byly identické s metodami použitými pro zásoby fosilních energetických zdrojů, takže inventarizační metody neznamenaly žádný problém. Nicméně šíře těchto doplňkových parametrů vyústila v množství nových problémů při interpretaci výsledků. Mnoho z látek nově zahrnutých do analýz nebylo příčinou globálních problémů. Některé, jako např. toxické látky měly pouze lokální význam. U jiných, jako SO2 (příčina kyselých dešťů) byly jejich dopady regionální. Další, například CO2 a skleníkové plyny, byl příčinou globálních problémů. V 90. letech se konala první konference SETAC - Společnost pro toxikologii a chemii životního prostředí ve Vermontu. Vzhledem k tomu, že SETAC je organizace zabývající se chemií a toxikologií nepřekvapí, že pozornost byla zaměřena více na emise do ovzduší a vody, než na energii a materiálové toky. Nicméně konference přinesla dva hlavní výsledky: (a) Zavedení termínu LCA (Life Cycle Assessment), (b) Metodologické sjednocení různě prováděných, a tudíž nesrovnatelných analýz Výsledkem byla metodika, která doporučila provádět posuzování dopadů životního cyklu ve třech jasně definovaných fázích, (viz obrázek č. 1): 1. Inventarizační analýza životního cyklu, která je procesem sběru a zpracování údajů určených ke kvantifikaci spotřeby energie a materiálů, produkci znečišťujících látek, pevného odpadu a dalších výstupů po dobu životního cyklu výrobků, nebo procesů. 2. Hodnocení dopadů na životní prostředí je fází LCA, která vychází z údajů inventarizace a poskytuje jak kvantitativní, tak kvalitativní zhodnocení účinků výrobků, nebo činností na lidské zdraví a zdraví ekosystémů. 3. Interpretace životního cyklu, poslední fáze LCA, která vychází z výsledků obou předchozích fází. Je založena na potřebách i daných možnostech inovovat výrobek, nebo činnost. Cílem je navrhnout takové změny v jednotlivých fázích životního cyklu výrobku nebo činnosti, které by znamenaly redukci zátěže životního prostředí dané čerpáním energie, neobnovitelných surovin, produkcí znečištění do všech složek životního prostředí a produkcí pevného odpadu. Konference měla pro vývoj LCA ještě jeden význam. Značná publicita, které se tímto způsobem metodě dostalo, přilákala mnoho nových zájemců o tento obor. Přes úskalí, která s sebou popularizace metody přinesla v podobě neodborně prováděných studií, se metoda začala vyvíjet a dnes zaujímá jedno z nejvýznamnějších míst mezi environmentálními nástroji určenými ke snížení dopadů lidské činnosti na životní prostředí. Navíc se ?filozofie životního cyklu? stává ideovým základem mnoha dalších metod, jako je například DFE (zapojení environmentálních aspektů do vývoje výrobků) nebo environmentální značení, které ve svých důsledcích vedou ke zlepšení životního prostředí. Dnes již můžeme s jistotou prohlásit, že se LCA stává významným příspěvkem k trvale udržitelnému rozvoji, neboť ve svých důsledcích spojuje aspekty ekonomické a environmentální v holistickém pojetí celého produkčního, uživatelského a odpadového systému. Zdroj: Enviznačení 2/99, elektronická knihovna MŽP