Elektřina bez hranic
Když se daří společnosti ČEZ, je to výhodné pro akcionáře včetně státu. Zaplatí
to zákazníci.
Když se daří společnosti ČEZ, je to výhodné pro akcionáře včetně státu. Zaplatí to zákazníci.
Cena elektřiny pro domácnosti v ČR vzroste v příštím roce zhruba o 5,6 %, velkoobchodní ceny skoro o 17 %. Náklady na výrobu elektřiny tvoří přitom jenom asi třetinu výsledné ceny: zbývající část jsou zákonem stanovené daně a poplatky za distribuci, přenos, systémové služby či podporu obnovitelných zdrojů. Ty stanoví Energetický regulační úřad. Mírně zřejmě vzrostou i tyto regulované položky (ERÚ to ohlásí v listopadu).
Růst ceny za elektřinu samotnou potvrdily už aukce, které uspořádal největší český výrobce, společnost ČEZ. Po jeho produktech byla rekordní poptávka, což se odrazilo na ceně. Skupina ČEZ prodává zhruba polovinu své výroby cizím zákazníkům a polovinu vlastní společnosti ČEZ Prodej. Ta prodává konečným zákazníkům - dříve to vykonávaly hlavně regionální distribuční společnosti. Vedení ČEZ se dušuje, že prodává elektřinu v rámci skupiny za stejných podmínek jako "cizím" a že o zákazníky s nimi musí soutěžit.
Cena elektřiny přesto není určována objektivně, domnívá se prezident Svazu průmyslu a dopravy a bývalý šéf ČEZ Jaroslav Míl. Nynější ceny elektřiny jsou podle něj výsledkem energetické politiky vlády a jejího přístupu k řízení společnosti ČEZ. "Zdražování proudu má jediný důvod, a tím je zvýšit příjmy z DPH a prostřednictvím dividend naplnit děravou státní pokladnu."
DŮVODŮ, PROČ TRVALE STOUPÁ cena elektřiny v Česku (a nejen tady) a proč poroste i nadále, dokud se cenová hladina v Evropě víceméně nevyrovná, je více. Z makroekonomického hlediska je to především vysoká poptávka po elektřině, která neklesá ani navzdory společné evropské snaze snižovat novými technologiemi energetickou náročnost průmyslu, stavět nízkoenergetická obydlí, využívat výrobky s nízkou spotřebou apod. V posledních desetiletích žila Evropská unie v energetice z podstaty, prakticky se nestavěly nové elektrárny vyjma větrných (výjimky potvrzují pravidlo).
S růstem obav z evropské závislosti na dovozu energetických zdrojů z nestabilních zemí se tento problém postupně stává naléhavějším a začne se asi řešit. Existují např. signály, že v Německu vyrostou do roku 2020 kromě větrných elektráren i nové (účinnější a ekologičtější) elektrárny na uhlí, které je tam domácí surovinou. Vize, podle které bude Německo za pár let hodně závislé na dovozu elektřiny, se naplnit nemusí.
Česká republika je na tom v současné době velmi dobře, protože vyrábí elektřiny zhruba o třetinu víc, než stačí sama spotřebovat. A bez problémů všechnu prodá.
Jenže vzhledem ke stárnutí hnědouhelných elektráren čekají ČEZ velké výdaje, související s nutností jejich obnovy (retrofitu) nebo výstavby nových zdrojů. O stavbě nových zdrojů na výrobu elektřiny v ČR uvažuje i německý E.ON, plány kují i vlastníci dolů. Přesto se může stát, že během dvou, tří desetiletí budeme v ČR ve velkých elektrárnách vyrábět méně elektřiny než dnes. Vyrostou menší decentralizované zdroje, zejména na bázi biomasy a větru.
