Environmentální značení

1. Vymezení pojmu environmentální značení V nejlepším slova smyslu lze za environmentální značení považovat jakékoliv značení, které má nějaký vztah k životnímu prostředí, a to třeba jen svou formou (použití přírodního motivu). Z praktického hlediska je tento široký záběr nevhodný, neboť do environmentálního značení se dostává značení, které používá přírodní symboliky ze zcela jiných důvodů než pro informování o vztahu k životnímu prostředí. Může jít např. o důvody ryze estetické nebo historické. Je proto třeba pojem environmentální značení zúžit a zahrnout do něj jen to značení, jež podává nějakou bližší informaci o vztahu označeného objektu k životnímu prostředí. Pojem environmentální značení lze pak definovat jako: - všechny druhy značení (v grafické i písemné formě, tj. značky, loga, obrazce, prohlášení, popisky, firemní letáčky, buletiny atd.), jež sdělují nějakou informaci týkající se vztahu označeného objektu (systému) k životnímu prostředí nebo informaci týkající se vlivu tohoto objektu na životní prostředí. I když označeným objektem (systémem) bývá nejčastěji produkt (výrobek nebo služba), může jím být i akce (např. veletrh, soutěž) nebo organizace (např. podnik, spolek, asociace) nebo projekt, výroba, technologie a podobně. 2. hlediska pro třídění environmentálního značení Environmentální značení lze třídit podle mnoha hledisek, především podle: - formy, ve které se značení vyskytuje (může jít o prohlášení, popisek, obrazec, logo, různé druhy symbolů, apod.), - objektu (systému), jehož se značení týká (může jít o produkt, akci, organizaci atd.), - hodnověrnosti a množství informací, jež značení sděluje o vztahu označeného objektu k životnímu prostředí. Vzhledem k tomu, že význam environmentálního značení spočívá v podávání informací o vztahu daného objektu k životnímu prostředí a o vlivech, kterými na životní prostředí může objekt působit, je z praktického hlediska nejvhodnější zvolit za základní rozlišovací hledisko pro stanovení druhů environmentálního značení množství a hodnověrnost informací, které daná forma značení vlivu objektu na životní prostředí poskytuje. Dalšími hledisky pak v tomto případě jsou: - Povaha informace, kterou značení předává, z hlediska dopadu na životní prostředí, existují pozitivní, negativní a neutrální formy environmentálního značení (pozitivní formy environmentálního značení uvádějí informace jen o kladných vlivech označeného objektu na životní prostředí, negativní formy environmentálního značení informují jen o škodlivých vlivech označeného objektu na životní prostředí a neutrální formy environmentálního značení uvádějí většinou pouze hodnoty environmentálních parametrů a ponechávají na uživateli, aby posoudil do jaké míry se jedná o pozitivní nebo negativní informaci. Typickým příkladem neutrální informace je např. uvedení spotřeby vody nebo spotřeby energie). - Povinnost používat danou formu environmentálního značení (existují povinné formy environmentálního značení stavené legislativou, většinou se vyskytují u negativních nebo neutrálních forem environmentálního značení. Jde např. o označení nebezpečných vlastností látek nebo o označení příkonu či spotřeby energie. Na druhé straně existují dobrovolné formy environmentálního značení, o jejichž použití rozhoduje pouze potenciální uživatel. Patří sem např. zapojení do ekolabelingového programu). - Pravdivost informace (některé formy environmentálního značení obsahují informace, které podává výrobce bez jakéhokoliv prověření jejich pravdivosti nezávislou stranou, jiné formy environmentálního značení mají certifikační charakter a pravdivost informace je potvrzena orgánem nezávislým na organizaci, jež ji podává). - Jednotnost významů používaných symbolů ? existují normalizavané a nenormalizované formy environmentálního značení, pričemž některé normalizované formy environmentálního značení mají i mezinárodní charakter. 