NE certifikátům ISO!?

Od dubna vstoupila v platnost novela Zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. Cílem této novely má být vládou trvale inzerované omezení korupce, rovné podmínky hospodářské soutěže pro všechny a také zvýšení transparentnosti při zadávaní veřejných zakázek.

Omezení korupce spočívá podle zpracovatele novely, kterým je Ministerstvo pro místní rozvoj, v řešení problematiky anonymních akcií a rozkrytí vlastnické struktury dodavatelů. Rovné podmínky hospodářské soutěže jsou realizovány především zrušením požadavku na ekonomickou kvalifikaci dodavatelů, což bylo dříve požadováno doložením výše jejich obratu, pojištěním, referencemi apod. Dále pak mají být nastoleny zrušením požadavku na část kvalifikačních předpokladů, což znamená, že dodavatelé již nemusí dokládat certifikáty o řízení kvality podle mezinárodních standardů ISO vydaných akreditovanými národními společnostmi (§ 56 odst. 4) a 5) Zákona).

Media a veřejnost v naprosté neznalosti problematiky jásají: "Zrušení požadavku na certifikáty je rozhodně krokem vpřed". "Odpadá byrokracie dokladů, firmy nemusejí vynakládat nemalé částky na budování systémů řízení a certifikaci".

Pomineme-li skutečnost, že hlavní zdroj korupčního chování, anonymní akcie, byly zachovány, podívejme se blíže na to, co do budoucnosti znamená "ne certifikátům ISO".

VZNIK A ÚLOHA ISO NOREM

Nejprve je nutno předeslat, že kvalita produktů, ať je to výrobek či služba, už od 80. let minulého století nezávisí jen na technických parametrech. Původní kontrolované oddělování špatných výrobků od dobrých patří do "století páry". Definitivní tečku za takto chápanou kvalitu udělalo potopení Titaniku, kdy nebylo možné dohledat dokladovaně celou historii výstavby gigantického parníku. Končí éra procesu: výroba - kontrola produktu, rozlišení na dobrý nebo špatný. Pohled je teď soustředěn na celkovou technicko-organizační přípravu včetně plánovaného výcviku pracovníků, dokumentování postupů, zejména tzv. "zvláštních", kdy po dokončení již nelze kvalitu kontrolovat (základy staveb - viz dnešní dálnice D47).

Ve 30. letech, s nástupem vojenství a kosmonautiky, zpracovávají vojenští odborníci soubory požadavků, jež musejí podniky splňovat, aby je bylo možno považovat za spolehlivé dodavatele pro zbrojní mašinérii. Vytvářejí se dokumentované systémy řízení firem, které popisují organizační struktury, kompetence a odpovědnosti, činnosti, jimiž se firma zabývá, včetně způsobu vypořádání se s neshodami. Také komplexní péče o zákazníka vstupuje do nové dimenze: počínaje jasným a dokonalým definováním všech parametrů produktu, řízení změn, servisu a péči o zařízení po celou dobu životnosti až po jeho likvidaci. Po druhé světové válce si takto podobně začínají vynucovat kvalitu od svých dodavatelů i zákazníci "civilní". Tak vznikly ISO normy, jako soubor minimálních požadavků, jímž musí vyhovět dodavatel zboží nebo služby, aby mohl být považován za dodavatele spolehlivého a důvěryhodného. S postupujícím vývojem je kvalita nyní chápána jako souhrn všech faktorů, které vedou předevš ím k uspokojení potřeb zákazníka, nikoliv pouze k dodržení projektovaných parametrů tzv. nulových neshod ("žádné zmetky").

Filozofie kvality dostává v západní Evropě zcela nový rozměr. Kvalitní produkt může vzniknout jen v dobře řízené a organizované firmě.

Plnění ISO norem a příslušný doklad - certifikát vydaný oprávněnou certifikační společností - je vizitka důvěry, odpovědnosti, funkčnosti procesů a celkového pořádku v jakékoli firmě. Je to jediný průkaz schopnosti uspokojit očekávání potřeb zákazníka a zasloužit si jeho důvěru plněním základního principu korektnosti: "Co slíbil, to udělal!"

DOZORČÍ SPOLKY - AKREDITOVANÉ CERTIFIKAČNÍ ORGÁNY

Vydávat osvědčení - certifikát - jako doklad o nezávislém prověření předem dohodnutých kriterií (normy ISO) nemůže každý, nýbrž jen nezávislý a důvěryhodný prostředník, tzv. "třetí strana", vstupující mezi zákazníka a dodavatele.

