Pátek, 29. března 2024

Plány máme, ale kam s ní?

Plány máme, ale kam s ní?
V České republice by se měly podle stále platné energetické koncepce stavět postupně dva jaderné reaktory. Není ovšem řečeno kdy, kde a za kolik.

Lokalita je i není. Již řadu let jsou v ČR vytipovány čtyři lokality pro potenciální výstavbu jaderného bloku. Kromě fungujících areálů jaderných elektráren Temelín a Dukovany to jsou severomoravské Blahotovice a Tetov na Pardubicku. V této době však nelze jednoduše stavět ani na jednom z těchto míst. V Temelíně si to nepřejí jihočeští zastupitelé, kteří k tomu přijali před časem speciální usnesení, v Dukovanech se počítá spíš s obnovou celé elektrárny než se stavbou nějaké další, Tetov byl vyřazen v rámci územního plánu kraje. Blahotovice v územním plánu jsou (jako místo pro nový energetický zdroj), nestačí tam však postavit elektrárnu, ale k zajištění dostatečného množství vody by se musela postavit i přehrada, což by pravděpodobně problémy znásobilo.

Na plánech na novou jadernou elektrárnu v ČR se pracuje minimálně od schválení české energetické koncepce v roce 2003. Studie a analýzy jsou financovány z Ministerstva průmyslu a obchodu, penězi se na tom podílí i skupina ČEZ. Pracuje na nich řada známých institucí a firem, jako je Ústav jaderného výzkumu v Řeži, Enviros, ale také pracovníci z vysokých škol, především ČVUT.

Postup při stavbě jaderné elektrárny se tolik od jiných staveb neliší. Dají-li politici zelenou, pak se budou zhruba půldruhého roku konkrétně připravovat projekty, zkoumat možné kontrakty a dodávky. Tři roky počítá ČEZ na proces EIA, hodnocení vlivů na životní prostředí. Půldruhého roku zabere územní řízení a stavební povolení. Rok je třeba mít jako rezervu na případné soudní spory, protože stavbu budou její odpůrci jistě napadat. Samotná elektrárna se prý bude stavět pět a půl roku, půl roku padne na její spouštění do provozu. To je celkem třináct let, takže by tu nový Temelín nestál před rokem 2020.

Taková stavba přesahuje funkční období jedné vlády i její programové dokumenty. Mají-li pravdu v ČEZ, že příprava a výstavba jaderné elektrárny potrvá možná až patnáct let, pak jde o horizont několika politických reprezentací. Energetici mají ale jasno: stavět se musí, aby nechyběla elektřina, a z jejich hlediska stačí dodržet základní abecedu, kde A znamená akceptovatelnost, B - bezpečnost a C - cenu.

JÁDRO NA PRODEJ. Projekt elektrárny se v současné době vždy kupuje "na klíč" od firmy vybrané zadavatelem v tendru. Výběrové řízení ovšem nijak nespěchá. Pro schvalovací řízení se stanoví základní parametry stavby, není však nutné hned vybírat konkrétní reaktor a dodavatele. Bylo by to předčasné. Za léta vyřizování náležitostí stavby se může objevit řada novinek, které by bylo škoda nevyužít. Větším problémem jsou často citované deficity stran kapacit na výrobu jaderných zařízení. Zejména výroba ocelové tlakové nádoby trvá dva až tři roky a dělají to jen Rusové a Japonci. Ročně jich mohou vyrobit maximálně dvanáct. Je otázkou, zda by se v případě jaderného boomu vlastníci Škody JS nevrátili k této tradiční výrobě v Plzni.

Jak konstatuje Ladislav Kříž, tiskový mluvčí ČEZ, skupina určitě zvolí řešení, které už bude komerčně odzkoušené. Žádné prototypy či experimenty. Ve Finsku se například staví moderní tlakovodní reaktor EPR. Stavba má však dva roky skluz a bude dražší, než se projektovalo. Pokud by se však podobný reaktor použil u nás, už bychom si jejich problémy ušetřili. Pravděpodobnost, že to bude zrovna tento typ, je vysoká.

VÝBĚR ZE TŘÍ MOŽNOSTÍ. Jaderné bloky, které se v současné době ve světě stavějí, jsou zhruba trojího typu. Nejsou zatím žádnou revoluční změnou proti stávajícím jaderným elektrárnám, ale zdokonalují existující systémy z hlediska technologie, bezpečnosti a spolehlivosti.

Tlakovodní reaktory typu PWR/VVER známe v ČR z minulosti, a to jak z Dukovan, tak Temelína. Základem jsou dva okruhy, kde se v primárním odvádí teplo vyvíjené v reaktoru a v sekundárním se vyrábí pára pro turbogenerátor na výrobu elektřiny. Zdokonalené typy představuje projekt firmy Westinghouse (ještě se nikde nestaví) a projekt společností AREVA-Framatom ANP, který se staví ve Finsku od roku 2005. Na vylepšeném typu VVER 1000 pracují Rusové (Atomstrojexport). Staví se od roku 2002 v Indii.

Druhou možností je varný reaktor, kde se pára vyrábí přímo v reaktoru, takže je třeba jen jeden okruh. V Česku s tímto typem nemáme žádné zkušenosti. V Japonsku staví dva bloky s výkonem 1650 MW firma Mitsubishi.

Jako třetí, pro ČR rovněž příliš exotická možnost, je reaktor CANDU vyráběný v Kanadě, kde se používá přírodní uran a chlazení obstarává těžká voda.

Pokud jde o cenu, temelínské dva bloky přišly na více než tři miliardy eur, nový projekt by však byl jednodušší. Záleží také na tom, zda by se stavěl o výkonu 1000 nebo 1650 MW.

Dvě fungující jaderné elektrárny v ČR mají ještě řadu let života před sebou. Temelín má licenci na 40 let provozu, Dukovany zatím do roku 2015, ale očekává se, že získají možnost prodloužení provozu minimálně o dalších deset let.

AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů