ELEKTŘINA BUDE DRAHÁ. KVŮLI EKOLOGII

Vladimír Štěpán, majitel poradenské společnosti ENA

Podle Vladimíra Štěpána z poradenské společnosti ENA, experta na trh s energiemi, ceny sice pak opět zamíří vzhůru, vzestup ale nebude tak prudký jako v minulých letech. "Ceny plynu se budou zvedat jen mírně. Elektřina začne zdražovat později než plyn, zato půjdou její ceny nahoru rychleji," shrnuje Štěpán jeden z hlavních závěrů prognózy, kterou jeho firma před nedávnem dokončila.

HN: Z čeho odvozujete vaše předpovědi cen?

Myslím, že jsme na hlavní zákonitost přišli. Světová ekonomika v posledních 30 letech kolísala mezi jedním až třemi procenty růstu zhruba v desetiletých cyklech. V roce 2005 se stalo něco nečekaného - byli jsme na vrcholu cyklu a HDP měl zamířit dolů. Místo toho začal prudce stoupat, až na šest procent. Způsobila to globalizace, propojování trhů. Tím začal průšvih. S růstem ekonomiky rostla i spotřeba energie, a tím i ceny. Třeba pro ropu zhruba do roku 2005 platilo, že se její ceny pohybovaly kolem 20 až 30 dolarů za barel, najednou cena vyletěla nad 100 dolarů a pak zase spadla na hodnoty kolem šedesáti dolarů. Prostě po prudkém růstu přišel loni logicky nebývale prudký pád. Do budoucna už se nedá počítat s tak prudkým růstem světového HDP, a tudíž ani s tak prudkým růstem cen energií, jakého jsme byli svědky v minulých letech. Cena ropy v příštích letech by se měla ustálit na nějakých šedesáti až osmdesáti dolarech za barel a růst jen mírně. Až kolem roku 2020 se dostane opět přes 100 dolarů.

HN: Svět se ale mění. Myslíte, že modely založené na dosavadním vývoji ekonomiky budou pořád platné?

Nemyslím, že v roce 2005 skončil starý a začal nový svět, že teď bude všechno jinak. Ale je pravda, že už se asi nebudou střídat pravidelné hospodářské cykly v limitech jedno- až tříprocentního růstu. Dají se čekat prudší i rychlejší vzestupy a pády ekonomiky. Ale i tak myslím, že náš scénář platí. Podporují ho totiž kromě očekávaného vývoje HDP i další argumenty: obrovské investice, které se dávají do úspor energií, odbourání dotací do ekonomiky Číny a Indie, rozvoj obnovitelných zdrojů. A cena ropy kolem 60 - 80 dolarů vyhovuje v podstatě všem - těžařům i spotřebitelským zemím.

HN: Co z toho plyne pro ostatní energie?

Na cenu ropy je poměrně těsně navázán vývoj cen uhlí a plynu. Elektřina bude zdražovat rychleji, protože tady jsou ve hře ještě další faktory. Jednak ekologické aspekty, hlavně vznikající trh s emisními povolenkami. A taky růst životní úrovně v Číně a Indii, který zvedá poptávku po energii. U elektřiny bude nárůst cen rychlejší než u jiných komodit. Už kolem roku 2012 až 2013 by se mohla opět dostat na cenová maxima z doby těsně před krizí.

HN: Co můžeme čekat u plynu?

Plynu je v důsledku krize teď ze všech energií největší přebytek, jeho cena na burzách je o desítky procent nižší než cena dlouhodobých kontraktů, na jejichž základě k nám dovážíme. Taky se k nám začíná plyn z burz ve velkém dovážet, to nebývalo. Je otázka, jak dlouho to potrvá. V zimě cena plynu z burz vždycky stoupá. Jenomže vzpomeňte si, jak letos v zimě byly přerušeny dodávky z Ukrajiny, bylo to v době vysokých mrazů, na trh přišla spousta plynu ze západu z burz - a cena se přesto vůbec nezvýšila. Takže když budeme předpokládat, že v zimě bude normálně k dispozici ruský plyn, nedá se čekat, že by cena plynu v zimě rostla, jako se to dělo dřív.

HN: Čím je přebytek plynu způsoben?

Mimo jiné se na tom podílí zkapalněný plyn LNG, který se do Evropy začal ve velkém dovážet poté, co před krizí poptávka po plynu začala prudce stoupat a cena růst. Producentským státům se tak vyplatily velké investice do terminálů na zkapalněný plyn. V Evropě je jich dnes 18, dalších 10 se bude budovat. Tento plyn se na pobřeží převede z kapalné podoby opět do plynné a pak se dostává běžnými plynovody čím dál hlouběji do vnitrozemí. Například Rakousko buduje plynovody speciálně kvůli LNG.

HN: Může orientace na LNG srazit ceny plynu dlouhodobě i ve střední Evropě?

Ropa bude zdražovat už proto, že její zdroje jsou omezené. Jenomže to pro plyn neplatí, ten bude možné těžit ještě aspoň 200 let. A sedmdesát procent světových zdrojů plynu je v dosahu Evropy - právě i díky rozvoji LNG. Třeba Katar, který má třetí či čtvrté zásoby plynu na světě, produkuje pouze LNG. Dopravuje LNG loděmi tak obrovskými, že pojmou miliony kubíků a v Evropě je dokáže přijmout jen několik terminálů. Světový export LNG dnes činí 70 miliard kubíků za rok, některé státy, třeba Itálie, sázejí do budoucna hlavně na plyn.

HN: Má rozvoj zkapalněného plynu význam i pro Českou republiku?

Určitě. Pro Česko je ale důležité, aby se státy regionu dohodly na vybudování plynovodního propojení mezi severem a jihem Evropy přes naše území, z Polska do Chorvatska. V Polsku i v Chorvatsku se dnes chystá stavba LNG terminálů. Česko, Slovensko i Rakousko mají mnohamiliardovou kapacitu kvalitních zásobníků plynu. Z toho by mohly těžit země, které silné zásobníky nemají. Plynovody dnes mohu fungovat obousměrně, takže po vybudování severojižní trasy by Česko mohlo využívat pobřežní terminály LNG v Polsku i Chorvatsku. Dodávky ruského plynu by se naředily a závislost na Rusku by nemusela být tak silná. Česko a Slovensko jsou dnes v Evropské unii jediné země, které nejsou vůbec na žádný projekt s LNG napojeny. Přitom alternativní propojení sever-jih by pro nás v případě různých kolizí bylo pojistkou daleko přínosnější než třeba plynovod Nabucco.

HN: Nabucco má do střední Evropy přivést plyn z Kaspické oblasti. Nevěříte, že Česku pomůže snížit závislost na Rusku?

Já osobně nevěřím, že by nám Nabucco pomohlo. Státy, přes které povede - Turecko, Řecko, balkánské země - jsou prakticky bez plynárenské infrastruktury. Nabucco bude sloužit hlavně k jejich zásobování. Pro nás to bude mít význam v tom, že získáme alternativní cestu. Jenomže ta nebude mít z hlediska energetické bezpečnosti velký význam. Budeme až na konci větve. V případě, že by se něco stalo, budeme článek nejvíc ohrožený. Navíc jsem přesvědčen, že tak do dvou let se vztahy Ruska a Ukrajiny stabilizují. A cesta přes Ukrajinu a Slovensko začne být pro nás nadlouho opět nejspolehlivější.

HN: Po lednovém sporu mezi Ukrajinou a Ruskem, při kterém se zastavily dodávky plynu do Evropy na několik týdnů, to moc spolehlivě nevypadá.

Víte, situaci do značné míry stabilizuje výstavba plynovodu Nordstream, který do Evropy vede ruský plyn mimo Ukrajinu a Bělorusko po dně Baltského moře. Ten donutí Ukrajinu a Bělorusko, aby se na podmínkách dopravy plynu přes své území s Ruskem dohodly. Navíc pominuly rizikové faktory, které za loňskou krizí stály: Ukrajina má nyní s Ruskem uzavřený kontrakt s jasným cenovým vzorcem, cena pracuje momentálně ve prospěch Ukrajiny, tedy klesá. Není tu už jako nevypočitatelný prostředník žádná společnost RosUkrEnergo. Spotřeba plynu na Ukrajině klesá. Ještě donedávna činila 50 miliard kubíků za rok, díky restrukturalizaci tamního průmyslu a také vlivem krize ale bude spotřeba v letošním roce na polovině. Ukrajina zvedla vlastní těžbu plynu ze zhruba 17 miliard na víc než 20 miliard kubíků ročně. Už nepotřebuje tolik nakupovat z Ruska. A taky se Ukrajinci učí zvedat cenu spotřebitelům, dělají opatření na úsporu energie. Ukrajina prochází normálním vývojem k trhu.

HN: Ale Ukrajina je pořád rizikovým článkem - už vzhledem k velmi špatnému stavu ekonomiky a politické nestabilitě.

Kritický je proto tento rok. Hodně ukáže 6. srpen, to mají Ukrajinci Rusku zaplatit za plyn odebraný v červenci, kdy se vždy začíná masově vtláčet do zásobníků plyn na zimu. Pokud by teď nezaplatili, na desítky let dopředu ztratí pozici spolehlivého partnera. Když ale zaplatí, myslím, že riziko dalších problémů se vyloučí a z ukrajinské cesty se zase stane ta pro nás nejbezpečnější.

HN: Je pravděpodobné, že Ukrajinci zaplatí, EU jim na to už slíbila půjčky.

Je to rozumné, protože kdyby Ukrajina nebyla schopna Rusku zaplatit, doplatila by na to hlavně EU. Nenaplněné ukrajinské zásobníky u slovenských hranic by byly rizikem pro nadcházející zimu. Ze strany Ukrajiny i Ruska je evidentní posun směrem k tomu, dohodnout se na základě normálních komerčních vztahů. Poučili se a jsou k sobě vstřícnější.

HN: Dobře, ale pro nás pořád zůstává rizikem závislost na Rusku. To má sklon využívat surovinové převahy k politickému nátlaku na země, které jsou na jeho dodávkách závislé.

Já osobně bych to za riziko nepovažoval. Když se v roce 1989 tehdejší Československo dostalo mimo sféru ruského vlivu, nebyli jsme pro ně zrovna velký spojenec. Přesto se nám tehdy povedlo vyjednat dlouhodobý kontrakt na dodávku ruského plynu za výhodných podmínek. Nikdy žádný stát nevydělal na tom, že ničil svého protivníka v oblasti energetiky, protože odběratel se dokáže vždy rychle přizpůsobit. Rusko má 40 procent světových zásob plynu, ale všechny jeho hlavní plynovody směřují do Evropy, takže má zájem, aby obchod fungoval.


Co je ENA

Činnost
Zpracovává analýzy trhu a cen či energetické audity. Jejím dlouhodobým klientem je české Sdružení velkých spotřebitelů energie. Spolupracuje s Evropskou hospodářskou komisí OSN v Ženevě.

Vlastníci
ENA vznikla v roce 1992, kromě Vladimíra Štěpána ji zakládal Jiří Gavor. Ten je druhým spolumajitelem.Gavor dříve působil v energetickém výzkumu.

Práce pro vládu
ENA se podílela na práci tzv. Pačesovy komise, která chystala podklady pro energetickou koncepci Topolánkovy vlády. Přispěla především analýzami energetického trhu.


Rekordní cena ropy. Loni v létě se ropa prodávala až za 147 dolarů za barel.

V USA chtějí ročně investovat 15 miliard dolarů do podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů. To by mělo udržet ceny ropy na uzdě.

Podle ENA poroste v dalších pěti letech cena elektřiny na burze o zhruba 10 procent ročně, loňské úrovně ale dosáhne až v roce 2015.


Vladimír Štěpán 58

Absolvent VŠE, v plynárenství pracuje 30 let. Po roce 1989 jako náměstek Českého plynárenského podniku zodpovídal za import ruského plynu do Československa, dojednával kontrakty. Dělal poradce řady mezinárodních projektů, podílel se na legislativě. V roce 1992 spoluzakládá firmu ENA.

AUTOR: Zuzana Kubátová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz