Energetická politika: jednotně jen vůči Rusku
Po skončení summitu se šéf Evropské komise José Barroso radoval: "Můžeme jásat.
Narodila se evropská energetická politika." Švédský premiér Goran Persson to ale
viděl jinak: "Něco v Evropě vzniklo, ale neptejte se mě přesně co."
Co summit skutečně přinesl?
Hlavy států a vlád formálně odsouhlasily společnou evropskou energetickou
politiku. Nehodlají se přitom ale vzdát ani špetky svých pravomocí ve prospěch
Bruselu. Evropa tak nebude mít jednotný evropský úřad, který by reguloval
evropskou energetiku a dbal na to, aby kterýkoliv Evropan mohl nakupovat
elektřinu či plyn třeba z druhého konce kontinentu. Nevzniknou ani společné
zásoby plynu pro případ, že by vypadly jeho dodávky ze zahraničí, jak se
plánovalo. Evropanům musí stačit "koordinace" a "duch solidarity".
Jednotu ukázali Evropané jen ve vztahu k dodavatelům plynu a ropy. Jinak by je
totiž největší z nich, Rusko, snadno převálcovalo. EU přitom chce Rusko dotlačit
k tomu, aby svými trubkami povolilo transport nejen ruských surovin, ale také
třeba dodávek z Turkmenistánu. Evropané si chtějí obstarat více ropy a plynu i z
dalších oblastí, například z Alžírska. Jenže je tu problém. Pod nenápadnou
zmínkou v závěrečném dokumentu, že je třeba zvážit i "geopolitické implikace",
se skrývá otázka: jak se vypořádat s tím, že unie bude jednat i s diktátory typu
turkménského prezidenta, který vězní tisíce opozičníků?
Trochu jiné problémy má Evropa doma. Summit schválil cíl snížit do roku 2020
spotřebu energií o pětinu. Do roku 2015 se má zvýšit podíl energie vyráběné z
obnovitelných zdrojů o 15 procent, více aut má jezdit na bionaftu či líh. Jenže
tyto limity nejsou závazné. Navíc Evropská komise odhaduje, že se některým zemím
nepodaří splnit ani současné nižší normy. Státy také mají usnadnit obchod s
elektřinou v Evropě tím, že posílí přeshraniční vedení na kapacitu odpovídající
desetině výroby elektřiny v dané zemi. To je ale jen zopakování čtyři roky
starého závazku z Barcelony.
Měl tedy summit vůbec nějaký význam? Výsledky byly hubenější, než se čekalo.
Podařilo se jen ukázat, že unie společnou energetickou politiku potřebuje.
Konkrétnější návrhy by měly být podle Barrosa schváleny na summitu červnu. Zatím
budou pracovat bruselští úředníci. Už nyní stojí před evropským soudem několik
zemí, které nevpustily na svůj trh konkurenci, a Evropská komise chce zakročit i
proti státním zásahům ve prospěch vytváření velkých národních energetických
firem.
Po skončení summitu se šéf Evropské komise José Barroso radoval: "Můžeme jásat. Narodila se evropská energetická politika." Švédský premiér Goran Persson to ale viděl jinak: "Něco v Evropě vzniklo, ale neptejte se mě přesně co."
Co summit skutečně přinesl?
Hlavy států a vlád formálně odsouhlasily společnou evropskou energetickou politiku. Nehodlají se přitom ale vzdát ani špetky svých pravomocí ve prospěch Bruselu. Evropa tak nebude mít jednotný evropský úřad, který by reguloval evropskou energetiku a dbal na to, aby kterýkoliv Evropan mohl nakupovat elektřinu či plyn třeba z druhého konce kontinentu. Nevzniknou ani společné zásoby plynu pro případ, že by vypadly jeho dodávky ze zahraničí, jak se plánovalo. Evropanům musí stačit "koordinace" a "duch solidarity".
Jednotu ukázali Evropané jen ve vztahu k dodavatelům plynu a ropy. Jinak by je totiž největší z nich, Rusko, snadno převálcovalo. EU přitom chce Rusko dotlačit k tomu, aby svými trubkami povolilo transport nejen ruských surovin, ale také třeba dodávek z Turkmenistánu. Evropané si chtějí obstarat více ropy a plynu i z dalších oblastí, například z Alžírska. Jenže je tu problém. Pod nenápadnou zmínkou v závěrečném dokumentu, že je třeba zvážit i "geopolitické implikace", se skrývá otázka: jak se vypořádat s tím, že unie bude jednat i s diktátory typu turkménského prezidenta, který vězní tisíce opozičníků?
Trochu jiné problémy má Evropa doma. Summit schválil cíl snížit do roku 2020 spotřebu energií o pětinu. Do roku 2015 se má zvýšit podíl energie vyráběné z obnovitelných zdrojů o 15 procent, více aut má jezdit na bionaftu či líh. Jenže tyto limity nejsou závazné. Navíc Evropská komise odhaduje, že se některým zemím nepodaří splnit ani současné nižší normy. Státy také mají usnadnit obchod s elektřinou v Evropě tím, že posílí přeshraniční vedení na kapacitu odpovídající desetině výroby elektřiny v dané zemi. To je ale jen zopakování čtyři roky starého závazku z Barcelony.
Měl tedy summit vůbec nějaký význam? Výsledky byly hubenější, než se čekalo. Podařilo se jen ukázat, že unie společnou energetickou politiku potřebuje. Konkrétnější návrhy by měly být podle Barrosa schváleny na summitu červnu. Zatím budou pracovat bruselští úředníci. Už nyní stojí před evropským soudem několik zemí, které nevpustily na svůj trh konkurenci, a Evropská komise chce zakročit i proti státním zásahům ve prospěch vytváření velkých národních energetických firem.
Co summit skutečně přinesl?
Hlavy států a vlád formálně odsouhlasily společnou evropskou energetickou politiku. Nehodlají se přitom ale vzdát ani špetky svých pravomocí ve prospěch Bruselu. Evropa tak nebude mít jednotný evropský úřad, který by reguloval evropskou energetiku a dbal na to, aby kterýkoliv Evropan mohl nakupovat elektřinu či plyn třeba z druhého konce kontinentu. Nevzniknou ani společné zásoby plynu pro případ, že by vypadly jeho dodávky ze zahraničí, jak se plánovalo. Evropanům musí stačit "koordinace" a "duch solidarity".
Jednotu ukázali Evropané jen ve vztahu k dodavatelům plynu a ropy. Jinak by je totiž největší z nich, Rusko, snadno převálcovalo. EU přitom chce Rusko dotlačit k tomu, aby svými trubkami povolilo transport nejen ruských surovin, ale také třeba dodávek z Turkmenistánu. Evropané si chtějí obstarat více ropy a plynu i z dalších oblastí, například z Alžírska. Jenže je tu problém. Pod nenápadnou zmínkou v závěrečném dokumentu, že je třeba zvážit i "geopolitické implikace", se skrývá otázka: jak se vypořádat s tím, že unie bude jednat i s diktátory typu turkménského prezidenta, který vězní tisíce opozičníků?
Trochu jiné problémy má Evropa doma. Summit schválil cíl snížit do roku 2020 spotřebu energií o pětinu. Do roku 2015 se má zvýšit podíl energie vyráběné z obnovitelných zdrojů o 15 procent, více aut má jezdit na bionaftu či líh. Jenže tyto limity nejsou závazné. Navíc Evropská komise odhaduje, že se některým zemím nepodaří splnit ani současné nižší normy. Státy také mají usnadnit obchod s elektřinou v Evropě tím, že posílí přeshraniční vedení na kapacitu odpovídající desetině výroby elektřiny v dané zemi. To je ale jen zopakování čtyři roky starého závazku z Barcelony.
Měl tedy summit vůbec nějaký význam? Výsledky byly hubenější, než se čekalo. Podařilo se jen ukázat, že unie společnou energetickou politiku potřebuje. Konkrétnější návrhy by měly být podle Barrosa schváleny na summitu červnu. Zatím budou pracovat bruselští úředníci. Už nyní stojí před evropským soudem několik zemí, které nevpustily na svůj trh konkurenci, a Evropská komise chce zakročit i proti státním zásahům ve prospěch vytváření velkých národních energetických firem.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích