Japonci spustili nejdražší továrnu světa

Ve čtvrtek 30. března ve 14.58 místního času byl zahájen zkušební provoz japonské továrny na přepracování vyhořelého jaderného paliva u města Rokkašo. Leží na severním cípu ostrova Honšú v prefektuře Aomori. Během prvního roku má přepracovat 430 tun vyhořelého paliva a po plánovaném uvedení do komerčního provozu v červnu 2007 je kapacita projektována na 800 tun ročně.

Kritici továrny v Rokkašo poukazují na dva velké problémy, které její provoz přinese. Jsou jimi výrazný nárůst množství plutonia v Japonsku a rozsáhlé znečištění životního prostředí, které takový provoz způsobuje.

Při přepracování se z vyhořelého paliva technologicky náročným způsobem oddělují některé prvky, zejména radioaktivní izotopy uranu a plutonia. Ty se teoreticky mohou znovu přimíchat do čerstvého paliva pro jaderné reaktory – tzv. směsného paliva typu MOX. Původní ambiciózní plány na přepracovávání vyhořelého paliva však ve světě ztroskotaly na několika překážkách: vysokých nákladech, rozsáhlém znečištění a riziku zneužití jaderných materiálů. Proto se dnes přepracovává jen zlomek vyhořelého paliva, jeho naprostá většina se skladuje v meziskladech a po uplynutí několika desítek let se počítá s jeho izolací v hlubinných úložištích.

Komerčních továren na přepracování vyhořelého paliva je ve světě jen několik: ve Francii, v Británii, v Rusku a v Japonsku. Ekonomickou stránku dobře ilustruje příklad moderní továrny na přepracování THORP v britském Sellafieldu: spuštěna byla v roce 1997 a dodnes se neobejde bez masivní státní pomoci, kterou tamní vláda poskytuje provozovateli BNFL a kterou vyšetřuje Evropská komise. Od dubna 2004 je továrna na přepracování mimo provoz poté, co v ní došlo k rozsáhlému úniku roztoku plutonia. V souvislostí s ní vybudovali Britové v Sellafieldu i továrnu na výrobu směsného paliva MOX. Ta byla spuštěna v roce 2001, avšak její kapacita je využita jen ze 40 %, protože očekávané kontrakty na dodávky paliva MOX do Francie, Japonska, Kanady a Španělska se nepodařilo uzavřít. Hlavním odběratelem je proto nyní další předlužená státní společnost British Energy.

Japonsko již nyní vlastní 45 tun separovaného plutonia, které v minulosti získalo přepracováním svého vyhořelého paliva v zahraničí, zejména ve Francouzském La Hague. Při plném provozu k nim každoročně přibude dalších 7 až 8 tun. Toto izolované plutonium je přitom z hlediska vojenského nebo teroristického zneužití extrémně rizikovým materiálem: k výrobě jedné jaderné nálože ho stačí zhruba pět kilogramů. V roce 2020 ale má Japonsko disponovat až sto tunami tohoto jaderného materiálu. Hrozí, že to může vyvolat další závody v jaderném zbrojení v jihovýchodní Asii (jadernými zbraněmi disponuje Čína, Indie a Pákistán, usiluje o ně Severní Korea).

Přitom sami Japonci nemají pro takové množství plutonia mírové využití. Plány tamních elektrárenských společností na používání směsného paliva MOX v 90. letech nevyšly a nyní se takové projekty odkládají nejdříve na rok 2010. Důvodem je především odpor veřejnosti a politiků, který následoval po sérii skandálů.

Podobně jako továrny ve francouzském La Hague a v britském Sellafieldu, bude i továrna v Rokkašo zdrojem masivní kontaminace životního prostředí. Denně má vypouštět do moře miliony litrů kapalných radioaktivních odpadů.

WISE Brno

Chytalky 24, 594 55 Dolni Loucky, Czech Republic

tel./fax 420-604-207305

email: jan.beranek@wisebrno.cz