Světové kritické problémy s energií vyžadují úplně nová řešení - nad rámec těch, na nichž se v současnosti pracuje.
Potřebujeme revoluci
V době rostoucích cen benzinu a obav ze změn klimatu nikdo nepochybuje, že svět potřebuje nové zdroje energií. Marty Hoffert, emeritní profesor fyziky na New York University, tvrdí, že jedinou cestou může být převratný projekt - něco jako byl projekt Manhattan ve fyzice nebo projekt Apollo v kosmonautice.
Proč řešení problémů s energií neponechat na trhu?
Business as usual - to v tomto případě znamená, že budeme vypouštět ještě víc oxidu uhličitého, protože ekonomika velí spalovat uhlí. Což by znamenalo zvrat v historickém procesu přechodu k ušlechtilým palivům, tedy od uhlí přes ropu k zemnímu plynu. Tento proces, tedy příklon zpět k uhlí, právě probíhá v Číně a v Indii - a USA stojí na křižovatce.
V roce 2050 budeme spotřebovávat mezi 100 a 300 procenty množství energie, které spotřebováváme nyní. A uvažte, že 85 % současné spotřeby získáváme z fosilních paliv, které způsobují emise CO2.
A co s tím?
Potřebujeme inovace, které by nás vysvobodily ze závislosti na ropě a zemním plynu a do poloviny století srazily emise CO2 na nulu. Není to nereálné, protože máme precedenty. Vždyť první let bratří Wrightů a Armstrongův "velký krok pro lidstvo" dělí necelých šedesát let. A jen pár dekád dělí jednoduchý počítač Apple II od dnešních superrychlých přenosných počítačů, mobilních telefonů a internetu. A to otec počítačů John von Neumann začátkem padesátých let věřil, že jen státy, a ne firmy nebo dokonce jednotlivci, si budou moci dovolit pořídit si počítač.
Jaké řešení vidíte?
Jednoduché řešení na obzoru není. Ale existují tři skupiny slibných alternativních zdrojů energie.
První jsou elektrárny, využívající zplynování uhlí, které souběžně vyrábějí elektřinu a vodík - ale v kombinaci s podzemním ukládáním oxidu uhličitého.
Druhou skupinou těchto technologií jsou nukleární reaktory pro štěpení uranu 238 a thoria a eventuálně fúzní reaktory. Protože však potřebujeme obrovské množství energie, jaderná energetika čelí potřebě výstavby množivých reaktorů. To aby se nestalo, že postavíme příliš mnoho klasických reaktorů, protože palivo do nich brzo dojde.
Třetí skupinou jsou obnovitelné zdroje, hlavně solární energie a vítr, a inovativní technologie pro přenos energie a její skladování.
Ale o těchto technologiích slyšíme už desítky let.
Ano, existují. Ale existují stejně, jako jaderné zbraně existovaly na konci třicátých let a jako měsíční vozítka existovala v padesátých letech. K jejich dotažení do využitelného stavu pak byly potřeba projekty jako Manhattan a Apollo.
Větrné turbíny rostou jak houby po dešti...
Potřebujeme masivně zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů. Ale co se větrných elektráren týče, naše přenosová soustava na tu zátěž není připravena. Musíme vybudovat skladovací kapacity. Problém je, že soukromé elektrárenské společnosti tyto investice nemusejí vidět jako profitabilní.
Jinak, všimněte si, že vynakládáme prostředky například na výzkum jaderné fúze, ale nemáme programy na vylepšení rozvodných sítí.
Propagujete množivé reaktory, ale není podle vás nebezpečné, že v nich vzniká materiál použitelný i pro výrobu atomové bomby?
Věřím, že šíření jaderných zbraní se dá zabránit s využitím technologií. Jednou z možností je globální elektrická síť, což by umožnilo vyrábět elektřinu v bezpečných částech světa a prodávat ji všem těm Saddámům Husajnům. Jistě, je to hudba budoucnosti v podobě vysokoteplotních supravodičů a uhlíkových nanotrubek.
Neumožní rostoucí cena fosilních paliv vznik toho všeho přirozenou cestou?
Problém je, že rozhodující vliv na tvůrce politiky proti globálnímu oteplování mají ekonomové a ne technici. Takže se neví, že potřebné technologie jsou nejen možné, ale že už dokonce, alespoň v laboratorním měřítku, fungují.
