Systém environmentálního řízení podle Programu EMAS

Ty zaručují obchodním partnerům určitou úroveň firemní kultury a vyspělost daného podniku. Více méně samozřejmostí je dnes vlastnictví některého z certifikátů ISO 9000 pro systém řízení jakosti (QMS), stále intenzivněji se prosazují systémy environmentálního řízení (EMS) a svou cestu si klestí též systémy vztahující se k bezpečnosti práce a ochraně zdraví pracovníků (BOZP).

V dalším textu se budeme zabývat druhými ze zmíněných, tj. systémy environmentálního řízení.

Rozdělení systémů environmentálního řízení

Pokud se podnik rozhodne vybudovat EMS, může k jeho zavedení přistoupit v zásadě třemi základními způsoby:

1. zavedení EMS podle norem řady ISO 14000;
2. zavedení EMS podle Programu EMAS;
3. zavedení neformálního EMS.

První dvě možnosti představují zavedení formálního, třetí stranou ověřeného (certifikovaného / validovaného) systému. Zatímco normy řady ISO 14000, reprezentované především kmenovou normou ISO 14001, mají mezinárodní platnost, Program EMAS byl vytvořen na úrovni Evropské unie. Upravuje jej Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS), které Česká republika převzala formou vládního usnesení a vytvoření Národního programu zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (zkráceně Aktualizovaný program EMAS).

Třetí možnost - zavedení neformálního EMS (bez certifikace) - využívají především malé a střední podniky, jimž finanční prostředky či časové a personální kapacity brání v implementaci "plnohodnotného" formálního systému. Zlepšení environmentálního profilu a fungování environmentálního řízení mohou být pro tyto podniky důležitější než tvorba veškeré potřebné dokumentace a vlastnictví certifikátu.

Podnik si tak může zavést pouze vybrané prvky EMS či využít postupného (tzv. "step-by-step") zavádění systému, avšak nedotáhnout jej až do fáze certifikace. V některých evropských státech se dále mohou podniky zapojovat do zjednodušených programů, alternativních k formálním EMS. Jedná se např. o rakouský Ökoprofit či norský Eco Lighthouse Programme. Za určitou formu neformálního EMS bývá považováno i pravidelné hodnocení environmentálního profilu podle normy ISO 14031 či vytváření tzv. "ekomap" (viz www.ecomapping.org).

My se však zaměřme na formální systémy environmentálního řízení, především na porovnání požadavků a šíře záběru norem řady ISO 14000 a Programu EMAS.

Srovnání ISO 14000 a EMAS

Hovoříme-li o environmentálním řízení, míváme na mysli především vlastní systém - EMS. Vedle něj se však příslušné normy (ISO 14000 i EMAS) a související dokumenty zaobírají ještě mnohými dalšími otázkami podnikového environmentálního řízení. Jakou šíří záběru disponují normy řady ISO 14000 vidíme v následující tabulce:

Druhá tabulka nám ukazuje, jaké oblasti činností pokrývají Nařízení č. 761/2001 a výkladové dokumenty, které k němu byly vydány.

Oproti normám řady ISO 14001 tedy EMAS nepokrývá oblast environmentálního označování, která je řešena samostatnými předpisy, ani otázky související s hodnocením životního cyklu. Naproti tomu se však šířeji zabývá účastí zaměstnanců v procesu neustálého zlepšování, identifikací environmentálních vlivů a možností využívání loga EMAS.

Kromě zmíněných předmětných oblastí tkví rozdíl mezi ISO 14000 a EMAS také v požadavcích na vlastní systém environmentálního řízení. EMAS totiž jako povinné vyžaduje některé prvky, které norma ISO 14001 pouze doporučuje nebo se jimi vůbec nezabývá. Patří mezi ně především tyto prvky:

• environmentální přezkoumání;
• četnost provádění auditů (certifikačních);
• publikace a ověřování environmentálního prohlášení;
• soulad s legislativou;
• posuzování nepřímých environmentálních aspektů;
• aktivní účast zaměstnanců na procesu neustálého zlepšování;
• využívání loga.

