Vzkazujeme Mezinárodní energetické agentuře: Méně atomu, více úspor a obnovitelných zdrojů!

(Brno, 7. 11. 2006) Mezinárodní energetická agentura dnes zveřejňuje prognózu vývoje světové energetiky do roku 2030. Podle názoru ekologických organizací sice její očekávaná publikace „World Energy Outlook 2006“ formuluje správné požadavky, ale nabízí veskrze špatná řešení. Namísto masivního rozvoje efektivity a obnovitelných zdrojů vidí budoucnost ve větší spotřebě uranu, uhlí i ropy.

Základní scénář dnes uveřejněné prognózy Mezinárodní energetické agentury (IEA) počítá s ještě rychlejším růstem emisí skleníkových plynů. Zatímco dnes činí světové emise oxidu uhličitého přibližně 26 gigatun (miliard tun), v roce 2030 to má být 40 gigatun. To je o 15 % více, než uváděla dosavadní prognóza agentury z roku 2004. Podle současného základního scénáře naroste během příštích pětadvaceti i spotřeba ropy, a to dokonce o 38 %. Podíl ropy na výrobě energie má dokonce zůstat největší ze všech druhů paliv.

Navzdory potřebě radikálně snížit emise skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv počítá agentura s tím,
že u uhlí poroste spotřeba ještě více než u ropy. Uhelné elektrárny mají v roce 2030 vyrábět celkem 13 000 TWh elektřiny.To by znamenalo vybudovat do té doby další tisícovku velkých tepelných elektráren, jinými slovy prakticky uvést do provozu každý týden nové fosilní elektrárny o výkonu 1000 MW.

„Nejproblematičtější je předpoklad dalšího výrazného nárůstu spotřeby energie ve světě. Tu by mělo podle energetické agentury v příštích pětadvaceti letech pokrýt zvýšené využívaní uhlí, ropy i jaderných elektráren. Bez výrazného omezení spotřeby energie však podle našeho názoru není možné vyřešit ani problém klimatických změn, ani otázky energetické bezpečnosti,“ komentuje Jan Beránek, ředitel Energetického informačního servisu WISE.

Druhou vážnou chybou prognózy IEA je nepřiměřený důraz na jadernou energetiku. Výroba elektřiny se podílí na globálních emisích skleníkových plynů pouze jednou pětinou, přičemž jaderné elektrárny vyrábějí pouhých 16 % veškeré elektřiny.

„K tomu, aby jaderné elektrárny mohly hrát při omezování klimatických změn podstatnější úlohu, by se musel jejich počet zvýšit nejméně desetinásobně, což je zcela nereálné. V kontrastu s tím a navzdory projaderné rétorice počítá agentura se zvýšením výkonu jaderných elektráren o pouhou čtvrtinu, a to na 416 000 MW v roce 2030.
K zásadnímu snížení skleníkových plynů ale musí dojít už v nejbližších několika desetiletích. Budování atomových elektráren podle mezinárodní energetické agentury se tedy nic nevyřeší, ale narostou vážné potíže s rizikem teroristického útoku, zneužití technologií a materiálů pro vojenské účely a s nevyřešeným problémem likvidace radioaktivních odpadů,“ dodává Jan Beránek.

S tím souvisí třetí výtka vůči prognóze IEA, kterou je výrazné podcenění potenciálu energetických úspor a obnovitelných zdrojů. Ty mají na výrobě energie už dnes podíl 18 % - tedy více, kolik by měl podle IEA činit příspěvek jaderných reaktorů v roce 2030. Uskutečnění „jaderného scénáře“ by si přitom vyžádalo během následujících 24 let výstavbu asi dvou stovek nových reaktorů. Objem potřebných investic a dotací by byl tak velký, že by prakticky zablokoval investice potřebné ke zvyšování energetické účinnosti a masivnímu rozvoji šetrných zdrojů energie.

I takzvaný „alternativní scénář“ mezinárodní energetické agentury počítá s nárůstem spalování ropy o 20 %, vybudováním sedmi stovek nových velkých uhelných elektráren a zvýšením jaderných kapacit o polovinu. Podíl obnovitelných zdrojů by se oproti dnešním 18 % zvýšil jen na 25 %. Emise oxidu uhličitého by za čtvrt století klesly o pouhých 16 procent, zatímco mezinárodní experti zdůrazňují nutnost snížit je do té doby nejméně o 30 procent.

„Fakt, že IEA je příliš zatížena dnešními trendy, je vidět i z jejího přístupu k úsporám energie. Více než polovinu uskutečněných úspor očekává od rozvojových zemí, zatímco průmyslové země OECD, které jsou energetickými otesánky, mají ke světovým úsporám energie přispět pouhými 43 %. Znamenalo by to pokračování v neudržitelném trendu obrovské spotřeby dovážených energetických zdrojů,“ říká Jan Beránek a dodává: „Existují přitom alternativní energetické scénáře, které dokazují, že už s využitím dnešních technologií je prakticky možné snížit globální emise skleníkových plynů o 50 % do roku 2050 i bez jaderných elektráren a rozšiřování spalování uhlí.“