Blíží se éra solární mořeplavby?

Staré plachetní lodě sice byly pomalé, měly však jednu velkou výhodu: jejich akční rádius neomezovala zásoba pohonných hmot, což znamenalo i nemalou úsporu provozních nákladů. Nic ovšem není dokonalé, takže když nefoukal vítr, tak se neplulo. Pak přišly parní stroje a naftové motory - jenže energetická krize a růst cen paliv může námořní plavbu jednou do éry plachet zase vrátit.

"Bude to první loď, která je opravdu přátelská k životnímu prostředí, " uvedl mluvčí skandinávského rejdařství Wallenius - Wilhelmson při příležitosti představení plánů futuristické lodě Orcelle na loňské světové výstavě World Expo v japonské Nagoji. Plavidlo dlouhé 250 m má přepravovat tisíce automobilů mezi kontinenty - a bude jej pohánět pouze vítr, slunce a mořské vlny.

TICHÁ KRÁLOVNA MOŘÍ

Konstruktéři hledají alternativní pohony, které by k větru přidaly i další zdroje síly. Návrhů na různé revoluční konstrukce plavidel se v médiích každý rok objeví několik. Obvykle však zapadnou mj. i proto, že za nimi nestojí podnikatelské subjekty schopné je realizovat. Orcelle však zřejmě je z trochu jiné kategorie, protože společnost Wallenius Line funguje ve Švédsku už od roku 1938 a jejích 60 moderních lodí každoročně převeze 17 milionů nově vyrobených vozů z produkčních zemí k zákazníkům na jiných kontinentech.

Orcelle se obyčejným lodím, jaké plují po mořích dnes, nepodobá téměř ničím. Je to vlastně pentamaran, tedy plavidlo s pěti trupy. Hlavní je dlouhý 250 m, tedy jen o málo méně, než byla délka legendární Que Mary. Proto také projekt dostal přezdívku "Tichá královna moří". Šířka hlavního trupu dosahuje téměř padesát metrů, výška až 40 a nese osm palub pro náklad - až 10 000 automobilů, což je přibližně dvojnásobek kapacity dnešních lodí pro tento typ zboží. Na dně podpalubí jsou palivové články sloužící pro ukládání přebytečné energie z fotovoltaických panelů.

ENERGIE SLUNCE, VĚTRU I VLN

Orcelle ale nebude pohánět jen slunce. Fotovoltaické solární panely totiž nepokrývají pouze svrchní část trupu, ale především trojici jakýchsi svislých natáčecích křídel. Ta tedy budou dodávat elektřinu, ale současně využijí také síly větru. Po stranách hlavního trupu jsou dvě dvojice štíhlých pomocných trupů, které jednak zlepšují stabilitu plavidla, ale také zachycují energii vlnění mořské hladiny a přeměňují ji v dopředný pohyb. To - společně s využitím lehkých materiálů, jako hliníkové slitiny a termoplastické kompozity - umožní lodi běžně plout rychlostí okolo 15 uzlů, tedy přibližně 27 km/h. Zadarmo, tiše a bez škodlivých emisí...

Postavit tak velkou loď s netradičním pohonem bez předchozích zkušeností ovšem nelze - tím spíš, že náklady na takový projekt zatím nikdo raději ani nezkoušel odhadnout. Nils Dvvik, výkonný šéf společnosti Wallenius, ale prozrazuje, že na projekt chtějí jít postupně: "V příštích pěti letech určitě spustíme na vodu plavidlo, které už bude obsahovat některé technologie určené pro Orcelle. Začlenění všech netradičních prvků do jediné lodi však může trvat i 25 let."

Orcelle se sice svými rozměry může měřit s největšími loděmi na oceánech, realizace je však zatím nejistá. Přesto solární lodě už nějaký čas po řekách a oceánech plují, ovšem jejich rozměry jsou podstatně skromnější. Za největší je v současnosti považován říční vyhlídkový člun Alsterské slunce, který vozí turisty na Labi u Hamburku.

Menší sluneční plavidla, zejména pro sport, rybaření a pobyt v přírodě, už v zahraničí vznikají téměř masově, často i amatérsky, nebo jako studentské práce na technických školách. Americká společnost ASME (American Society of Mechanical Engineers) ve snaze podnítit vývoj solárních plavidel, každoročně pořádá jejich světový šampionát. Dovolen je pouze pohon kombinující fotovoltaické solární panely s akumulátory

AUTOR: Ludvík Reiter