Česká cesta k nezávislosti na ruské ropě
Česká vláda se postavila Rusku a podepsala se Spojenými státy dohodu, v níž se
zavázala přijmout na svém území radarový systém tvořící součást protiraketového
obranného systému Pentagonu. Krátce poté, co americká ministryně zahraničí
Condoleezza Riceová završila v Praze slavnostní podpis smlouvy, oznámil Kreml,
že přijme odvetná opatření. Dodávky ropy, které Rusko posílá do Česka, se
vzápětí snížily o plných 40 procent.
Česká vláda se postavila Rusku a podepsala se Spojenými státy dohodu, v níž se zavázala přijmout na svém území radarový systém tvořící součást protiraketového obranného systému Pentagonu. Krátce poté, co americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová završila v Praze slavnostní podpis smlouvy, oznámil Kreml, že přijme odvetná opatření. Dodávky ropy, které Rusko posílá do Česka, se vzápětí snížily o plných 40 procent.
Plné dodávky stále nebyly obnoveny, ale z Prahy se neozývá žádný povyk. Nedostatek energie také nenastal. Během jediného dne po ruském výpadku začaly do země přitékat ropovodem IKL náhradní dodávky ropy z Německa. Bylo to možné proto, že díky rozhodnutí učiněnému počátkem 90. let je dnes Česko jedinou postkomunistickou zemí ve východní Evropě, která má přístup k alternativním zdrojům energie.
Tehdy i dnes spoléhala většina regionu na dodávky ropy a plynu z Ruska. Produktovody vybudované bývalým Sovětským svazem spojovaly sovětské impérium v jediný sevřený celek.
Česká republika začala po rozpadu sovětského bloku zavádět svou nově nabytou suverenitu do praxe. Prezidentem byl tehdy bývalý disident a dramatik Václav Havel, zatímco v čele vlády stál Václav Klaus, sršatý a svéhlavý politik, který je dnes prezidentem. U vedoucích představitelů EU vyvolával Klaus často rozladění, když trval na zachování národní suverenity. Jeho pevné názory na suverenitu a bezpečnost však přinášejí ovoce ve vztahu k Rusku.
Havel s Klausem dospěli ke dvěma závěrům. Za prvé: Rusko dostatečně neinvestuje do energetického sektoru - na tomto nedostatku se dnes shodují všichni energetičtí analytici. A za druhé: suchozemská země na konci ropovodu Družba je obzvláště zranitelná vůči přerušením dodávek.
Aby tato rizika snížili, rozhodli se Havel, Klaus a tehdejší ministr obchodu Vladimír Dlouhý vybudovat navzdory obrovským nákladům separátní ropovod, který by spojoval Česko s Německem.
Význam ropovodu IKL dnes uznávají i další země. V uplynulých letech Rusko několikrát omezilo dodávky energií do sousedních zemí. V roce 2006 utáhlo kohoutky Ukrajině a jedné litevské rafinerii a o rok později Bělorusku. Nově probuzené Rusko využívá své energetické síly jako politického nástroje proti zemím, které ohrožují jeho zájmy.
Česká vláda se přesto cítila dostatečně nezávislá na to, aby se postavila ruským výhrůžkám ohledně amerického protiraketového štítu. Kreml vždy tvrdil, že jeho rozmístění v kterékoliv východoevropské zemi představuje přímé ohrožení ruské bezpečnosti a neobejde se bez následků.
Česká vláda přistupovala k této záležitosti s velkým klidem. Koalice Mirka Topolánka netropila velký povyk a nekritizovala Rusko. Vladimír Handl z pražského Ústavu mezinárodních vztahů tvrdí, že si vláda bez ohledu na skutečné důvody ke snížení dodávek ropy nepřála veřejný spor s Ruskem. "Parlament musí schválit protiraketový štít. Vláda zaujímá pragmatický postoj."
Plné dodávky stále nebyly obnoveny, ale z Prahy se neozývá žádný povyk. Nedostatek energie také nenastal. Během jediného dne po ruském výpadku začaly do země přitékat ropovodem IKL náhradní dodávky ropy z Německa. Bylo to možné proto, že díky rozhodnutí učiněnému počátkem 90. let je dnes Česko jedinou postkomunistickou zemí ve východní Evropě, která má přístup k alternativním zdrojům energie.
Tehdy i dnes spoléhala většina regionu na dodávky ropy a plynu z Ruska. Produktovody vybudované bývalým Sovětským svazem spojovaly sovětské impérium v jediný sevřený celek.
Česká republika začala po rozpadu sovětského bloku zavádět svou nově nabytou suverenitu do praxe. Prezidentem byl tehdy bývalý disident a dramatik Václav Havel, zatímco v čele vlády stál Václav Klaus, sršatý a svéhlavý politik, který je dnes prezidentem. U vedoucích představitelů EU vyvolával Klaus často rozladění, když trval na zachování národní suverenity. Jeho pevné názory na suverenitu a bezpečnost však přinášejí ovoce ve vztahu k Rusku.
Havel s Klausem dospěli ke dvěma závěrům. Za prvé: Rusko dostatečně neinvestuje do energetického sektoru - na tomto nedostatku se dnes shodují všichni energetičtí analytici. A za druhé: suchozemská země na konci ropovodu Družba je obzvláště zranitelná vůči přerušením dodávek.
Aby tato rizika snížili, rozhodli se Havel, Klaus a tehdejší ministr obchodu Vladimír Dlouhý vybudovat navzdory obrovským nákladům separátní ropovod, který by spojoval Česko s Německem.
Význam ropovodu IKL dnes uznávají i další země. V uplynulých letech Rusko několikrát omezilo dodávky energií do sousedních zemí. V roce 2006 utáhlo kohoutky Ukrajině a jedné litevské rafinerii a o rok později Bělorusku. Nově probuzené Rusko využívá své energetické síly jako politického nástroje proti zemím, které ohrožují jeho zájmy.
Česká vláda se přesto cítila dostatečně nezávislá na to, aby se postavila ruským výhrůžkám ohledně amerického protiraketového štítu. Kreml vždy tvrdil, že jeho rozmístění v kterékoliv východoevropské zemi představuje přímé ohrožení ruské bezpečnosti a neobejde se bez následků.
Česká vláda přistupovala k této záležitosti s velkým klidem. Koalice Mirka Topolánka netropila velký povyk a nekritizovala Rusko. Vladimír Handl z pražského Ústavu mezinárodních vztahů tvrdí, že si vláda bez ohledu na skutečné důvody ke snížení dodávek ropy nepřála veřejný spor s Ruskem. "Parlament musí schválit protiraketový štít. Vláda zaujímá pragmatický postoj."
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