Tento princip má historii již ve zmiňovaném "století páry", kdy vznikl z potřeby nezávislé kontroly vlastních výrobků. Již v roce 1886 vzniká v Manchesteru společnost dozorující výrobu a provoz parních kotlů. Následuje Švýcarsko, Rakousko-Uhersko, Německo a další. V roce 1900 už existuje mezinárodní svaz, který vytváří první společné předpisy pro výrobu a zkoušky kotlů. V roce 1960 je v rámci procesu sjednocení mezinárodní úrovně techniky a její bezpečnosti založeno sdružení západoevropských dozorových společností (CEOC International) .

U nás bylo v roce 1942 vydáno vládní nařízení o technickém dozoru, kterým byl pověřen Technický dozorčí spolek Praha. V roce 1952 přebírá tuto povinnost Ústav technického dozoru Praha, po roce 1968 Český úřad bezpečnosti práce a inspektoráty bezpečnosti práce v krajských městech. Po roce 1989 se registrují nezávislé, neziskové organizace a společnosti, které přebírají a provádějí část těchto činností jako soukromoprávní instituce. Stát si ponechává pouze kontrolu nad některými vyjmenovanými technickými zařízeními se zvýšeným rizikem, a to prostřednictvím Technické inspekce ČR. Nezávislé spolky a úřady vyvíjejí činnost kontrolní a dozorčí, ověřují odborné způsobilosti firem a jednotlivých pracovníků, vydávají o tom doklady, osvědčení, oprávnění, certifikáty.

Kompetence těchto "třetích stran" (nezávislých spolků a úřadů) jsou řízeny legislativou jednotlivých zemí v návaznosti na evropské instituce. Tento princip je zcela zásadním požadavkem sjednocované Evropy, kdy si jednotlivé země musejí osvojit shodné právní normy a legislativní procesy jako podmínku nutnou pro bezbariérový obchod a volný pohyb firem i pracovníků.

Pro oblast ověřování systémů řízení podle ISO norem je u nás ze zákona zřízen - autorizován - Český institut pro akreditaci. Ten stanoví přísná kritéria, po jejichž splnění a ověření dochází k akreditaci, tzn. pověření výkonem certifikace v konkrétní oblasti a oboru. V tomto akreditovaném systému vydaný certifikát ISO má mezinárodní platnost, jedná se tedy o průkazný dokument, všeobecně akceptovaný, dokladující způsobilost firmy plnit své závazky a požadavky zákazníka.

SOUČASNÝ STAV

Zákonodárci nyní výše zmiňovanou úpravou rezignovali na požadavky týkající se kvality řízení a řízení ochrany životního prostředí v technických kvalifikačních předpokladech a v souvislosti s tím vypustili odst. 4), 5) §56 Zákona o veřejných zakázkách. Předkladatel již nyní nemusí předkládat certifikáty ISO. To ovšem nijak neulehčuje situaci jak zadavatelům, tak účastníkům řízení. Požadavky na zabezpečení kvality a ochrany životního prostředí jsou nadále obecně zakotveny v čl. 2 písm. c) a f) § 56 Zákona. To bude do budoucna znamenat nejen problémy v posuzování předložených nabídek, ale zejména v jejich vyhodnocování. Jednoznačný výklad Zákona, koncentrovaný v prostém předložení mezinárodně uznávaného dokumentu - certifikátu ISO - je zrušen. Nyní budou posuzována kvanta dokumentů a najímáni ne zrovna levní experti, aby, zcela mimo uznaný evropský akreditační systém, vydávali snad odborná, ale diskutabilní dobrozdání.

V souvislosti s tím lze poukázat na připravovaný návrh Směrnice Evropského Parlamentu č. 2011/0438 (COD) o zadávání veřejných zakázek. Ta nekompromisně požaduje nejen průkaznost ve vztahu ke kvalitě řízení a ochraně životního prostředí, ale v návaznosti hodnocení ceny staveb též průkaznost řízení životního cyklu včetně sociální a společenské odpovědnosti dodavatelů.

Zrušení požadavku předložit doklad o důvěryhodnosti firmy v podobě "Ne certifikátům ISO" je mj. proti zásadám a požadavkům na volný obchod sjednocené Evropy a v konečném důsledku jde proti principu novely Zákona, kterým je v konečné podobě snížení ekonomické ztráty. Je v daném případě lhostejné, zda se jedná o ztráty způsobené korupcí či nekvalitou.

Uvedená úprava se jeví jako další důkaz o tom, že politicko-podnikatelské mafie a lobby nadále ovládají vznik i obsah legislativy tak, jak je to pro ně výhodné.

Ing. Marek Mitáček
Ing. Lucie Zapletalová
TDS Brno