Čtvrtek, 28. března 2024

Těžba uranu v Německu a jeho ekologické následky

Provoz jaderných elektráren a výroba jaderných zbraní přináší s sebou i těžbu uranu. Jaké jsou její následky ekologické, ale i  finanční v bývalých uranových dolech v Německu přibližuje tento článek.

Těžba uranu v Německu a jeho ekologické následky

Německo

V roce 1945 předložil Sovětský svaz tehdejšímu Československu návrh na vytvoření společné akciové důlní společnosti s paritní účastí obou stran. Tento požadavek nebyl československou stranou akceptován a tak na konci roku 1946 realizoval Sovětský svaz svůj plán v části východního Německa. V krušnohorském Wismutu vznikla společná sovětsko-německá akciová společnost s názvem Wismut Werke A.G. na těžbu radioaktivních surovin v saském Niederschlemma, kde byl odhadován dvojnásobek rudy oproti jáchymovským zásobám. Už v srpnu 1945 byla ruskými geology zahájena těžba v obrovských uranových ložiscích u městečka Zwickau. Ve snaze utajit zde těžbu uranu a zamaskovat snahu Ruska stát se jadernou velmocí o rok později oznámili, že se začínájí těžit vismut. Ten dal i název celé oblasti – Wismut.

Těžba

V roce 1954 si ruská firma SDAG přivlastnila víc než polovinu zdejších pozemků. Produkce pak směřovala do Ruska na výrobu atomové bomby a jaderného paliva. Největší atomová odpadní skládka ve Wismutu o rozloze 10 000 km2 zasáhla 8000 vesnic a další stovky hektarů polí a pastvin. Zasažené byli rovněž komunikace a budovy. Wismut se v této době stal třetí největší producent uranu na světě. Každý druhý týden jel vlak z Frankfurtu nad Odrou směr Rusko naložený 220 000 tunami koncentrátu uranu zvaného "yellow cake". Těžba zasáhla do života 1,2 miliónů obyvatel. Při těžbě uranu pracovalo 100 000 horníků a několik tisíc z nich přišlo o život smrtí z ozáření, neboť pracovali bez dostatečných ochranných opatření a pomůcek. Koncem 80. let se pak počet pracovníků dolů snížil vlivem útlumu těžby na 45 000.

Jak to vypadalo ve Wismutu během těžby?
Městečko Ronnenburg, které bylo centrem uranové těžby, ze všech stran lemovaly uranové haldy. Největší z nich, o rozloze 210 ha, byla velká jako samotné město. Kontaminace zasáhla železniční tratě a krajnice silnic, kterými se dopravovali obrovské objemy uranové rudy. V oblasti se tvořila prašná mračna obsahující radonový plyn a radioaktivní voda čerpaná ze šachet se vypouštěla do vodních toků. S příznaky rakoviny plic bylo nahlášeno celkem 5132 osob a 14 557 lidí mělo zdravotní problémy vázané na plicní orgán.

Mezi lety 1946-90 bylo vytěženo kolem 216 000 tun uranu, což představuje vytěžění 240 miliónů tun rudy a 76 miliónů tun hlušiny na ploše 240 km2.
Navždy zmizely obce Helmsdorf, Lichtenberg, Cessen, Lulmitsch, Katzendorf, Schmirchen.

Útlum těžby: kdo a kolik za sanace platí

Až do roku 1990 se sanace prováděla pouze okrajově. Opuštěné doly byly předávány místní správě poté, co proběhla nedbalá sanace. Někdy také neproběhla vůbec nebo nebyla vůbec zdokumentována. V roce 1991 začal program vyhodnocení rozsahu potřebných asanačních aktivit.

