Energetika staveb od 1. července nově
Od prvotního náhledu jako kontroly stavebně technické kvality budovy přes hodnocení detailu a jeho vlivu na stavební řešení zejména styků a spár až po samostatnou disciplínu, podle které se naopak začínají postupně řídit související obory jako vytápění, větrání a klimatizování vnitřních prostor. Přesto, že v osmdesátých letech díky typizaci bytových a občanských staveb se obor dostal na základě rozvíjejícího se počítačového prostředí na vysokou odbornou úroveň, kdy ověřování návrhů stavebních podrobností v trojrozměrném teplotním poli nebylo ničím neobvyklým, v dnešní době řada projektů a následně realizací vykazuje nedostatečnou eliminaci tepelných mostů. V této situaci je pak prosazování nízkoenergetických standardů budov záslužným počinem.
Dáme-li si do vyhledávače heslo „nízkoenergetické budovy“ nebo „low energy construction/ housing“ pak zjistíme, že v ČR je odkazů poměrně málo, překvapivě hodně na anglických webech a trvale jako standardní záležitost v německých zemích. Je však zajímavé, že ve většině odkazů jsou zdůrazněny následné nízké náklady na provoz a pozitivní přínos ke snížení emisí CO2 v sektoru budov. Co ale osobně postrádám, je důraz na nepřehlédnutelný přínos nízkoenergetických staveb pro zvýšení bezpečnosti zásobování energií jako takové a dále důležitým prvkem bezpečnosti společnosti. Minimalizace nároků na energetické zdroje zvyšuje nezávislost regionů a snižuje bezpečnostní rizika. Ve větším rozměru bylo možné si tyto souvislosti uvědomit v r. 2002, kdy při záplavách docházelo k přerušení dodávky elektřiny. I když tento apel byl vzhledem k letnímu období přehlédnutelný, je dobré vnímat i možnost vzniku extrémních situací, které musí správně řešená budova dokázat překlenout.
Základem nízkoenergetického standardu je tedy samozřejmě vysoce kvalitní tepelná ochrana budov, je nutno si uvědomit, že toto není jediná podmínka. Dodržení nízkoenergetického standardu budovy i během jejího provozování je reálné pouze v symbióze s odpovídajícími systémy vytápění, větrání a osvětlování. Přípravu teplé vody zatím ponecháme stranou. Důležitým prvkem je odpovídající zabudování systémů využívajících obnovitelné zdroje energie nejen klasicky pro přípravu teplé vody a vytápění, tedy tepelné energie ale i pro výrobu elektrické energie, která může významně přispět k zajištění provozu nezbytných zařízení nebo aspoň těch, která fungují jako záložní. I když často se setkáváme s názorem, že nejvýhodnější je instalovat zařízení využívající obnovitelné zdroje energie a místo spotřeby na místě vyrobené energie ji jako podnikatelskou činnost dodávat do sítě na základě povinného odkupu. Jako podnikatelský záměr se může jednat o ekonomicky zajímavou aktivitu, ale není to řešení systémové.
Výše uvedené argumenty zřejmě také přispěly k vydání evropské směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov, jejíž přípravě se evropské státy věnovaly zhruba čtyři roky a která logicky navazuje na směrnici 89/106/ES o stavebních výrobcích, díky níž se také úspory energie ve stavbách dostaly do pozornosti srovnatelné se statickými požadavky atd. Na základě zapracování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov byl do zák.č. 177/2006 Sb., o hospodaření energií vložen § 6a Energetická náročnost budov. Tento paragraf stanoví, že stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek podle zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů ve znění pozdějších předpisů, musí zajistit splnění požadavků na energetickou náročnost budovy a splnění porovnávacích ukazatelů, které stanoví prováděcí právní předpis a harmonizované české technické normy. Prováděcím právním předpisem se rozumí nová vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov, která ruší vyhl. č. 291/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při spotřebě tepla v budovách a vstupuje v účinnost 1. července tohoto roku. Uveřejnění této vyhlášky je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov do sekundární legislativy. V praxi to tedy znamená, že spotřeba energie na provozování budovy nebude sledovaná a regulovaná jen za zimní období, tedy náročnost na tepelnou energii na vytápění, ale zejména z hlediska celoročního provozu vstupuje do povědomí i spotřeba elektrické energie na provoz větracích a chladicích systémů, v případě vnitřního prostředí náročných provozů také klimatizování. Z provádění energetických auditů pak také víme, že existuje nezanedbatelná spotřeba elektrické energie na osvětlování a tzv. provozní energie. Výše citovaných spotřeb energie jsou ovlivnitelné již v počáteční fázi přípravy projektové dokumentace. Samozřejmě je jednodušší situace v případě nové stavby, ale technicky mnohem zajímavější je vytvoření takových vzájemně se podmiňujících opatření, která dovedou budovu do nízkoenergetického stavu nejen z hlediska zateplení všech ochlazovaných ploch a výměny otvorových výplní za vysoce tepelně izolačně účinné ale vybalancování maximálního efektu z jejich vzájemného spolupůsobení. Je evidentní, že zaizolování je vstupním opatřením, na které musí nutně navazovat optimalizace otopné soustavy tak, aby pracovala s co nejvyšší účinností. Nejedná se jen o její vyvážení ale v případě již starších otopných těles je žádoucí ověřit i vhodnost velikosti jejich ploch a zejména zda nejsou natolik zanesená, že pracují jen s částečným výkonem. Je třeba si uvědomit, že původní litinová tělesa s vysokou akumulací jsou pro nízkoenergetické budovy nejsou právě vhodná, vzhledem k požadavkům na pružnost otopné soustavy a možnost reagování na solární tepelné zisky. Dalším rozhodujícím momentem je často prováděná rekonstrukce střech za účelem vybudování nových provozních prostor. Většinou se jedná o lehké konstrukce, kde masivní tepelná izolace se projeví pozitivně nejen v zimním období ale hlavně v létě. Je třeba vycházet z faktu, že v zimě i se zvýšenými náklady lze prostory vytopit do té míry, že vykazují požadovanou tepelnou pohodu. Složitější je ale v létě zabezpečit technickými a hygienickými předpisy přípustnou míru vzestupu vnitřní teploty, která nemá překročit 5 K a 27o C. To je i u předválečných budov realizovaných v klasické cihelné technologii často bez větracích nebo klimatizačních zařízení nerealizovatelné. Velikost oken, jejich orientace vzhledem k světovým stranám, zvolený způsob a kvalita zasklení jsou pak faktorem, který může velmi vážně ovlivnit spotřebu elektrické energie v letním období.
Vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov je tedy nástrojem k hodnocení budovy jako celku a koresponduje s evropskými technickými normami upravujících jednotně metodiku výpočtu a hodnocení energetické náročnosti budov. Příloha č. 1 této vyhlášky v odstavci 2 stanoví třídy energetické náročnosti vybraných druhů budov, na které se energetické hodnocení vztahuje. V souladu s požadavky směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov se jedná o :
- rodinné domy
- bytové domy
- hotely a restaurace
- administrativní budovy
- nemocnice
- budovy pro vzdělávání
- sportovní zařízení
- budovy pro velko- a maloobchod.
Pro všechny tyto vyjmenované budovy jsou stanoveny limitní hodnoty vypočtené měrné spotřeby energie v kWh/(m2.rok) v jednotlivých třídách A až G. Pro budovy s nízkoenergetickým standardem jsou stanoveny třídy A a B. Obecně se má za to, že nízkoenergetický standard zejména u obytných budov znamená spotřebu dodané energie na vytápění do 50 kWh/(m2 .rok).
Stavby nebo změny staveb budou tedy vykazovat nízkoenergetický standard, jestliže budou podle vypočtené měrné spotřeby energie v kWh/(m2 .rok) splňovat požadavky třídy B až A. Hodnoty měrných spotřeb energie v kWh/(m2 .rok) v třídě C odpovídají současným požadavkům právních předpisů a českých technických norem. Postup dosažení a hodnocení nízkoenergetického standardu stavební části budovy je uveden v ČSN 73 0540: změna 2007, tato norma je zavedena do praxe v příloze vyhl.č.137/1998 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu. Norma obsahuje v přílohové části doporučení k zavádění nízkoenergetického standardu ve stavební části budov snížením průměrného součinitele prostupu tepla konstrukcemi o 1/3, pro pasivní standard cca o 2/3. Využitelnost tohoto principu je však žádoucí u každé konkrétní budovy výpočtově ověřit právě s ohledem na eliminaci možného vyvolání zvýšené spotřeby elektrické energie na osvětlování, ventilování a energie zabezpečující nutný provoz těchto technických systémů.
Celková spotřeba dodané energie pokrývající dále větrání, chlazení, přípravu teplé vody, osvětlování a pomocnou energii pro provoz technických systémů pak nemá přesáhnout 120 kWh/(m2.rok). Tyto hodnoty nejsou stanoveny žádným právním předpisem ani harmonizovanou českou technickou normou. Je však třeba si uvědomit, že dodržení nízkoenergetického standardu u budov pro bydlení je obecně jednodušší než např. u budov administrativních. Proto také se v zahraničí, kde je trend nízkoenergetického stavění dlouhodobý, zejména při renovacích budov veřejného sektoru kladou cíle spíše v procentech snížení aktuální spotřeby energie než v přímém trvání na dodržení absolutních hodnot. Tento postup je reálnější neboť zohledňuje specifičnost modernizovaných staveb a jejich technických zařízení a dává dostatečný prostor pro vyniknutí efektů plynoucích z využívání obnovitelné solární a tepelné energie prostředí.
Třída energetické náročnosti hodnocené budovy se v ČR stanoví pro následující vypočtené měrné spotřeby energie v kWh/(m2.rok) podle níže uvedené tabulky. Měrné spotřeby energie v kWh/(m2 .rok) ve třídě C jsou pro vyjmenované druhy budov hodnotami referenčními.
Druh budovy |
A |
B |
C |
D |
E |
F |
G |
Rodinný dům |
< 51 |
51 - 97 |
98 - 142 |
143 - 191 |
192 - 240 |
241 - 286 |
> 286 |
Bytový dům |
< 43 |
43 - 82 |
83 - 120 |
121 - 162 |
163 - 205 |
206 - 245 |
> 245 |
Hotel a restaurace |
< 102 |
102 - 200 |
201 - 294 |
295 - 389 |
390 - 488 |
489 - 590 |
> 590 |
Administrativní |
< 62 |
62 - 123 |
124 - 179 |
180 - 236 |
237 - 293 |
294 - 345 |
> 345 |
Nemocnice |
< 109 |
109 - 210 |
211 - 310 |
311 - 415 |
416 - 520 |
521 - 625 |
> 625 |
Vzdělávací zařízení |
< 47 |
47 - 89 |
90 - 130 |
131 - 174 |
175 - 220 |
221 - 265 |
> 265 |
Sportovní zařízení |
< 53 |
53 - 102 |
103 - 145 |
146 - 194 |
195 - 245 |
246 - 297 |
> 297 |
Obchodní |
< 67 |
67 - 121 |
122-183 |
184 - 241 |
242 - 300 |
301 - 362 |
> 362 |
Pro ostatní budovy, které neodpovídají druhu budovy podle tabulky uvedené v odst. 2 se třída energetické náročnosti stanoví v souladu s národními normami zavádějící evropskou normu prEN 15217, případně normami ji nahrazujícími.
Tabulka slovního vyjádření tříd energetické náročnosti budovy
Třída energetické náročnosti budovy |
Slovní vyjádření energetické náročnosti budovy |
A |
Mimořádně úsporná/ až pasivní |
B |
Úsporná/ nízkoenergetická |
C |
Vyhovující/ standardní |
D |
Nevyhovující |
E |
Nehospodárná |
F |
Velmi nehospodárná |
G |
Mimořádně nehospodárná |
Autor: Irena Plocková, Ministerstvo průmyslu a obchodu
Zdroj: Časopis Alternativní energie - www.alen.cz