Pod pojmem environmentální přezkoumání se rozumí "úvodní podrobná analýza problémů ochrany životního prostředí, dopadů a plnění aktivit souvisejících s činnostmi organizace." Jde tedy o přezkoumání současného chování organizace na poli ochrany životního prostředí s cílem zvážit všechny její environmentální aspekty a vytvořit tak základ pro vybudování kvalitního EMS. Zatímco organizace zavádějící EMAS musí toto přezkoumání provést povinně, norma ISO 14001 jej pouze doporučuje. V praxi je však přezkoumání při zavádění EMS podle ISO 14001 běžně prováděno, čímž se rozdíl mezi oběma předpisy více méně stírá.

Obdobným způsobem se ISO norma od EMAS (ne)liší i v otázce četnosti certifikačních auditů. (Pomiňme pro tuto chvíli fakt, že v případě EMAS nehovoříme o certifikačním auditu, nýbrž o ověřování environmentálního prohlášení.) V případě EMAS je explicitně stanovena minimálně tříletá perioda, kdežto norma ISO 14001 žádné takové časové omezení neobsahuje. V realitě ovšem certifikační orgány omezují platnost svých certifikátů na dobu 3 let, a tak zmíněný rozdíl opět existuje převážně jen na papíře.

To však zdaleka neplatí o tvorbě a publikaci environmentálního prohlášení. Jedná se o environmentální zprávu, jejímž účelem je "poskytnout veřejnosti a dalším zúčastněným stranám informace o environmentálním dopadu a vlivu činnosti organizace na životní prostředí a neustálém zlepšování tohoto vlivu." Je považováno za důkaz otevřenosti organizace a její vstřícné komunikace s okolím, na kterou klade EMAS velký důraz. Naproti tomu norma ISO 14001 publikaci žádné environmentální zprávy nevyžaduje a pokud jde o komunikaci s okolím, zmiňuje se pouze o nutnosti vytvoření postupů pro reakce na podněty od externích zainteresovaných stran a o povinnosti "zvažovat postupy pro externí komunikaci týkající se významných environmentálních aspektů."

Obsahem environmentálního prohlášení podle EMAS musí být především:

• popis organizace a přehled jejích činností, výrobků a služeb;
• environmentální politika a stručný popis systému environmentálního řízení organizace;
• popis přímých a nepřímých environmentálních aspektů a vysvětlení charakteru dopadů souvisejících s těmito aspekty;
• popis obecných a specifických environmentálních cílů;
• přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí;
• další faktory týkající se vlivu činnosti organizace na životní prostředí (např. dodržování legislativy);
• jméno a akreditační číslo environmentálního ověřovatele a datum schválení.

Tématem k diskusi je otázka souladu s legislativou. Obecně lze říci, že EMAS tento soulad striktně vyžaduje, zatímco norma ISO 14001 tak přísná není a umožňuje i certifikaci společnosti, která zákonné požadavky nedodržuje. V praxi však velmi záleží na pohledu certifikačního orgánu, jenž podnikový systém řízení posuzuje.

V Nařízení č. 761/2001 je jasně stanoveno, že organizaci, která porušuje právní požadavky týkající se ochrany životního prostředí, musí být odmítnuta (případně pozastavena) registrace v Programu EMAS. Norma ISO 14001 však takto jednoznačně nemluví. Vyžaduje sice, aby environmentální politika "obsahovala závazek plnit požadavky platných zákonů a nařízení na ochranu životního prostředí", avšak již se nezmiňuje, jakým způsobem postupovat v případě nedodržení tohoto závazku. V praxi pak někteří posuzovatelé chápou zmíněné nedodržení jako systémový nesoulad a certifikát neudělí, jiní se ale takovéhoto výkladu nedrží a nedodržení předpisů za překážku certifikace nepovažují.

Norma ISO 14001 se také nezabývá oblastí nepřímých environmentálních aspektů. Hovoří se v ní pouze o aspektech, které může organizace řídit, a to především "z pohledu vstupů a výstupů spojených s její činností, výrobky a/nebo službami" - tedy o aspektech přímých (emise, odpady, riziko nehod apod.). Nařízení č. 761/2001 jde v úvahách o environmentálních aspektech dále, neboť se zabývá i těmi aspekty, jež organizace nemůže plně kontrolovat, avšak může je částečně ovlivnit - tedy nepřímými environmentálními aspekty. Řadí mezi ně např.:

• problémy související s výrobky (např. design, vývoj, balení, přeprava, použití, odpad);
• výběr a složení služeb (např. doprava);
• kapitálové investice, poskytování půjček a pojišťovací služby;
• správní a plánovací rozhodnutí;
• chování dodavatelů a subdodavatelů.

Hlouběji než ISO 14001 jde EMAS také v otázce aktivní účasti zaměstnanců v rámci EMS. Obě normy vyžadují, aby "všichni zaměstnanci, jejichž práce může mít významný dopad na životní prostředí, byli odpovídajícím způsobem vycvičeni." Musí být seznámeni s významem dodržování environmentální politiky a požadavky systému environmentálního řízení, environmentálními dopady jejich pracovních činností a možnými následky nedodržení stanovených postupů. EMAS však navíc zdůrazňuje potřebu zapojit zaměstnance také "do procesu neustálého zlepšování celkového vlivu činnosti organizace na životní prostředí." Za tímto účelem navrhuje různé formy této účasti, jako jsou např. systém zlepšovacích návrhů, skupinová projektová práce nebo výbory na ochranu životního prostředí.

Posledním prvkem systému, který od sebe normu ISO 14001 a EMAS odlišuje, je možnost využívání loga. Pokud má podnik platnou registraci v Programu EMAS, může za přesně stanovených podmínek používat logo EMAS. To má informovat veřejnost a další zainteresované strany o účasti podniku v programu, tedy o zavedení EMS, snižování environmentálních dopadů podnikových činností, výrobků a služeb, otevřené komunikaci s okolím, shodě s právními předpisy atd. Logo existuje ve dvou verzích (viz obrázky) pro různé způsoby použití. Pokud jde o společnosti se zavedeným EMS podle normy ISO 14001, ty mohou po předcházející dohodě s certifikačním orgánem využívat jeho logo.

Verze 1	Verze 2

Z uvedených odlišností je patrné, že - řečeno matematickou terminologií - požadavky a prvky systému environmentálního řízení podle ISO 14001 tvoří podmnožinu požadavků EMAS. Pokud tedy podnik získá ověření a registraci v EMAS, automaticky tím vyhovuje i normě ISO 14001. Vzájemný soulad v základních požadavcích na systém environmentálního řízení je ještě umocněn faktem, že pro znění přílohy I Nařízení č. 761/2001, specifikující požadavky na vlastní systém, bylo použito textu oddílu 4 normy ISO 14001.

Proces registrace v Programu EMAS

Pokud chce organizace dosáhnout registrace v Programu EMAS musí uskutečnit následující kroky:

• provést úvodní environmentální přezkoumání;
• s ohledem na výsledky přezkoumání zavést systém environmentálního řízení;
• provést nebo nechat provést environmentální audit;
• připravit environmentální prohlášení;
• nechat ověřit, zda environmentální přezkoumání, systém řízení, postup auditu a environmentální prohlášení splňují požadavky Nařízení č. 761/2001;
• nechat schválit environmentální prohlášení environmentálním ověřovatelem;
• doručit schválené environmentální prohlášení příslušnému subjektu (Agentura EMAS), a po registraci toto prohlášení zpřístupnit veřejnosti.

Pro udržení registrace je potřeba nechat pravidelně ověřovat systém environmentálního řízení a schvalovat environmentální prohlášení. Organizace musí každoročně vypracovat a nechat ověřit aktualizované environmentální prohlášení, zahrnující změny, ke kterým od minulého ověřování došlo; minimálně jednou za tři roky pak vypracovává a nechává ověřovat "velké" environmentální prohlášení. (Jedná se o obdobu každoročních dozorových a tříletého certifikačního auditu, jež probíhají v rámci EMS podle ISO 14001.)

Ing. Pavel Růžička