Vedro vyřazovalo jaderné elektrárny z provozu

Vlna veder, která během července zasáhla Evropu, ukázala mimo jiné i zranitelnost centralizovaných elektrárenských zdrojů. Vzhledem k rostoucím teplotám a úbytku vody v řekách musely snižovat výkony nebo být úplně vyřazovány elektrárny o velkých výkonech. To se týká především elektráren jaderných, které mají tepelné výkony řádově několik tisíc MW koncentrované v jediné lokalitě.

Ve prospěch jaderných reaktorů se často objevuje argument, že nám mohou pomoci vypořádat se s problémem klimatických změn. Jaderné elektrárny, které nespalují uhlí ani plyn, totiž nemají během svého provozu žádné přímé emise skleníkových plynů. Proti tomu hovoří fakt, že reaktory se dnes podílejí na výrobě energie pro lidstvo pouhými šesti procenty. Kdyby měly nahradit i jen polovinu fosilních paliv, musel by se jejich instalovaný výkon zvýšit řádově desetinásobně. To je ale sotva uskutečnitelné vzhledem ke komplikacím spojeným s jejich bezpečností, investiční náročností, problémem radioaktivních odpadů i omezenými zásobami těžitelného uranu.

Letošní červenec navíc ukázal další, dosud málo diskutovanou zranitelnost jaderných elektráren. Rostoucí teplota a pokles průtoků vody napříč Evropou vyřazovalo jaderné elektrárny z provozu, protože řeky nebyly schopny zajistit chlazení tak velkých výkonů.

Klimatické studia a experti přitom v Evropě během příštích desetiletí předpovídají častější výskyty extrémních klimatických jevů, jako jsou vlny veder nebo naopak přívalové srážky. Současně má dojít k významnému poklesu průtoků v povrchových tocích, konkrétně ve střední Evropě o 15 až 40 %. To vše může vést k tomu, že jaderné reaktory nebude možné spolehlivě provozovat a bude docházet k jejich častým výpadkům, které by vzhledem k velkým instalovaným výkonům znamenaly obrovský nápor na stabilitu rozvodných sítí.

Tato omezení se samozřejmě týkají všech elektráren, které potřebují chladící vodu, tedy i klasických tepelných. Jenže jejich výkon se mnohem snadněji reguluje a navíc jednotlivé bloky mají výkony řádově stovku MW.

Jaderné elektrárny naproti tomu patří mezi největší zdroje. Jediný jaderný blok má typicky instalovaný elektrický výkon mezi 500 až 1000 MWe, jeho tepelný výkon je pak dokonce zhruba trojnásobný. Současný trend u reaktorů nové generace je další zvyšování výkonů s cílem relativně snižovat obrovské investiční náklady. Takže jediný tlakovodní reaktor nové generace od firmy Aréva, označovaný jako EPR (European Pressurized Reactor) má elektrický výkon už 1600 MWe, což se vyrovná čtyřem starším reaktorům instalovaným například v elektrárně Dukovany.

Sugestivním příkladem toho, co se může dít během příštích let, je to, jak během letošního července musely evropské státy snižovat výkony nebo úplně odstavovat řadu reaktorů:

V Německu musel být snížen výkon reaktorů v elektrárnách Krummel (1316 MWe), Brunsbuttel (806 MWe) a Brokdorf (1440 MWe) stojící na Labi. Elektrárna Neckarwestheim (840 a 1395 MWe) u Stuttgartu dostala výjimku a mohla vypouštět do řeky odpadní vody teplejší, než stanovuje norma. O podobnou výjimku pro svoji elektrárnu Isar-1 (912 MWe) u Mnichova požádala bavorské úřady firma Eon. Omezit provoz musely i tepelné elektrárny stojící u řeky Rýnu. Španělsko vyřadilo z provozu jadernou elektrárnu Santa Maria de Garoná o výkonu 466 MWe na řece Ebro. Belgie musela snížit výkon dvou reaktorů v elektrárně Doel (421 a 454 MWe).

Ve Francii byla elektrárenská společnost EdF nucena vyzvat zákazníky, aby omezili odběry elektřiny, a aby zabránila výpadkům sítě, musela začít elektřinu dovážet z okolních zemí. Jednalo se přitom o drahou špičkovou elektřinu za ceny mezi 230 a 420 Eury za MWh. Protože Francie závisí na jaderných elektrárnách z více než tří čtvrtin, musela vláda současně zrušit limity na ohřívání vody v řekách, aby vůbec mohly fungovat dál aspoň v omezeném režimu. Dne 22. července zveřejnila rozhodnutí, že elektrárenská společnost EdF může v celkem 28 reaktorech na pěti velkých řekách (Garonne, Rhone, Seine, Muese a Moselle) vypouštět vodu ohřátou na vyšší úroveň, než stanovují limity s ohledem na říční ekosystémy. Vláda touto výjimkou také porušila evropské normy pro obsah amoniaku v povrchových vodách. Výjimka platí až do 30. září a umožňuje elektrárnám zvyšovat původní teplotu v řece až o 3 stupně Celsia, aniž by stanovovala maximální přípustnou teplotu v absolutní hodnotě.

„Francouzská vláda po řadu let prezentovala jaderné elektrárny jako zdroj čisté energie, která nezatěžuje životní prostředí a předchází klimatickým změnám. Teď, když klimatické změny způsobují horká a suchá léta, vidíme nejen, že jaderné elektrárny jsou s ohledem na změny klimatu zranitelné, ale i to, že životnímu prostředí výrazně škodí,“ komentuje to Stéphan Lhomme., koordinátor koaliace ekologických organizací Sortir du Nucléaire. Podle něj k podobné situaci, kdy vláda dočasně uvolnila limity pro oteplování řek jadernými elektrárnami, došlo už v roce 2003 a tehdy to vedlo ke značným ekologickým škodám.

Problémy se nevyhnuly ani elektrárnám ve Spojených státech. Poslední červencový den oznámila společnost American Electric Power, že musela vyřadit reaktor Cook-1 (1077 MWe) z důvodu přehřívání způsobeného mimo jiné vysokou teplotou vody čerpané z Michiganského jezera.