Ing. Topolánek, úspory a "jádro"

Když premiér nedávno vystoupil na konferenci o úsporách energie (Energy Efficiency Business Week 2008), nechal se slyšet, že stát by měl zvážit podporu nízkoenergetických domů.

Že je to úvaha, která jde správným směrem, potvrzuje i analýza zpracovaná pro Hnutí Duha. Studie - u nás první svého druhu - mapovala možnosti úspor v domácnostech a veřejných budovách. Spočetla, že technicky proveditelná opatření mohou postupně snížit energetickou náročnost českých domů až o 175 petajoulů ročně - tedy zhruba o 60 procent.

Máme-li ale něčeho tak lákavého dosáhnout, je třeba přijmout sadu konkrétních opatření. Grantovými programy a lepšími standardy budov počínaje a ekologickou daňovou reformou konče. Zateplování domů přitom nepřinese jen snížení účtů, ale srazí také naši závislost na Rusku.

Kromě nadějných úvah o podpoře úspor však téměř každé Topolánkovo energetické vystoupení provází bohužel i téměř nekritický obdiv k atomovým elektrárnám. Je to škoda, protože jako první premiér s technickým vzděláním by nemusel tak jednoduše akceptovat tvrzení, že jaderná energetika je řešením klimatickým změn.

Atomové zdroje sice produkují skleníkové plyny pouze nepřímo, ale silný potenciál v nich nevidí ani Mezinárodní energetická agentura (IEA). Ta letos vydala zprávu, podle níž by do budoucna měly hrát v boji proti změnám klimatu hlavní roli energetická efektivnost a rozvoj obnovitelných zdrojů.

Konkrétně lze podle této studie počítat s tím, že 36 % z potřebného snížení exhalací zajistí nové technologie s nízkou spotřebou. A dalších 21 % pak obnovitelné zdroje energie. Jaderná energetika může zajistit šest procent. Pokud by se tedy ročně postavilo 24 až 32 jaderných elektráren o výkonu 1 000 MW.

Dalším omylem je zařazení jaderné energetiky mezi levné zdroje. Ano, když zapomeneme na dosud nevyřešený problém s vyhořelým jaderným palivem, můžeme atomové elektrárny zařadit mezi zdroje s relativně nízkými provozními náklady. Důležitá je však vstupní investice. A například Wulf Bernotat, ředitele společnosti E.ON v březnu odhadl, že Velkou Británii, která má zájem o stavbu přibližně deseti nových reaktorů, by něco takového vyšlo na 60 miliard eur. Při uvažování o dvou nových blocích v Temelíně se při takových relacích dostáváme na částku okolo 300 miliard korun. Připočítáme-li špatné zkušenosti s výstavbou stejného typu jaderné elektrárny ve Finsku a Francii, kde dochází k řadě průtahů, lze očekávat spíše navýšení ceny, než její pokles.

Jinou ekonomickou slabinu jaderné energetiky lze nalézt v omezené odpovědnosti provozovatelů jaderných elektráren za škody při případné havárii. Vláda se zavázala tuto výhodu zrušit tak, aby provozovatelé jaderných elektráren platili tržní pojistné. Ministerstvo průmyslu přitom přiznává, že omezená odpovědnost zlevňuje jadernou elektřinu až o 1 korunu na kWh...

Topolánkova vláda má před sebou ještě necelou polovinu funkčního období. Za tento čas lze stihnout řadu pozitivních kroků: rozhýbat potenciál úspor, jejichž potřebu si premiér dle svého vystoupení uvědomuje. A jeho vláda se může do českých dějin zapsat také realistickým přístupem k jaderné energetice. Ať již jde o odstranění výhod pro jaderný průmysl v podobě omezené odpovědnosti nebo změnou současné koncepce vyhledávání hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva, tak aby byl celý proces transparentní.

Na tyto úkoly by měl premiér Topolánek myslet, až příště bude přednášet o energetice.

AUTOR: Martin Sedlák

Autor pracuje v Hnutí Duha