Naděje má jméno fúze

Pozor, aby nás odpůrci jádra nepřipravili i o vlašské ořechy - nebo o čistou energii z jaderné fúze.

Okolo temelínské jaderné elektrárny znovu propuká hysterie, která nebezpečně motá dohromady problémy Temelína a bezpečnost či nebezpečnost jaderné energetiky. Odpůrci Temelína splývají v jedno s odpůrci jádra jako takového. Neberme nikomu právo zajímat se o bezpečnost atomové elektrárny, která mu stojí za humny. Na druhou stranu, kdybychom se museli nadobro vzdát veškeré jaderné energetiky, přišli bychom... o hodně.

Když se řekne ekologie, každému se vybaví úsporné žárovky ve skvěle izolovaných domech. Ale to není všechno. Ekologie taky může být naopak energeticky pěkně náročná. Spalování odpadu, má-li být opravdu čisté, má zoufale zápornou energetickou bilanci. Ekologická paliva do aut jsou výsledkem energeticky náročných procesů. Extrémním příkladem je vodík: ano, z výfuku auta na palivové články skutečně kape čistá voda, ale když započteme výrobu vodíku, bylo by ekologičtější spalovat benzin nebo naftu.

Jinými slovy, svět by mohl být čistší a vůbec lepší, kdybychom měli levnou elektrickou energii. Ta by mohla místo zemního plynu vyhřívat pece spaloven i reaktory rafinérií - a vyrábět vodík z vody namísto z ropy.

U vodíku se zastavme. Má to být energetická budoucnost lidstva: ta vize se jmenuje vodíková ekonomika a chytří lidé o ní, vesměs za bruselské peníze, píšou tlusté knihy. Až na výjimky však studují jen způsoby, jak vodík dopravovat a zkonzumovat. Ale o takovém detailu, že ten slavný vodík taky budeme muset nějak vyrábět, skromně mlčí. Proč? Protože výroba vodíku je buď ekologická katastrofa, nebo naopak procházka zeleným rájem - podle toho, jestli máme nebo nemáme levnou a čistou energii.

Skutečná naděje pro budoucnost se jmenuje jaderná fúze.

V hluku pár traktorů na jednom nevýznamném hraničním přechodu zaniká zpráva, že byla čerstvě podepsána mnohostranná dohoda o výstavbě fúzního reaktoru v jižní Francii. Experimenty by měly začít v roce 2016, o nějakých dvacet let později by měly skončit pokusy v následovníku ITER, nazvaném DEMO. A někdy okolo roku 2045, půjde-li vše podle plánu, má začít stavba první fúzní elektrárny.

Až fúzní elektrárny přinesou lidstvu, po zhruba stoleté přestávce, opět levnou energii. Tak levnou, že jí bude dost i pro čistě ekologické (rozuměj: ekonomicky ztrátové) využití.

Nebude dlouho trvat a zelení zase do vyrazí boje. Traktory i cíle budou jiné: traktory budou na palivové články - a cílem bude vynutit si vyšší investice do výstavby fúzních elektráren.

AUTOR: Petr Blažek