ŠESTI- AŽ SEDMIPROCENTNÍ RŮST české ekonomiky v posledních dvou letech doprovázený přílivem nových zahraničních investic je dalším důvodem, proč se v ČR spotřeba elektřiny trvale zvyšuje. Ač se to nezdá, desítky nových hypermarketů i nových výrobních hal se v bilanci spotřeby nezanedbatelně projevují. Na rozdíl od dřívějška mají přitom tito investoři spotřebu vysokou i v létě (klimatizace a chlazení). V loňském roce spotřeba v ČR vzrostla o 2 % proti roku 2004, a to převážně zásluhou velkoodběratelů, kteří nakoupili o 3,9 % elektřiny víc. Podnikatelský odběr stagnoval, domácnosti spotřebovaly jen zhruba o jedno procento víc. V letošním prvním pololetí spotřeba elektřiny vzrostla dokonce o 4,2 %, po očištění vlivu počasí to byla 3,3 procenta. V červenci statistici napočítali růst proti červenci 2005 dokonce o 6,3 %.
Konkurence na trhu přitom přibývá - o produkty elektráren usiluje stále větší počet obchodníků, pro které nejsou hranice států v EU (vzhledem k energetické legislativě) překážkou. Jejich cílem je levněji koupit a dráž prodat, k tomu účelu se elektřina z ČEZ hodí. Pro spotřebitele v ČR to není dobrá zpráva, protože ceny elektřiny budou takto postupně šplhat, až se vyrovnají s cenami v okolních zemích. Nemusí to přitom přímo odpovídat růstu českých platů, důchodů a sociálních dávek.
JE VELKOU NEZNÁMOU, jak se na cenách elektřiny podepíše chystaná ekologická daňová reforma. Podle minimalistického scénáře by to u elektřiny znamenalo nepatrné částky, u uhlí už významnější. Nikdo dnes v ČR neví, v jaké podobě může být schválena, případně kdo by platil, za co a kolik. Evropská směrnice totiž umožňuje nepřeberné množství výjimek, nepřípustná je pouze státní podpora. Snižování emisí CO2 se zatím výrobců elektřiny negativně nedotklo. Kdyby však v dalším období neměli přebytek povolenek, promítly by se náklady na emise i do ceny elektřiny.
Růst cen je také tlačen vzhůru postupným nedostatkem surovin pro výrobu elektřiny. Jejich dodavatelé rovněž zvyšují ceny a nechtějí uzavírat smlouvy na dlouhá desetiletí (jde třeba o uhlí). Evropská unie na to nemá jinou odpověď než obnovitelné zdroje, zvyšování efektivnosti a úspory. Je otázkou, zda se to stihne včas a zda to bude stačit.
AUTOR: Milena Geussová
Cena elektřiny pro domácnosti v ČR vzroste v příštím roce zhruba o 5,6 %, velkoobchodní ceny skoro o 17 %. Náklady na výrobu elektřiny tvoří přitom jenom asi třetinu výsledné ceny: zbývající část jsou zákonem stanovené daně a poplatky za distribuci, přenos, systémové služby či podporu obnovitelných zdrojů. Ty stanoví Energetický regulační úřad. Mírně zřejmě vzrostou i tyto regulované položky (ERÚ to ohlásí v listopadu).
Růst ceny za elektřinu samotnou potvrdily už aukce, které uspořádal největší český výrobce, společnost ČEZ. Po jeho produktech byla rekordní poptávka, což se odrazilo na ceně. Skupina ČEZ prodává zhruba polovinu své výroby cizím zákazníkům a polovinu vlastní společnosti ČEZ Prodej. Ta prodává konečným zákazníkům - dříve to vykonávaly hlavně regionální distribuční společnosti. Vedení ČEZ se dušuje, že prodává elektřinu v rámci skupiny za stejných podmínek jako "cizím" a že o zákazníky s nimi musí soutěžit.
Cena elektřiny přesto není určována objektivně, domnívá se prezident Svazu průmyslu a dopravy a bývalý šéf ČEZ Jaroslav Míl. Nynější ceny elektřiny jsou podle něj výsledkem energetické politiky vlády a jejího přístupu k řízení společnosti ČEZ. "Zdražování proudu má jediný důvod, a tím je zvýšit příjmy z DPH a prostřednictvím dividend naplnit děravou státní pokladnu."
DŮVODŮ, PROČ TRVALE STOUPÁ cena elektřiny v Česku (a nejen tady) a proč poroste i nadále, dokud se cenová hladina v Evropě víceméně nevyrovná, je více. Z makroekonomického hlediska je to především vysoká poptávka po elektřině, která neklesá ani navzdory společné evropské snaze snižovat novými technologiemi energetickou náročnost průmyslu, stavět nízkoenergetická obydlí, využívat výrobky s nízkou spotřebou apod. V posledních desetiletích žila Evropská unie v energetice z podstaty, prakticky se nestavěly nové elektrárny vyjma větrných (výjimky potvrzují pravidlo).
S růstem obav z evropské závislosti na dovozu energetických zdrojů z nestabilních zemí se tento problém postupně stává naléhavějším a začne se asi řešit. Existují např. signály, že v Německu vyrostou do roku 2020 kromě větrných elektráren i nové (účinnější a ekologičtější) elektrárny na uhlí, které je tam domácí surovinou. Vize, podle které bude Německo za pár let hodně závislé na dovozu elektřiny, se naplnit nemusí.
Česká republika je na tom v současné době velmi dobře, protože vyrábí elektřiny zhruba o třetinu víc, než stačí sama spotřebovat. A bez problémů všechnu prodá.
Jenže vzhledem ke stárnutí hnědouhelných elektráren čekají ČEZ velké výdaje, související s nutností jejich obnovy (retrofitu) nebo výstavby nových zdrojů. O stavbě nových zdrojů na výrobu elektřiny v ČR uvažuje i německý E.ON, plány kují i vlastníci dolů. Přesto se může stát, že během dvou, tří desetiletí budeme v ČR ve velkých elektrárnách vyrábět méně elektřiny než dnes. Vyrostou menší decentralizované zdroje, zejména na bázi biomasy a větru.
ŠESTI- AŽ SEDMIPROCENTNÍ RŮST české ekonomiky v posledních dvou letech doprovázený přílivem nových zahraničních investic je dalším důvodem, proč se v ČR spotřeba elektřiny trvale zvyšuje. Ač se to nezdá, desítky nových hypermarketů i nových výrobních hal se v bilanci spotřeby nezanedbatelně projevují. Na rozdíl od dřívějška mají přitom tito investoři spotřebu vysokou i v létě (klimatizace a chlazení). V loňském roce spotřeba v ČR vzrostla o 2 % proti roku 2004, a to převážně zásluhou velkoodběratelů, kteří nakoupili o 3,9 % elektřiny víc. Podnikatelský odběr stagnoval, domácnosti spotřebovaly jen zhruba o jedno procento víc. V letošním prvním pololetí spotřeba elektřiny vzrostla dokonce o 4,2 %, po očištění vlivu počasí to byla 3,3 procenta. V červenci statistici napočítali růst proti červenci 2005 dokonce o 6,3 %.
Konkurence na trhu přitom přibývá - o produkty elektráren usiluje stále větší počet obchodníků, pro které nejsou hranice států v EU (vzhledem k energetické legislativě) překážkou. Jejich cílem je levněji koupit a dráž prodat, k tomu účelu se elektřina z ČEZ hodí. Pro spotřebitele v ČR to není dobrá zpráva, protože ceny elektřiny budou takto postupně šplhat, až se vyrovnají s cenami v okolních zemích. Nemusí to přitom přímo odpovídat růstu českých platů, důchodů a sociálních dávek.
JE VELKOU NEZNÁMOU, jak se na cenách elektřiny podepíše chystaná ekologická daňová reforma. Podle minimalistického scénáře by to u elektřiny znamenalo nepatrné částky, u uhlí už významnější. Nikdo dnes v ČR neví, v jaké podobě může být schválena, případně kdo by platil, za co a kolik. Evropská směrnice totiž umožňuje nepřeberné množství výjimek, nepřípustná je pouze státní podpora. Snižování emisí CO2 se zatím výrobců elektřiny negativně nedotklo. Kdyby však v dalším období neměli přebytek povolenek, promítly by se náklady na emise i do ceny elektřiny.
Růst cen je také tlačen vzhůru postupným nedostatkem surovin pro výrobu elektřiny. Jejich dodavatelé rovněž zvyšují ceny a nechtějí uzavírat smlouvy na dlouhá desetiletí (jde třeba o uhlí). Evropská unie na to nemá jinou odpověď než obnovitelné zdroje, zvyšování efektivnosti a úspory. Je otázkou, zda se to stihne včas a zda to bude stačit.
AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
