Ke krizi je daleko
V posledních dvou letech roste cena plynu pomaleji a velcí odběratelé mají šanci
na lepší smlouvy.
V posledních dvou letech roste cena plynu pomaleji a velcí odběratelé mají šanci na lepší smlouvy.
Ceny zemního plynu pro domácnosti, malé a střední odběratele se podle oznámení RWE Transgas ve 4. čtvrtletí zvýší zhruba o pět procent, což nevyvolává velké emoce. Bylo by to prý ale minimálně o tři procenta víc, kdyby společnost v nové ceně nerozpustila zhruba 463 miliony, které měla povinnost domácnostem a malým spotřebitelům vrátit jako kompenzaci za to, co zaplatili navíc v posledním čtvrtletí loni. Energetický regulační úřad totiž stanovil cenu na vyšší úrovni, než jaký byl pak skutečný vývoj na světových trzích.
O vratku v pravém slova smyslu ovšem nejde: malí a střední zákazníci - na rozdíl od velkých firem, které dostaly dobropisy na 270 milionů korun - žádné hotové peníze nedostanou. Ti z nich, kteří sledují média, se mohou jedině dozvědět, že dostali na čtvrt roku téměř tříprocentní slevu v ceně plynu, takže budou platit průměrně "jen" o zmíněných pět procent víc. Toto číslo se ale region od regionu liší. Kompenzovat cenu zákazníkům musí i ostatní plynárenské firmy v ČR: dostaly na to od RWE Transgas, u kterého plyn nakupují, 135 milionů korun. Německý E.ON (dříve Jihočeská plynárenská) nezdraží plyn v jižních Čechách vůbec, zatímco Pražská plynárenská zvedá cenu o víc než 6 procent. Rozklíčovat z toho, kolik který zákazník jako kompenzaci za loňské předražení ve skutečnosti dostane, je prakticky nemožné.
V posledních dvou letech cena plynu v Česku neroste nijak převratným tempem, dokonce je nyní zhruba na úrovni roku 2005. Podle informace z RWE Transgas jsou na tom české domácnosti v EU ještě skoro nejlépe, levnější plyn snad mají jen Maďaři, kde ovšem liberalizace plynárenského trhu ještě dostatečně nepokročila a cenu víc ovlivňuje stát.
Ani v České republice není plynárenský trh příliš rozvinutý. Pouze dvě "konkurenční" firmy, mohou zákazníkům nabídnout alternativní dodávku zemního plynu (viz rozhovor na str. 46-47). Mají samozřejmě políčeno na největší odběratele plynu a v řadě případů úspěšně. Jak potvrdil Martin Chalupský, tiskový mlučí RWE Transgas, odcházejí od nich sice jen jednotliví zákazníci, ale zato s vysokým odběrem, takže to pro společnost činí pokles prodeje o stovky milionů kubíků zemního plynu ročně.
OTAZNÍKY SE VZNÁŠEJÍ nad prognózami skutečné spotřeby plynu v evropských zemích v příštích letech. Vývoj plně nenasvědčuje tomu, že by měla za 25 let vzrůst až o třetinu, jak zněly optimistické odhady. Zejména budou-li pokračovat teplé roky.
Ruskému plynárenskému monopolu Gazprom, který kryje spotřebu zemního plynu v Evropě zhruba z jedné čtvrtiny, klesl v prvním pololetí vývoz plynu do Evropy asi o 8 %. Přesto je stále ziskovější. Nejlukrativnější jsou pro něj ceny plynu v zemích za hranicemi bývalých sovětských republik. V roce 2006 se průměrná prodejní cena Gazpromu za exportovaný plyn zvýšila ze 192,4 dolaru na 261,9 dolaru za 1000 m3, takže i při růstu objemů vývozu jen o 3 % mu tržby vzrostly o 37 procent. Letos očekává, že by se vývozní ceny mohly pohybovat v rozpětí 250-260 dolarů za 1000 m3.
Také v České republice letos spotřeba plynu v prvním pololetí významně poklesla, konkrétně o 23,2 %. Tento trend bude asi pokračovat, protože i po očištění hodnoty o vliv teploty se podle vyjádření generálního sekretáře České plynárenské unie Josefa Kastla spotřeba snížila téměř o deset procent. Méně plynu se spotřebovalo už loni, a to o 3,1 procenta (9,26 mld. m3 za rok). Odběratelé spoří, protože se jim plyn zdá drahý. Roli hraje i to, že plyn jako energetický zdroj má silné konkurenty. V České republice to je např. uhlí, i když se cenový rozdíl postupně snižuje. Jak poukázal ve své prezentaci šéf prodeje RWE Transgas Milan Kajtman, cena hnědého uhlí stoupla v posledních dvou letech o 23 %, zatímco zemního plynu jen o jedno procento.
KLESAJÍCÍ SPOTŘEBA plynu se plynárenským firmám samozřejmě nezamlouvá a hledají možnosti, jak využití plynu rozšířit. Například v dopravě a zejména pak výstavbou elektráren či tepláren na zemní plyn.
V Česku se plynové energetické zdroje nestavějí, zatímco na Slovensku ano. Na podzim bude do zkušebního provozu uvedena plynová turbína v Levicích, která spotřebuje kolem 130 milionů m3 zemního plynu ročně a elektřinu bude dodávat do sousedící průmyslové zóny. ČEZ má už léta v plánu stavbu paroplynové elektrárny v severočeském Úžíně, podle projektu má mít tento zdroj výkon 220 megawattů. V úvahu však přicházejí i jiné lokality, které leží v blízkosti tranzitního plynovodu. Pro ČEZ, ale také případného dalšího investora, je však zásadní otázkou, zda lze uzavřít uspokojivý dlouhodobý kontrakt na dodávky plynu. V současné době mají plynové elektrárny vyšší palivové náklady než ty, které využívají hnědé uhlí nebo jádro. Změněné relace přinese vývoj na trhu povolenek na vypouštění emisí CO2 a ekologické daně.
Proti plynu se ovšem často argumentuje tím, že jeho dodávky závisejí v podstatě na jediném zdroji, a to ruském plynu, a prakticky na jediném silném dodavateli, kterým je ruský Gazprom. Ten postupně přebírá kontrolu i nad plynárenskými projekty, které dřív ovládaly západní ropné firmy (Sachalin-2, Kovykta). Uvažuje také o dalších výměnách akciového podílu s několika zahraničními společnostmi, jako je E.ON, BASF či BP. Předseda společnosti Gazprom Dimitrij Medveděv v ruském tisku uvedl: "Obavy, že bude nedostatek plynu pro evropský trh, nemají opodstatnění. Nedostatek bude pouze pro ty, kteří ho chtějí kupovat lacino."
Předpokládá se, že ve světových nalezištích je nyní asi 180 trilionů m3 zemního plynu. Více než polovina z těchto zásob patří Ruské federaci, Iránu a Kataru. Z bývalých asijských republik Sovětského svazu těží nejvíc zemního plynu Turkmenistán a Kazachstán, následovaný Ázerbájdžánem. Zásoby plynu má i Ukrajina.
AUTOR: Milena Geussová
Ceny zemního plynu pro domácnosti, malé a střední odběratele se podle oznámení RWE Transgas ve 4. čtvrtletí zvýší zhruba o pět procent, což nevyvolává velké emoce. Bylo by to prý ale minimálně o tři procenta víc, kdyby společnost v nové ceně nerozpustila zhruba 463 miliony, které měla povinnost domácnostem a malým spotřebitelům vrátit jako kompenzaci za to, co zaplatili navíc v posledním čtvrtletí loni. Energetický regulační úřad totiž stanovil cenu na vyšší úrovni, než jaký byl pak skutečný vývoj na světových trzích.
O vratku v pravém slova smyslu ovšem nejde: malí a střední zákazníci - na rozdíl od velkých firem, které dostaly dobropisy na 270 milionů korun - žádné hotové peníze nedostanou. Ti z nich, kteří sledují média, se mohou jedině dozvědět, že dostali na čtvrt roku téměř tříprocentní slevu v ceně plynu, takže budou platit průměrně "jen" o zmíněných pět procent víc. Toto číslo se ale region od regionu liší. Kompenzovat cenu zákazníkům musí i ostatní plynárenské firmy v ČR: dostaly na to od RWE Transgas, u kterého plyn nakupují, 135 milionů korun. Německý E.ON (dříve Jihočeská plynárenská) nezdraží plyn v jižních Čechách vůbec, zatímco Pražská plynárenská zvedá cenu o víc než 6 procent. Rozklíčovat z toho, kolik který zákazník jako kompenzaci za loňské předražení ve skutečnosti dostane, je prakticky nemožné.
V posledních dvou letech cena plynu v Česku neroste nijak převratným tempem, dokonce je nyní zhruba na úrovni roku 2005. Podle informace z RWE Transgas jsou na tom české domácnosti v EU ještě skoro nejlépe, levnější plyn snad mají jen Maďaři, kde ovšem liberalizace plynárenského trhu ještě dostatečně nepokročila a cenu víc ovlivňuje stát.
Ani v České republice není plynárenský trh příliš rozvinutý. Pouze dvě "konkurenční" firmy, mohou zákazníkům nabídnout alternativní dodávku zemního plynu (viz rozhovor na str. 46-47). Mají samozřejmě políčeno na největší odběratele plynu a v řadě případů úspěšně. Jak potvrdil Martin Chalupský, tiskový mlučí RWE Transgas, odcházejí od nich sice jen jednotliví zákazníci, ale zato s vysokým odběrem, takže to pro společnost činí pokles prodeje o stovky milionů kubíků zemního plynu ročně.
OTAZNÍKY SE VZNÁŠEJÍ nad prognózami skutečné spotřeby plynu v evropských zemích v příštích letech. Vývoj plně nenasvědčuje tomu, že by měla za 25 let vzrůst až o třetinu, jak zněly optimistické odhady. Zejména budou-li pokračovat teplé roky.
Ruskému plynárenskému monopolu Gazprom, který kryje spotřebu zemního plynu v Evropě zhruba z jedné čtvrtiny, klesl v prvním pololetí vývoz plynu do Evropy asi o 8 %. Přesto je stále ziskovější. Nejlukrativnější jsou pro něj ceny plynu v zemích za hranicemi bývalých sovětských republik. V roce 2006 se průměrná prodejní cena Gazpromu za exportovaný plyn zvýšila ze 192,4 dolaru na 261,9 dolaru za 1000 m3, takže i při růstu objemů vývozu jen o 3 % mu tržby vzrostly o 37 procent. Letos očekává, že by se vývozní ceny mohly pohybovat v rozpětí 250-260 dolarů za 1000 m3.
Také v České republice letos spotřeba plynu v prvním pololetí významně poklesla, konkrétně o 23,2 %. Tento trend bude asi pokračovat, protože i po očištění hodnoty o vliv teploty se podle vyjádření generálního sekretáře České plynárenské unie Josefa Kastla spotřeba snížila téměř o deset procent. Méně plynu se spotřebovalo už loni, a to o 3,1 procenta (9,26 mld. m3 za rok). Odběratelé spoří, protože se jim plyn zdá drahý. Roli hraje i to, že plyn jako energetický zdroj má silné konkurenty. V České republice to je např. uhlí, i když se cenový rozdíl postupně snižuje. Jak poukázal ve své prezentaci šéf prodeje RWE Transgas Milan Kajtman, cena hnědého uhlí stoupla v posledních dvou letech o 23 %, zatímco zemního plynu jen o jedno procento.
KLESAJÍCÍ SPOTŘEBA plynu se plynárenským firmám samozřejmě nezamlouvá a hledají možnosti, jak využití plynu rozšířit. Například v dopravě a zejména pak výstavbou elektráren či tepláren na zemní plyn.
V Česku se plynové energetické zdroje nestavějí, zatímco na Slovensku ano. Na podzim bude do zkušebního provozu uvedena plynová turbína v Levicích, která spotřebuje kolem 130 milionů m3 zemního plynu ročně a elektřinu bude dodávat do sousedící průmyslové zóny. ČEZ má už léta v plánu stavbu paroplynové elektrárny v severočeském Úžíně, podle projektu má mít tento zdroj výkon 220 megawattů. V úvahu však přicházejí i jiné lokality, které leží v blízkosti tranzitního plynovodu. Pro ČEZ, ale také případného dalšího investora, je však zásadní otázkou, zda lze uzavřít uspokojivý dlouhodobý kontrakt na dodávky plynu. V současné době mají plynové elektrárny vyšší palivové náklady než ty, které využívají hnědé uhlí nebo jádro. Změněné relace přinese vývoj na trhu povolenek na vypouštění emisí CO2 a ekologické daně.
Proti plynu se ovšem často argumentuje tím, že jeho dodávky závisejí v podstatě na jediném zdroji, a to ruském plynu, a prakticky na jediném silném dodavateli, kterým je ruský Gazprom. Ten postupně přebírá kontrolu i nad plynárenskými projekty, které dřív ovládaly západní ropné firmy (Sachalin-2, Kovykta). Uvažuje také o dalších výměnách akciového podílu s několika zahraničními společnostmi, jako je E.ON, BASF či BP. Předseda společnosti Gazprom Dimitrij Medveděv v ruském tisku uvedl: "Obavy, že bude nedostatek plynu pro evropský trh, nemají opodstatnění. Nedostatek bude pouze pro ty, kteří ho chtějí kupovat lacino."
Předpokládá se, že ve světových nalezištích je nyní asi 180 trilionů m3 zemního plynu. Více než polovina z těchto zásob patří Ruské federaci, Iránu a Kataru. Z bývalých asijských republik Sovětského svazu těží nejvíc zemního plynu Turkmenistán a Kazachstán, následovaný Ázerbájdžánem. Zásoby plynu má i Ukrajina.
AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