3. rozdělení environmentálního značení dle množství a hodnověrnosti poskytovaných informací Hodnověrnost a množství informací, jež environmentální značení poskytuje má velmi úzkou návaznost na účel, pro který bylo dané environmentální značení zavedeno. V podstatě může jít o tři základní účely a tím i typy environmentálního značení: - reklamní environmentální značení (hlavním účelem značení je připoutat pozornost zájemce k označenému objektu a přimět jej k akceptování dané nabídky, koupi, účasti na inzerované alci atp.), - latentní (skryté) environmentální značení (hlavním účelem značení je informovat uživatele o důležitých vlastnostech označeného objektu týkajících se bezpečnosti, funkčnosti, náročnosti na zdroje apod. Informace o vlivu na životní prostředí nejsou hlavním účelem tohoto typu značení, ale protože mnohé z důležitých sledovaných vlastností jsou současně i environmentálními aspekty, lze z tohoto značení odvodit i vliv objektu na životní prostředí), - vlastní (pravé, s. s.) environmentální značení (dále jen environmentální značení) ? (hlavním účelem je podávat informace o vlivu označeného objektu na životní prostředí). 3.1 Reklamní environmentální značení Jak již bylo uvedeno a jak vyplývá i z názvu, je hlavním účelem reklamního environmentálního značení propagace označeného objektu. K této propagaci se využívá skutečnosti, že spotřebitel je ochoten podporovat zlepšování stavu životního prostředí tím, že bude dávat přednost výrobkům, akcím a činnostem, jež se o toto zlepšování snaží. Popis konkrétních vlivů objektu na životní prostředí nebývá v reklamním environmentálním značení uváděn, většinou je jen naznačen nebo nedostatečně zmíněn. Používané formy reklamního environmentálního jsou téměř vždy tvořeny z přírodních motivů nebo používají ustálených slovních spojeních či slov, jež jsou již ve veřejnosti známa a spojována s ochranou životního prostředí. Např. ?neškodný z hlediska životního prostředí?, ?plně biodegradovatelný? nebo předpony: eko-, envi- atp. Často se též zdůrazňuje nepřítomnost nějaké, z hlediska životního prostředí nežádoucí, látky. Např. ?bez fosfátů?, ?bez freonů? apod. Z hlediska důvěryhodnosti poskytovaných informací lze formy značení patřící do této skupiny rozdělit do dvou podskupin, a to na ustálená reklamní značení a na reklamní značení ad hoc. Ustálená reklamní značení Formy značení patřící do této podskupiny se většinou nepoužívají u produktů. Nejčastěji se vyskytují u organizací nebo akcí. Například značka ENVIBRNO se již tradičně používá pro brněnský veletrh zaměřující se na problematiku životního prostředí. Hodnověrnost tohoto druhu reklamního značení vyplývá z jeho z jeho ustáleného opakovaného používání, v některých případech může jít už i o zavedené chráněné značky. Reklamní značení ad hoc Formy značení patřící do této podskupiny se mohou týkat výrobku, služby, organizace i akce. Jde o náhodná příležitostně zavedená značení, která vznikla pouze ze snahy upoutat pozornost čili z ryze reklamních důvodů. Výpověď o vlivu objektu na životní prostředí je velmi nepřesná, vágní a mnohdy může být i nepravdivá. Ve značení se velmi často využívá obrázků s přírodními motivy, stromů, listů, květin, atp., které mají vzbudit příznivý dojem vlivu na životní prostředí samy o sobě, aniž by při tom byly spojeny s nějakou podstatnou konkrétní informací. Často se také používají již zmíněné předpony: bio-, eko-, anebo se využívají sdělení, jež jsou zcela nekonkrétní a tím i nenapadnutelná, nicméně mohou přimět spotřebitele k tomu, aby takto označenému výrobku dal přednost před ostatními. Např. ?snížený obsah fosfátů? je formulace, která je často uváděna u pracích prášků. Vzhledem k tomu, že obsah fosfátů v pracích prášcích může být různý a není udáno vůči jaké hodnotě a o kolik se snížil, nemá tato informace žádnou konkrétní vypovídající schopnost, což ostatně ani nebylo zamýšleno. Pro environmentální reklamní značení je rozhodující vliv, kterým toto značení zapůsobí na spotřebitele a přiměje ho dát označenému výrobku přednost před výrobky ostatními. Z hlediska ochrany životního prostředí mají některé formy reklamního značení význam v tom, že mohou přispívat ke zvyšování informovanosti spotřebitele o problematice životního prostředí. Např. z reklamního tvrzení, že jde o výrobek se sníženým obsahem fosfátů, spotřebitel pochopí, že obsah fosfátů není v pracích prášcích z hlediska životního prostředí žádoucí a že je nutné, aby byl snižován, popřípadě sledován. I když lze rozšiřování alespoň takovéto informace považovat za jistý klad reklamního značení, není dobře, že k tomu často dochází na úkor informování o obsahu jiných, více škodlivých látek, v tomto případě např. tenzidů. 3.2 Latentní (skryté) environmentální značení Do skupiny latentního environmentálního značení řadíme všechny formy značení, které byly vytvořeny za jiným účelem než podávat informace o vlivech produktu na životní prostředí, nicméně přesto tyto informace obsahují. Nejčastěji se jedná o značky, které informují o nějaké důležité konkrétní vlastnosti výrobku anebo o značky posuzující (či potvrzující), že produkt splnil předem stanovený soubor požadavků. Typickým příkladem značení, jež informuje o nějaké konkrétní vlastnosti výrobku, je značení z oblasti bezpečnosti práce. Patří sem např. značky označující toxicitu, hořlavost, výbušnost. I když prvotním účelem těchto značek je chránit pracovníky a informovat je o nebezpečných vlastnostech látek, informují zároveň i o vlivu příslušné látky na životní prostředí. Zvláštní skupinu tvoří značky nebo štítky používané u elektrospotřebičů a udávající mimo jiné i spotřebu energie a hlučnost. I když tyto značky vznikly z důvodů technicko ekonomických, vypovídají také o vlivu výrobku na životní prostředí. Do skupiny značek posuzující shodu vlastností s určitým předem stanoveným souborem požadavků, které se prioritně netýkají životního prostředí, nicméně opět nechtěně podávají určité informace o vlivech, jež na ně může daný výrobek mít, patří: - označování jakosti výrobku, - potvrzení shody s danou normou, - udílení cen v rámci soutěží, výstav apod. Výhody latentního environmentálního značení Hlavní výhodou latentního environmentálního značení je konkrétnost a hodnověrnost poskytovaných informací. Většina značek je totiž stanovena normou a jejich udělení je prověřováno. Do skupiny normalizovaného značení patří např. energetické štítkování, označování jedů a nebezpečných látek a některé další. Značení, které není normalizované, jako např. udílení určitých cen vyjadřujících shodu se souborem stanovených požadavků, bývá udělováno nezávislou komisí a hodnoty stanovených vlastností jsou také prověřovány. 3.3 Vlastní (pravé, s. s.) environmentální značení Do skupiny vlastního environmentálního značení (dále jen environmentálního značení) se řadí všechny normy značení, které byly vytvořeny za tím účelem, aby pravdivě informovaly o vlivech, popř. o celkovém dopadu označeného objektu (výrobku, činnosti, systému) na životní prostředí. Pro lepší přehled můžeme formy environmentálního značení rozdělit na formy normalizované a formy nenormalizované. Formy normalizované lze dále dělit na: - formy normalizované dle norem řady ISO 14000 (typ I ? ekolabeling, typ II ? vlastní prohlášení podniku, typ III ? speciální značky, viz dále), - formy normalizované mimo řadu ISO 14000 (značení obalů, značení pro ekolabelingové zemědělství a jeho produkty, viz. dále). Mezi nenormalizované formy lze zařadit: - firemní soutěže týkající se vlivu na životní prostředí (v naší republice existuje např. Zelená pečeť firmy Škoda automobilová a. s., která se uděluje servisům firmy Škoda za šetrný přístup k životnímu prostředí. Zelená pečeť se uděluje na základě provedeného auditu a splněný předepsaných podmínek na dobu určitou, nejdříve 1 rok a po dalších přezkoušení vždy na 2 roky). - různé čestné ceny a ocenění za příkladnou ochranu životního prostředí (např. Cena ministra životního prostředí ČR, Cena prince Waleského udělovaná i u nás), - různá osvědčení (certifikáty) o vlivech na životní prostředí (např. Osvědčení WEC o minimalizaci odpadů, WEC je zkratka pro World Environmental Center, americkou environmentální organizaci zabývající se šířením metod preventivní strategie ochrany životního prostředí, její osvědčení u nás získalo již osm podniků). Je nutno poznamenat, že příkladů pro jednotlivé formy nenormalizovaného i normalizovaného environmentálního značení existuje mnohem více, ale převážně jsou používány v zahraničí. U nás je z těchto zahraničních značek nejvíce znám zelený bod, se kterým se můžeme setkat na obalech některých spotřebních výrobků a o němž, jakož i o některých dalších značkách budeme podrobněji referovat v příštích číslech Environmentálního značení. Květoslava Remtová, Enviznačení 2/2000 Převzato z Elektronické knihovny MŽP