Do elektráren dáme až dvě stě miliard

Manažerům společnosti ČEZ nestačí, že řídí nejziskovější tuzemskou firmu, ale chtějí vést i největšího českého investora.
Polostátní firma ČEZ, která loni vydělala rekordních téměř 18 miliard korun, dnes chystá stavbu hned několika nových elektráren v tuzemsku, zároveň se ale rozmáchla k zahraniční expanzi, o které si jiné české firmy mohou nechat jen zdát. Chystá stavbu elektráren v Bosně, nakoupila distribuční firmy v Bulharsku a Rumunsku, v Polsku chce získat vedle dalších elektráren i doly, míří do Makedonie, Černé Hory, Ruska.
Sotva sedmatřicetiletý Martin Roman, generální ředitel a šéf představenstva ČEZ, dnes rozhoduje o tom, kam zamíří vydělané a půjčené stamiliardy.
"Když se podíváte na finanční toky ČEZ pro nejbližší roky a úroveň našeho zadlužení, tak vidíte, že částka, kterou máme na investice, je někde mezi sto a dvěma sty miliardami korun," říká Roman.


HN: Loni jste slibovali, že počátkem letošního roku zveřejníte, jaké nové elektrárny u nás postavíte a zda počítáte s novými jadernými bloky. Je březen a mlčíte. Nemáte ještě jasno?
My jsme říkali, že koncepce bude hotová úvodem roku, to je do pololetí, ne? My dnes v ČEZ řešíme řadu různých procesů. Rozvoj v tuzemsku, zahraniční expanzi a také restrukturalizaci firmy, jaká v této zemi nemá obdoby. To jsou pro nás prioritnější věci než úvahy, jestli s koncepcí vyjdeme o měsíc dřív, nebo později.


HN: Co je už z těch plánů na nové české elektrárny jisté?
Rozhodli jsme o těch hnědouhelných. Jejich průměrné stáří už je hodně přes třicet let, do roku 2020 dožijí tři čtvrtiny naší výrobní kapacity. Musíme budovat nové zdroje a je nejvyšší čas.

Věříme, že budeme moci stavět i na zelené louce

HN: Kde budete stavět nové elektrárny na uhlí?
Někde je výhodnější dělat celkové modernizace. Například v Tušimicích a v Prunéřově je uhlí už jen na 25 let, tam se stavby nových bloků nevyplatí.
Novou elektrárnu chceme stavět nejdřív v Ledvicích. Plánujeme tam zcela nový typ bloku o výkonu 660 megawattů. Tentýž blok pak chceme použít vícekrát, třeba také na Balkáně. Například s bosenskou vládou máme podepsané memorandum o stavbě elektráren v Ugljeviku a Gacku. U nás by pak úplně stejný blok měl vyrůst v Počeradech. Může jich být i více.


HN: Počítáte ve svých plánech na nové stavby už s tím, že budete spalovat uhlí, které se dnes nesmí těžit kvůli ekologickým limitům?
Jako zodpovědní hospodáři počítáme s každou variantou, ale z národohospodářského hlediska by zachování limitů byla škoda. To je, jako kdyby vám někdo odkázal stovky miliónů dědictví a vy byste řekli: Nechci ho. Záleží na tom, jestli chceme, nebo nechceme být energeticky nezávislá země. Rusko má dost plynu. Bezpochyby nám ho může posílat, abychom my mohli zachovat limity. Ale elektřina pak bude dvakrát dražší a my budeme na Rusku závislí.


HN: Počítáte se stavbou elektráren i jinde než v místech, kde už stojí?
Stavět tam, kde je máme, je vždy nejefektivnější. Ale v případě prolomení limitů by mělo smysl stavět i ještě někde jinde, protože do současných lokalit se už tolik nevejde. Pokud se neprolomí limity, můžeme v Česku postavit pouze dva nové zdroje - v Ledvicích a Počeradech.


HN: A pokud se limity prolomí?
Pak bychom postavili jednu nebo i dvě nové elektrárny.


HN: Jsou i jiné zdroje než uhlí. Už jste rozhodli o rozšíření jaderné elektrárny v Temelíně?
Napevno ne. Je to součástí scénářů, které propočítáváme. Stejně, jako jsme naplánovali výrobu z uhlí, to chceme udělat pro další zdroje - plyn, případně i jádro.


HN: Ono to také hodně závisí na politicích, že?
Také. Ale jde i o vývoj v Evropě. Nemyslím, že ta by se od jádra odklonila. Na davoském fóru v energetické skupině byla diskuse o tom, jak se bude do budoucna měnit složení energetických zdrojů. Dodnes se stavělo šedesát procent nových elektráren plynových, dvacet uhelných, zbytek nějaký mix. Počítá se s tím, že plynové zdroje poklesnou do budoucna na dvacet procent, uhlí se zvýší na čtyřicet procent, zbývajících dvacet procent bude jádro, teprve zbytek bude plyn.


HN: Jak ale Evropa vyřeší problém s definitivním ukládáním jaderného odpadu?
Víte, v celých Spojených státech je jedno jediné jaderné úložiště. A v celé Evropě je méně jaderných elektráren než v USA. Představa, že každá země tu bude mít trvalé úložiště, je utopická. V Evropě bude jedno, maximálně dvě. A nemyslím, že to bude u nás - čekám, že budou země, které se budou podbízet, aby ho dostaly k sobě, protože to je gigantický byznys.


HN: Ale může být budování dalších jaderných bloků například v Temelíně průchodné z mezinárodního hlediska? Rakušané budou proti.
To budeme řešit až v okamžiku, pokud nám tato varianta ekonomicky vůbec vyjde. Zatím nevíme, zda je to nejlepší řešení. Podotýkám, že nová jaderná elektrárna dnes stojí skoro čtyři miliardy eur.
Ale nezapomeňte, že ČEZ určitě bude potřebovat také plynovou elektrárnu na vyrovnávání špiček. A velkým hráčem chceme být v oblasti obnovitelných zdrojů.

Zelená energie, to je hlavně politická otázka

HN: Vládní koncepce počítají s tím, že výroba proudu z obnovitelných zdrojů se u nás do roku 2008 zvýší z dnešních zhruba pěti na osm procent a později dokonce až na třináct. Je to reálné?
Je to hodně ambiciózní cíl. A záleží na mnoha věcech, hlavně na tom, jaké tu stát nastaví podmínky.


HN: Buďte prosím konkrétní. Vyplatí se dnes firmě ČEZ investovat třeba do větrných parků?
Někde ano, někde ne. Když budou lepší podmínky pro výkup větrné energie, vyplatí se to více. Záleží na tom, za kolik se bude elektřina z větru vykupovat, a jak bude drahá pro občany. Čím více peněz stát lidem sebere, tím více jich může přerozdělit a dotovat z toho výrobce obnovitelných zdrojů.


HN: Už dříve jste řekli, že doma chcete investovat do nových projektů skoro sto miliard korun. Kolik peněz máte na zahraniční expanzi?
Když se podíváte na finanční toky ČEZ na nejbližší roky a na to, kde se pohybuje úroveň zadlužení, tak ta částka je někde mezi sto a dvěma sty miliardami korun