Spalováním vhodného paliva v miniaturní elektrárně umístěné ve sklepě se dá zajistit v celém domě svícení a vytápění.
Minielektrárna a teplárna ve sklepě
"Elektrárnička", a zároveň "teplárnička", je tak malá, že se vejde do každého sklepa. Spalovací motor pohání generátor, v němž se mechanická energie z motoru mění v elektřinu. Přitom vzniká teplo, jehož se využívá k vytápění domu a k ohřevu vody.
Je to už realita, o jejíž vznik či přesněji řečeno sestrojení se postarala firma Senertec. Dnes už má tato společnost reference z dodaných 16 tisíc domovních minielektráren. Ročně jich vyrábí kole tří tisíc.
ZEMNÍ PLYN, VODNÍ PÁRA, PELETY
Pro zařízení se ujalo pojmenování "Dachs" (= jezevčík), zřejmě kvůli jeho malým dimenzím. Firma zatím vyráběla zařízení na spalování zemního plynu, ale v brzké době hodlá upravit minielektrárny i pro spalování jiných paliv, např. řepkového oleje.
Jiní výrobci se zaměřují na minielektrárny, respektive malé teplárničky pro vytápění rodinných domků, vil a menších činžovních domů, které využívají horké vodní páry anebo ve kterých se spalují dřevěné pelety. Jde o zařízení s různým stupněm technické dokonalosti, v některých případech jsou to spíše prototypy, a lze říci, že firma Senertec je zřejmě zatím nejdále.
Ale ve všech případech jde o využívání principu kogenerace čili společné produkce tepla i proudu v jednom zařízení.
Na daný vývoj museli reagovat i tradiční výrobci otopných systémů, jako jsou velmi dobře známé společnosti Vaillant, Viessmann nebo Buderus, i když, což je určitý paradox, zatím v technickém vývoji nejsou tak daleko, jako výše zmíněné malé firmy, byť disponují většími prostředky na výzkum a vývoj.
EKOLOGICKÁ VÝHODNOST
Výhodou elektrárniček-výtopen ve sklepích je vedle malých rozměrů i to, že jsou ekologicky přijatelnější než produkce elektřiny nebo tepla ve velkých aparaturách. Měrné emise oxidu uhličitého jsou zde naměřeny minimálně o 30 % nižší, jak bylo konstatováno odborníky z Ústavu pro výzkum životního prostředí Ifeu v Heidelbergu.
Minizařízení ve sklepě produkuje při spalování energetického substrátu 65 % energie v podobě tepla, 25 % v podobě elektřiny, a pouze 10 % tvoří odpad, tedy emise. Zařízení je na trhu k dostání za ceny od 15 tisíc EUR výše. Nejmenší zařízení produkuje 1,5 kiloWattu elektrického výkonu, ale praxe ukazuje, že průměrná domácnost, v níž jsou 4 lidé, vystačí s 1&kW. To ovšem znamená, že zařízení jsou vhodná či optimální pro energetické zásobování i větších obytných jednotek, např. malých činžovních domů. Nicméně, ukazatel 1 kW se stal určitou normou či standardem, na který se orientují výrobci nejen v Německu, ale i v Nizozemsku.
INSPIRACE I PRO VÝROBCE PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ
Mnozí odborníci a lidé s praxí na poli výroby elektřiny a tepla kogenerací vzhlížejí k těmto minielektrárnám s nadějí i z toho důvodu, že v nich spatřují možný zdroj zkušeností pro jinou formu spojené výroby elektřiny a tepla, a to z palivových článků. Jestliže se zařízení používají pro výrobu proudu a tepla a "jedou" přitom na zemní plyn, proč by se nedala upravit tak, aby se dala pohánět palivovými články (jež obsahují vodík, který se dá separovat ze zemního plynu). To je otázka, kterou dnes řeší odborníci z firmy MVV, což je subjekt, který zajišťuje dodávky energií v Mannheimu. Příslušná zařízení se tohoto času testují a výsledky mají být známy v příštím roce. Obdobnými úvahami a záměry se zabývají také firmy Vaillant, European Fuel Cell (EFC) nebo EWE.
Je to už realita, o jejíž vznik či přesněji řečeno sestrojení se postarala firma Senertec. Dnes už má tato společnost reference z dodaných 16 tisíc domovních minielektráren. Ročně jich vyrábí kole tří tisíc.
ZEMNÍ PLYN, VODNÍ PÁRA, PELETY
Pro zařízení se ujalo pojmenování "Dachs" (= jezevčík), zřejmě kvůli jeho malým dimenzím. Firma zatím vyráběla zařízení na spalování zemního plynu, ale v brzké době hodlá upravit minielektrárny i pro spalování jiných paliv, např. řepkového oleje.
Jiní výrobci se zaměřují na minielektrárny, respektive malé teplárničky pro vytápění rodinných domků, vil a menších činžovních domů, které využívají horké vodní páry anebo ve kterých se spalují dřevěné pelety. Jde o zařízení s různým stupněm technické dokonalosti, v některých případech jsou to spíše prototypy, a lze říci, že firma Senertec je zřejmě zatím nejdále.
Ale ve všech případech jde o využívání principu kogenerace čili společné produkce tepla i proudu v jednom zařízení.
Na daný vývoj museli reagovat i tradiční výrobci otopných systémů, jako jsou velmi dobře známé společnosti Vaillant, Viessmann nebo Buderus, i když, což je určitý paradox, zatím v technickém vývoji nejsou tak daleko, jako výše zmíněné malé firmy, byť disponují většími prostředky na výzkum a vývoj.
EKOLOGICKÁ VÝHODNOST
Výhodou elektrárniček-výtopen ve sklepích je vedle malých rozměrů i to, že jsou ekologicky přijatelnější než produkce elektřiny nebo tepla ve velkých aparaturách. Měrné emise oxidu uhličitého jsou zde naměřeny minimálně o 30 % nižší, jak bylo konstatováno odborníky z Ústavu pro výzkum životního prostředí Ifeu v Heidelbergu.
Minizařízení ve sklepě produkuje při spalování energetického substrátu 65 % energie v podobě tepla, 25 % v podobě elektřiny, a pouze 10 % tvoří odpad, tedy emise. Zařízení je na trhu k dostání za ceny od 15 tisíc EUR výše. Nejmenší zařízení produkuje 1,5 kiloWattu elektrického výkonu, ale praxe ukazuje, že průměrná domácnost, v níž jsou 4 lidé, vystačí s 1&kW. To ovšem znamená, že zařízení jsou vhodná či optimální pro energetické zásobování i větších obytných jednotek, např. malých činžovních domů. Nicméně, ukazatel 1 kW se stal určitou normou či standardem, na který se orientují výrobci nejen v Německu, ale i v Nizozemsku.
INSPIRACE I PRO VÝROBCE PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ
Mnozí odborníci a lidé s praxí na poli výroby elektřiny a tepla kogenerací vzhlížejí k těmto minielektrárnám s nadějí i z toho důvodu, že v nich spatřují možný zdroj zkušeností pro jinou formu spojené výroby elektřiny a tepla, a to z palivových článků. Jestliže se zařízení používají pro výrobu proudu a tepla a "jedou" přitom na zemní plyn, proč by se nedala upravit tak, aby se dala pohánět palivovými články (jež obsahují vodík, který se dá separovat ze zemního plynu). To je otázka, kterou dnes řeší odborníci z firmy MVV, což je subjekt, který zajišťuje dodávky energií v Mannheimu. Příslušná zařízení se tohoto času testují a výsledky mají být známy v příštím roce. Obdobnými úvahami a záměry se zabývají také firmy Vaillant, European Fuel Cell (EFC) nebo EWE.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích