Osedlal si vítr

Tulsimu Tantimu (50) hraje vítr do karet. Zakladatel a generální ředitel Suzlon Energy, pátého největšího výrobce větrných elektráren na světě, dnes patří k nejbohatším Indům.

Indický inženýr včas pochopil, že budoucí úspěch neleží v textilu, ale v energetice. Během pouhých třinácti let vybudoval doslova z ničeho přední světovou firmu na výrobu větrných turbín a stal se největší provozovatelem energetických parků v Indii.

Dvě věci

Tanti se narodil v rodině farmáře ve státě Gujarat na západě Indie, vystudoval ekonomii a strojařinu. Mezitím otec opustil pěstování pšenice a podzemnice a dal se na obchodování s bramborami. Tanti se k němu po studiu přidal a pomohl mu vyřešit tíživý problém příliš drahého chlazení skladovaných brambor. Za pomoci vrtulí a větru chladírnu vylepšil a snížil spotřebu elektřiny o 30 %.

V osmdesátých letech se inženýr pustil do samostatného podnikání a vyráběl příze z polyesterového hedvábí. Úspěšnost hospodaření indických textilek se odvíjí zejména od nákladů na elektřinu, které neúnosně rostly, a navíc docházelo k častým, až dvoudenním výpadkům proudu. Ve snaze o nápravu zahájil stát Gujarat nákup větrné energie a jejím výrobcům poskytl daňové úlevy.

Tanti proto v roce 1993 začal experimentovat s větrníky. První dvě turbíny museli instalovat sami zaměstnanci textilky, protože dodavatel Vestas na to neměl kapacity. O dva roky později vznikl Suzlon Energy - název se odvíjí od hindského termínu pro inteligenci (suz) a pro úvěr (lon) - tyto dvě věci, jak Tanti prohlásil, jsou potřeba k úspěšnému podnikání. Nejprve chtěl turbíny prodávat a stavět, ale pak je i sám provozoval a proud prodávat okolním závodům, které si vlastní větrnou elektrárnu nemohly dovolit. Suzlon měl tehdy dvacet zaměstnanců a půjčku jeden milion dolarů. Byznys se pořádně rozjel teprve koncem 90. let díky výstavbě a provozu velkých větrných farem pro Tata Finance ze skupiny indického velkoprůmyslníka Ratana Taty a pro Bajaj Auto, druhého největšího výrobce motocyklů v Indii. Suzlon tak doma ovládl polovinu trhu a je suverénně největší.

Ambice na třetí místo

Suzlon navázal vztahy se zahraničními výrobci a provozovateli větrných farem, založil výzkumné centrum pro rotorové lopatky v Nizozemsku a designérské centrum pro turbíny v Německu. Před třemi lety firma vstoupila s velkým úspěchem na bombajskou burzu, akcie během prvního roku téměř zdvojnásobily hodnotu. Tanti si se třemi sourozenci ponechal 66 % společnosti a textilní továrnu v té době prodal svému společníkovi.

S nově nabytým kapitálem a s úvěry se Suzlon pustil do akvizic na nejperspektivnějších trzích v Evropě, Spojených státech a v Číně a otevřel devět vlastních výrobních závodů. Koupil velkého belgického výrobce převodovek urychlujících pohyb lopatek, Hansen Transmissions International, což se ukázalo být prozíravým tahem - tato komponenta je na trhu nedostatkovým zbožím.

Tanti naskočil do správného vlaku - Suzlon roste tempem sto procent ročně. Firmy jako ta jeho dnes nestačí uspokojovat poptávku. Drahá ropa a obavy z globálního oteplování daly alternativním zdrojům zelenou - vlády včetně té indické tyto projekty podporují snížením daní, zrychlením odpisů, a veřejnoprávní organizace dokonce mají předepsáno nakupovat určitý podíl elektřiny výhradně z obnovitelných zdrojů.

Za čtyři roky by měla mít větrná energie podíl na světové spotřebě 3 %, tedy téměř trojnásobek toho co dnes. Její rozvoj otevřeně podporují Evropská unie, USA i Čína. Výroba větrné energie je ve srovnání se solární téměř o polovinu levnější.

Do konce loňského roku Suzlon vyrobil zařízení s kapacitou 6 tisíc megawatt (šest bloků Temelína) a za poslední účetní období utržil 3,4 miliardy dolarů. Na světovém trhu má indický podnik více než desetinový podíl a zaujímá tak celosvětově páté místo. Dodává do 20 zemí světa a zaměstnává 14 tisíc lidí.

Během několika málo let plánuje Suzlon Energy vyšplhat se na třetí místo a dodávat globálně čtvrtinu větrníků. Největším výrobcem je dnes dánský Vestas Wind Systems, následovaný americkým strojírensko-finančním koncernem GE.

Proti větru

Suzlon se nicméně v poslední době potýká s problémy - jeho akcie od začátku roku oslabily o více než 40 %. Důvodem jsou reklamace - lopatky dodané některým zákazníkům nevydržely námahu a objevily se praskliny. Pověst Suzlonu utrpěla a významný odběratel Edison International z Kalifornie okamžitě zrušil velkou zakázku. Suzlon vyčlenil na odškodnění klientů 139 milionů dolarů a nyní používá pokročilejší druh plastu, který se neláme.

Investoři jsou navíc přesvědčeni, že si Suzlon bere příliš velká sousta. Loni získal za více než miliardu dolarů v souboji s francouzskou Arevou kontrolu nad německou společností Repower Systems, výrobcem běžných turbín, ale také obřích pobřežních větrníků. Budoucnost 90 metrů vysokých gigantů, které se dají servisovat pouze za použití helikoptéry, je přitom nejistá. Americké plány na stavbu pobřežních větrných parků hatí námitky obyvatel ohledně narušení vzhledu krajiny. Kromě toho je na jejich výrobu potřeba mnoha desítek tun stále dražší oceli a chybí lodě na jejich přepravu.

V Číně, kde už dnes Suzlon vyrábí, společnost před pár měsíci společně s bahrajnskou investiční bankou koupila výrobce součástek pro větrné elektrárny Honiton Energy Holdings za dvě miliardy dolarů. K riskantní pozici, kterou Suzlon zaujal, se přidal odchod dvou členů top managementu z důvodu vzájemných neshod. Novým výkonným šéfem firmy je dnes Toine van Megen, Tulsi Tanti je generálním ředitelem a předsedou představenstva.

AUTOR: Jitka Vlková
časopis Týden