Podívejte, slyšíme všude, jak různé ty uhlíkové daně a podobné ekonomické nástroje všechno vyřeší. Ale od druhé světové války to přece vždycky bylo tak, že všechno, od plynových turbín přes integrované obvody až po internet, vzniklo díky vládou financovanému výzkumu. Takže co teď potřebujeme, abychom vytvořili dlouhodobě udržitelný energetický systém, je cílený výzkum a vývoj.
AUTOR: David Talbot
Proč řešení problémů s energií neponechat na trhu?
Business as usual - to v tomto případě znamená, že budeme vypouštět ještě víc oxidu uhličitého, protože ekonomika velí spalovat uhlí. Což by znamenalo zvrat v historickém procesu přechodu k ušlechtilým palivům, tedy od uhlí přes ropu k zemnímu plynu. Tento proces, tedy příklon zpět k uhlí, právě probíhá v Číně a v Indii - a USA stojí na křižovatce.
V roce 2050 budeme spotřebovávat mezi 100 a 300 procenty množství energie, které spotřebováváme nyní. A uvažte, že 85 % současné spotřeby získáváme z fosilních paliv, které způsobují emise CO2.
A co s tím?
Potřebujeme inovace, které by nás vysvobodily ze závislosti na ropě a zemním plynu a do poloviny století srazily emise CO2 na nulu. Není to nereálné, protože máme precedenty. Vždyť první let bratří Wrightů a Armstrongův "velký krok pro lidstvo" dělí necelých šedesát let. A jen pár dekád dělí jednoduchý počítač Apple II od dnešních superrychlých přenosných počítačů, mobilních telefonů a internetu. A to otec počítačů John von Neumann začátkem padesátých let věřil, že jen státy, a ne firmy nebo dokonce jednotlivci, si budou moci dovolit pořídit si počítač.
Jaké řešení vidíte?
Jednoduché řešení na obzoru není. Ale existují tři skupiny slibných alternativních zdrojů energie.
První jsou elektrárny, využívající zplynování uhlí, které souběžně vyrábějí elektřinu a vodík - ale v kombinaci s podzemním ukládáním oxidu uhličitého.
Druhou skupinou těchto technologií jsou nukleární reaktory pro štěpení uranu 238 a thoria a eventuálně fúzní reaktory. Protože však potřebujeme obrovské množství energie, jaderná energetika čelí potřebě výstavby množivých reaktorů. To aby se nestalo, že postavíme příliš mnoho klasických reaktorů, protože palivo do nich brzo dojde.
Třetí skupinou jsou obnovitelné zdroje, hlavně solární energie a vítr, a inovativní technologie pro přenos energie a její skladování.
Ale o těchto technologiích slyšíme už desítky let.
Ano, existují. Ale existují stejně, jako jaderné zbraně existovaly na konci třicátých let a jako měsíční vozítka existovala v padesátých letech. K jejich dotažení do využitelného stavu pak byly potřeba projekty jako Manhattan a Apollo.
Větrné turbíny rostou jak houby po dešti...
Potřebujeme masivně zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů. Ale co se větrných elektráren týče, naše přenosová soustava na tu zátěž není připravena. Musíme vybudovat skladovací kapacity. Problém je, že soukromé elektrárenské společnosti tyto investice nemusejí vidět jako profitabilní.
Jinak, všimněte si, že vynakládáme prostředky například na výzkum jaderné fúze, ale nemáme programy na vylepšení rozvodných sítí.
Propagujete množivé reaktory, ale není podle vás nebezpečné, že v nich vzniká materiál použitelný i pro výrobu atomové bomby?
Věřím, že šíření jaderných zbraní se dá zabránit s využitím technologií. Jednou z možností je globální elektrická síť, což by umožnilo vyrábět elektřinu v bezpečných částech světa a prodávat ji všem těm Saddámům Husajnům. Jistě, je to hudba budoucnosti v podobě vysokoteplotních supravodičů a uhlíkových nanotrubek.
Neumožní rostoucí cena fosilních paliv vznik toho všeho přirozenou cestou?
Problém je, že rozhodující vliv na tvůrce politiky proti globálnímu oteplování mají ekonomové a ne technici. Takže se neví, že potřebné technologie jsou nejen možné, ale že už dokonce, alespoň v laboratorním měřítku, fungují.
Podívejte, slyšíme všude, jak různé ty uhlíkové daně a podobné ekonomické nástroje všechno vyřeší. Ale od druhé světové války to přece vždycky bylo tak, že všechno, od plynových turbín přes integrované obvody až po internet, vzniklo díky vládou financovanému výzkumu. Takže co teď potřebujeme, abychom vytvořili dlouhodobě udržitelný energetický systém, je cílený výzkum a vývoj.
AUTOR: David Talbot
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