Sjednocením Německa v roce 1990 zkončila ještě téhož roku komerční výroba uranu. Německý stát se v roce 1991 dle zákona schváleného zákona pojmenováného Wismut Act jediným majitelem společnosti Wismut.
V roce 1992 již byly předloženy první návrhy na realizaci sanací. Plnou zodpovědnost za ně nesl, a do doby ukončení ponese, ministr průmyslu a ředitelství SDAG Wismut. Federální úřad pro radiační bezpečnost byl pověřený vyhodnocením všech oblastí vyjma té, v níž probíhaly aktivity Wismutu. Sanací a útlumem těžby v této oblasti se zabývala sama společnost pod dohledem Federálního ministerstva ekonomiky.

Majetek, který byl vlastněn společností Wismut v roce 1962, je sanován z prostředků státního rozpočtu. Celkové náklady potřebné na realizaci útlumu těžby a sanace všech zařízení Wismutu byly odhadnuty na 13 miliard německých marek k financování od počátku sanačních operací na dalších 15 let, což se ještě dnes zdá jako realistický odhad. Federální vláda vyhrazuje každý rok určitou částku na sanace, v roce 2004 to bylo 215 miliónů euro.

Náklady na sanace majetku navráceného místním úřadům před rokem 1962 – odhadované na 900 miliónů německých marek – měly být hrazeny federálními zeměmi, kterých se tento problém týkal (především Saskem). Ale taty části Německa nebyly schopny je uhradit. Nic se tedy nedělo až do roku 2003, kdy mezi státy a federální vládou došlo k uzavření dohody. V ní je pro tento účel vyhrazeno 78 miliónů euro, což je však jen pouhých 17% potřebné částky. Až následně začaly probíhat sanační práce. 

Legislativa

V Západním Německu neprobíhaly žádné významné aktivity týkající se uranu, takže pro ně neexistovala ani vhodná právní úprava. Po sjednocení Německa byla použita východoněmecká legislativa jako základ pro novou právní úpravu týkající se radiační ochrany v bývalém Východním Německu.

Platná zákony související se sanacemi v oblasti Wismut:
Wismuth Act
Federální zákon o hornictví
Zákon o atomové energii
Federální zákon o ochraně před emisemi
Zákon o odpovědnosti za škody na životním prostředí

Organizační struktura sanace a útlumu těžby v Německu

Federální ministerstvo ekonomiky spravuje společnost Wismut SDAG vlastněnou federálním státem a po konzultacích s Ministerstvem financí a schválení parlamentem financuje společnost každoročními příspěvky z federálního rozpočtu.
Ministerstvo najalo konzultanta, který mu radí ohledně efektivnosti nákladů a opatření týkajících se sanací a útlumu těžby. Využívají se také odbornosti dalších státních institucí (Státní geologický průzkum apod.). Společnost Wismut je odpovědná za realizaci sanaci a v případě potřeby uzavírá smlouvy s dodavateli služeb. Pro všechny kroky v oblasti útlumu těžby a sanací je třeba získat povolení od příslušných státních úřadů. Úřady vydávají tato povolení prostřednictvím svých technických agentur. Obzvlášť důležitá je koordinace plánování sanací společně s místními komunitami. V rámci ekonomických možností je při využívání sanovaných prostor třeba brát ohled na přání místního obyvatelstva. K tomu slouží pravidelná setkání vedení společnosti Wismuthu se zástupci místních komunit.
Federální ministerstvo životního prostředí je odpovědné za dohled nad vydáváním výše zmíněných povolení. Za tímto účelem uzavřelo smlouvu s technickým poradcem. Rovněž se může obracet na Federální úřad pro radiační bezpečnost, který je odpovědný za registraci jaderných odpadů v bývalém Východním Německu.
Federální úřad pro radiační bezpečnost začal v polovině roku 1991 provádět projekt registrace, průzkumu a vyhodnocování ploch kontaminovaných následkem těžby uranu. Na ploše 1 500 km2 bylo identifikováno 5 000 opuštěných dolů pocházejících ze středověké těžby stříbra a pozdějšího těžení uranu. Tato plocha byla po vyhodnocení zmenšena na 250 km2, které budou vyžadovat další výzkum a dekontaminační opatření. Celkové vyhodnocení mělo být ukončeno v roce 1997.

Rozsah ekologické zátěže

Povrchovým dolováním se vyprodukovalo 600 miliónů rudy a hlušiny, z čehož zhruba 160 miliónů m3 pocházelo z jediného dolu (Lichtenberg) o hloubce 200 m a ploše cca 1,6 km2. Po ukončení důlní činnosti byl důl používán pro ukládání hlušiny z dolů v Ronneburgu. Do roku 1990 tam bylo uloženo 80 miliónů m3 , ale cca 100 dalších miliónů m3 ještě zbývá.
Hlubinné dolování vyneslo cca 300 miliónů m3 materiálu, z něhož polovina byla ruda. V okresu Aue stojí na ploše 3 km2 40 hald o celkovém objemu 45 miliónů m3. Provádí se program jejich stabilizace, zakrytí a obnovení vegetace.
Vedle početných šachet ještě existuje celkem 1400 km štol.
V provozu byly dvě velké úpravny uranu (Crossen a Seelingstadt) a i několik menších provozů. Úpravou uranové rudy bylo vyprodukováno celkem 200 miliónů m3 radioaktivních kalů, které byly čerpané přes 20 odkališť. V Crossenu bylo pro úpravu rudy z Erzgebirge používáno alkalické loužení. Hlušina byla ukládána do 3 odkališť o rozloze 250 ha, v nichž se v aktuálně nachází přibližně 45 miliónů m3 hlušiny a 6 miliónů m3. U úpravny v Seelingstadtu byly vybudovány celkem 4 odkaliště o obsahu 110 milionu m3 na rozloze 335 ha. Obsat těchto čtyřech nádrží naložených na vagony by vydalo na vlak 31 400 km délky (obvod zeměkoule je 45 000 km)
V Seelingstadtu se používalo jak alkalické, tak i kyselinové loužení a zpracovávaly se tam především rudy z Ronneburgu. Hlušina byla ukládaná do dvou blízkých rybníků o celkovém objemu 107 miliónů m3 na ploše 3,4 km2.

Rozdíly mezi chemickou těžbou ve Stráži pod Ralskem a v Německu

Podzemním loužením stejně jako v Ralsku se v Německu těžila v průmyslovém měřítku uranová ruda pouze v jediné lokalitě. Tou byl důl Königstein poblíž Drážďan. Byl to konvenční hlubinný důl, v němž byla část ložiska těžena kyselinovým loužením, které se však provádělo v jiných částích dolu. Narozdíl od dolu v Ralsku se sem roztok přiváděl podzemními tunely (namísto aby se vtlačoval do podzemí vrty z povrchu). Loužení se provádělo v geologických vrstvách s nízkou hladinou podzemní vody. Ta byla udržována díky neustálému odčerpávání důlních vod a proto podzemní vody v ostatních geologických vrstvách nebyly zpočátku ohroženy. K jejich znečištění by však mohlo dojít, pokud se důkladně neprovede právě probíhající sanace, kterou zakončená zaplavením celého dolu podzemní vodou. To by následně ohrozilo vodonosné vrstvy zásobující tuto oblast pitnou vodou.

Až na několik povrchových dolů se v prvních letech ve Wismutu těžilo především v hlubinných dolech. Sanace hlubinných dolů je nyní téměř dokončená a doly se pod dohledem odborníků nechávají zaplavit podzemní vodou. Hlušina z několika odvalů se stále ještě ukládá do starého povrchového dolu v Ronneburgu. Velká úložiště uranových kalů z úpraven byla na místě stabilizována. To znamená, že jejich svrchní vrstvy byly vysušeny, aby je bylo možné přikrýt. Vzhledem k jejich velikosti (největší z nich obsahuje 80 miliónů tun kalů), nebyl učiněn žádný pokus o jejich přemístění na nějaké více vyhovující místo. Nemluvě o tom, jaký by byl problém takové místo vůbec najít.

ZDROJ: www.greenpeace.cz

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů