Byl jedním z prvních členů organizace Greenpeace. Dnes Patrick Moore podporuje renesanci jaderné energie.
Nemůžeme vše zakázat
Mladý rebel, dospělý konzervativec, i tak lze označit životní dráhu Kanaďana Patricka Moora, který patřil k první generaci členů Greenpeace (přestože ekologičtí aktivisté zpochybňují fakt, že by se mohl pokládat za zakladatele). Určitě však byl aktivistou Greenpeace už v roce 1971, tedy v dobách, kdy nebyli ani slavní, ani bohatí, ale sršeli idealismem a radikálními nápady.
Upozorňovali na sebe nebezpečnými kousky. Tím byla třeba plavba k ruské velrybářské lodi a nafilmování nepravostí, které se tam děly, a jejich publikování a vyburcování veřejného mínění. Na Aljašce bojovali proti americkým jaderným testům. Jejich specialitou, která je úspěšně napodobována dodnes, se stalo přivazování se k různým objektům.
"Bylo těžké být patnáct let v opozici," tvrdil tento týden šedesátiletý Patrick Moore v Praze. "Chtěl jsem od konfrontace přejít ke konsenzu. Měl jsem totiž na rozdíl od většiny tehdejších kolegů vědeckou kvalifikaci. Začal jsem se s nimi ale rozcházet hlavně politicky, i když v mnoha věcech jsme zajedno dodnes: v boji proti znečištění, proti využití jádra pro vojenské účely, při záchraně velryb a podobně."
Vše pro renesanci jádra. V Česku byl Moore především kvůli jaderné energii (navštěvuje v této souvislosti i další země). Aktuální otázkou je totiž další směřování evropské energetiky a renesance jádra. "Do jednoho pytle jsme hodili jadernou energii se všemi pozitivními i negativními způsoby využití. Je to přitom jedna z nejbezpečnějších forem energie, kterou zatím člověk objevil," vysvětluje Moore. Vypočítává, že nejvíce emisí na obyvatele (11 tun CO2) v Evropě je v Česku, které má mezi energetickými zdroji velký podíl uhelných elektráren, Slovensko má uhelných zdrojů méně, takže je to jen 7,1 tuny CO2 na hlavu. Jaderná Francie má jen 6,8 tuny CO2 na obyvatele.
Pokud jde o obnovitelné zdroje, Moore je přesvědčen, že jejich zaváděním se prozatím vůbec nesnižuje počet elektráren, využívajících fosilní zdroje, a to ani v Německu či Dánsku, kde je větrníků nejvíc. Ani tam úměrně neklesají emise skleníkových plynů.
Ekologické organizace většinou považují Patricka Moora za jakéhosi Jidáše. Například kontroverzní český ekologický aktivista Jan Beránek, spoluzakladatel hnutí Duha, kde již ovšem také nepůsobí, označil na svém blogu Moora za dobře placeného podvodníka. Paktuje se prý za peníze se znečišťovateli a velkými průmyslovými firmami. Pod jeho článkem se rozproudila kupodivu relativně korektní obsáhlá diskuse, která svědčí o tom, že jak Moore, tak Beránek zastávají názory velkých skupin lidí. Výkonný ředitel Greenpeace ČR Jiří Tutter chce ale zjistit, pro jakého klienta pořádala PR agentura cestu Patricka Moora po Česku a organizovala mu schůzky s ústavními činiteli. O konsenzu tedy zatím nemůže být řeč.
Politici to vědí s jistotou. Narodil se v roce 1947 v Britské Kolumbii v Kanadě, vystudoval tamní univerzitu, kde získal titul PhD v oboru ekologie živočišných druhů. V organizaci Greenpeace ho sice ze své historie vymazali, je však nesporné, že tam v roce 1971 vstoupil a podílel se na prvních kampaních. Devět let byl prezidentem Greenpeace Kanada, sedm let členem správní rady a jedním ze šéfů Greenpeace International. Jak organizace rostla a bohatla, objevovaly se mezi členy rozdíly v názorech. Moore tvrdí, že zvítězil extrémismus a levičáctví a odešel.
"Po patnácti letech v Greenpeace jsem chtěl vymýšlet řešení a ne jen problémy. K životu potřebujeme potraviny a materiály, takže nemůžeme jen všechno zakázat. Moje filozofie je udržitelný rozvoj, nikoliv jen environmentalismus," řekl Moore Lidovým novinám.
Po odchodu z Greenpeace začátkem roku 1986 začal podnikat a posléze založil společnost Greenspirit. Jeho obživou se stala konzultační činnost v otázkách životního prostředí orientovaná na přírodní zdroje, biodiverzitu a energii. Založil a vedl například firmu BC Karbon Project, zaměřenou na proměny klimatu.
