Renesance jaderné energie?

Mnozí jí před lety předpovídali pád do hlubin zapomnění a přesto je zpátky silnější než kdykoliv předtím. Řeč není o ničem jiném, než o jaderné energii. Paradoxně ji na výsluní energetické politiky Evropské unie vrací ochrana životního prostředí, tedy spíše snaha odvrátit klimatické změny.

Renesanci energie z jádra odstartoval březnový summit EU. Na něm se šéfové evropských vlád shodli, že je třeba do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové energetické produkci na pětinu a snížit emise skleníkových plynů rovněž o pětinu ve srovnání s rokem 1990.

Slovní spojení jaderná energie na summitu příliš často nepadalo, ale nahradila jej slovní spojení nízkouhlíková energetika a energetický mix. Jak je patrné na první pohled, pod oběma názvy si lze velmi snadno představit i energii, jíž opovrhuje většina ochránců životního prostředí.

Zatímco na březnovém summitu se o budoucnosti jaderných elektráren mluvilo opatrně a potichu, tento "stud" v posledních týdnech padá. Stačí si připomenout konferenci o udržitelných jaderných zdrojích, která se uskutečnila na konci září.

Zástupci Evropské komise na ní jasně deklarovali, že právě jádro bude hrát klíčovou roli v energetice, jež bude stále méně závislá na uhlí. Evropská unie navíc na její rozvoj vydá v roce 2020 čtyřikrát více finančních prostředků než na rozvoj obnovitelných zdrojů.

Podobný vzkaz zazněl i minulý týden, tentokrát ovšem daleko hlasitěji. Evropská komise nedávno ustanovila expertní skupinu, která se má věnovat bezpečnosti jaderné energie a nakládání s jaderným odpadem, a jejíž členové se v říjnu poprvé sešli ke společnému jednání.

K úplné reinstalaci jaderné energie na "trůnu" evropské energetiky ovšem jen tak nedojde. Ve vyjádřeních evropských politiků je patrná značná opatrnost.