"Měli jsme v Greenpeace mnoho úspěchů, dopustili jsme se ale spousty chyb," konstatoval Moore, který přijel do Prahy s bohatým programem, věnovaným přednáškám v akademických kruzích a setkání s předními českými politiky včetně prezidenta Václava Klause. S Klausem si podle svých slov porozumět může, i když jeho extrémní názory na klimatické změny tak zcela nesdílí. "Moje povinnost jako vědce je být kritický, ale mít otevřenou hlavu. Politikové vše vědí s jistotou," uvedl Moore.
AUTOR: Milena Geussová
Upozorňovali na sebe nebezpečnými kousky. Tím byla třeba plavba k ruské velrybářské lodi a nafilmování nepravostí, které se tam děly, a jejich publikování a vyburcování veřejného mínění. Na Aljašce bojovali proti americkým jaderným testům. Jejich specialitou, která je úspěšně napodobována dodnes, se stalo přivazování se k různým objektům.
"Bylo těžké být patnáct let v opozici," tvrdil tento týden šedesátiletý Patrick Moore v Praze. "Chtěl jsem od konfrontace přejít ke konsenzu. Měl jsem totiž na rozdíl od většiny tehdejších kolegů vědeckou kvalifikaci. Začal jsem se s nimi ale rozcházet hlavně politicky, i když v mnoha věcech jsme zajedno dodnes: v boji proti znečištění, proti využití jádra pro vojenské účely, při záchraně velryb a podobně."
Vše pro renesanci jádra. V Česku byl Moore především kvůli jaderné energii (navštěvuje v této souvislosti i další země). Aktuální otázkou je totiž další směřování evropské energetiky a renesance jádra. "Do jednoho pytle jsme hodili jadernou energii se všemi pozitivními i negativními způsoby využití. Je to přitom jedna z nejbezpečnějších forem energie, kterou zatím člověk objevil," vysvětluje Moore. Vypočítává, že nejvíce emisí na obyvatele (11 tun CO2) v Evropě je v Česku, které má mezi energetickými zdroji velký podíl uhelných elektráren, Slovensko má uhelných zdrojů méně, takže je to jen 7,1 tuny CO2 na hlavu. Jaderná Francie má jen 6,8 tuny CO2 na obyvatele.
Pokud jde o obnovitelné zdroje, Moore je přesvědčen, že jejich zaváděním se prozatím vůbec nesnižuje počet elektráren, využívajících fosilní zdroje, a to ani v Německu či Dánsku, kde je větrníků nejvíc. Ani tam úměrně neklesají emise skleníkových plynů.
Ekologické organizace většinou považují Patricka Moora za jakéhosi Jidáše. Například kontroverzní český ekologický aktivista Jan Beránek, spoluzakladatel hnutí Duha, kde již ovšem také nepůsobí, označil na svém blogu Moora za dobře placeného podvodníka. Paktuje se prý za peníze se znečišťovateli a velkými průmyslovými firmami. Pod jeho článkem se rozproudila kupodivu relativně korektní obsáhlá diskuse, která svědčí o tom, že jak Moore, tak Beránek zastávají názory velkých skupin lidí. Výkonný ředitel Greenpeace ČR Jiří Tutter chce ale zjistit, pro jakého klienta pořádala PR agentura cestu Patricka Moora po Česku a organizovala mu schůzky s ústavními činiteli. O konsenzu tedy zatím nemůže být řeč.
Politici to vědí s jistotou. Narodil se v roce 1947 v Britské Kolumbii v Kanadě, vystudoval tamní univerzitu, kde získal titul PhD v oboru ekologie živočišných druhů. V organizaci Greenpeace ho sice ze své historie vymazali, je však nesporné, že tam v roce 1971 vstoupil a podílel se na prvních kampaních. Devět let byl prezidentem Greenpeace Kanada, sedm let členem správní rady a jedním ze šéfů Greenpeace International. Jak organizace rostla a bohatla, objevovaly se mezi členy rozdíly v názorech. Moore tvrdí, že zvítězil extrémismus a levičáctví a odešel.
"Po patnácti letech v Greenpeace jsem chtěl vymýšlet řešení a ne jen problémy. K životu potřebujeme potraviny a materiály, takže nemůžeme jen všechno zakázat. Moje filozofie je udržitelný rozvoj, nikoliv jen environmentalismus," řekl Moore Lidovým novinám.
Po odchodu z Greenpeace začátkem roku 1986 začal podnikat a posléze založil společnost Greenspirit. Jeho obživou se stala konzultační činnost v otázkách životního prostředí orientovaná na přírodní zdroje, biodiverzitu a energii. Založil a vedl například firmu BC Karbon Project, zaměřenou na proměny klimatu.
"Měli jsme v Greenpeace mnoho úspěchů, dopustili jsme se ale spousty chyb," konstatoval Moore, který přijel do Prahy s bohatým programem, věnovaným přednáškám v akademických kruzích a setkání s předními českými politiky včetně prezidenta Václava Klause. S Klausem si podle svých slov porozumět může, i když jeho extrémní názory na klimatické změny tak zcela nesdílí. "Moje povinnost jako vědce je být kritický, ale mít otevřenou hlavu. Politikové vše vědí s jistotou," uvedl Moore.
AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
