Energetika jako determinant strategie

Reakce jsou většinou negativní a často bývají zaměřené výhradně na cenovou politiku energetických koncernů. Podívejme se, jaký je celkový vliv problematiky energií a zejména vliv elektřiny na podnikové strategie.

Lidstvo si v posledních staletích vybudovalo obrovskou závislost na energiích všeho druhu. S objevem a následným využitím elektrické energie dostala tato závislost poměrně jednoznačné zaměření, které vyústilo do celospolečenské zranitelnosti. Ta se čas od času projevuje výpadky v rozvodných sítích nebo politickými boji, jak na počátku letošního roku ukázal spor mezi Ruskem a Ukrajinou, který otřásl celou Evropou.

ENERGETICKÉ SOUVISLOSTI

Zdrojů energie je celá řada, čemuž odpovídá často zmatená terminologie. Některé zdroje slouží téměř výhradně k výrobě elektrické energie, jiné jsou prozatím využívány spíše k vytápění či spalování ve spalovacích motorech. Energetický mix je založen především na fosilních palivech (uhlí, ropa, zemní plyn) a jaderné energii, doplněné o vodní energii a tzv. alternativní zdroje (obvykle větrná, sluneční a geotermální energie, energie z biomasy resp. bioplynu).

Lze předpokládat, že závislost na elektrické energii dále vzroste, bude-li společnost řešit stále rostoucí civilizační problémy dosavadními energeticky náročnými způsoby. Příkladem je nedostatek pitné vody. Řešení, kterým je například odsolování mořské vody, je dosud energeticky velmi náročné. Problematiku zplodin vzniklých spalováním ropných produktů v motorech a zejména v automobilech by mohly vyřešit elektromobily, jejichž vývoj pokročil natolik, že sériová výroba by už konečně mohla začít.

Výroba elektrické energie je v důsledku závislosti na fosilních palivech rovněž významným zdrojem znečištění ovzduší, takže řešení výše uvedených problémů by při současném stavu technologií vedlo ke zvýšení ekologické zátěže. V diskuzích o těchto problémech však stále dominuje politický populismus a konstruktivní návrhy většinou rychle mizí ze stolu.

POLITICKÉ SOUVISLOSTI

Energetika nestojí jen v zájmu společnosti, ale i v zájmu politiky. Tento zájem je však velmi často populistický, což dokládají některé racionálně nepochopitelné akce. Příkladem je označení automobilů SUV za zlo, stojící za téměř všemi ekologickými problémy. I kdybychom pominuli jejich užitečnost, jejich negativní dopad na životní prostředí je v celosvětovém měřítku zanedbatelný. Z politického pohledu však jde o strategii vytvoření umělého nepřítele a odvedení pozornosti od závažnějších ekologických problémů, jejichž označení a řešení je politicky příliš ožehavé.

Stejně nebezpečná je populistická podpora některých vývojových směrů, aniž by byla podložena jejich správnost. Někdy dokonce sami výrobci těchto technologií tlumí politické nadšení, jak tomu bylo koncem roku 2008 v případě společnosti Bosch, která se pokusila přibrzdit euforii spojenou s elektrickými automobily. Na druhou stranu je pochopitelná politická podpora energetických koncernů. Své vlastní šampióny mají v této oblasti téměř všechny státy, protože v energetických koncernech vlastní významné akciové podíly.

Málokterý obor dnes umožňuje dosahování tak vysokých zisků jako energetika. Daně a dividendy z těchto zisků stále plní chronicky prázdné státní poklady a navíc samotná cena energií v souvislosti s její potřebou má charakter daně. K tomu se přidávají i různé ekologické daně jako další zdroj státních příjmů. Bohužel k výrazným změnám nedochází ani při liberalizaci trhu s elektřinou, která už v některých zemích proběhla.

MOŽNOSTI ŘEŠENÍ

Ekonomika vyspělých zemí, ČR nevyjímaje, je vybudována na značně energeticky náročných základech. Spotřeba elektřiny, informatikou počínaje a výrobními technologiemi konče, je obrovská. A je přitom jedno, zda jde o často diskutovanou spotřebu elektřiny servery společnosti Google nebo o malou nástrojárnu. Jaké jsou varianty řešení této problematiky?

Z hlediska podnikové strategie se nabízejí dvě možnosti: snižovat spotřebu elektřiny a zajistit dostatek levné a přiměřeně čisté elektřiny. V praxi je pak nejvhodnější snaha o optimální kombinaci obou možností. Některé projekty jsou navíc podporované dotacemi.

První, relativně rychlou a finančně méně náročnou cestou je tedy snaha o energetické úspory. Ty se mohou týkat jak přímého snižování spotřeby elektřiny, tak spotřeby ostatních energií, např. při vytápění. Ve většině firem, které jsem v minulosti navštívil, jsou potenciální úspory značné. Často jde pouze o malá, nicméně efektivní a rychle realizovatelná opatření, jako např. instalaci automatických rychloběžných vrat nebo senzorů regulujících osvětlení některých prostorů.

V případě větších investičních akcí jsou možnosti široké. Může jít o výstavbu či přestavbu budov s ohledem na nižší energetickou náročnost při vytápění a chlazení, nebo o investice do úspornějších strojů. Tepelná čerpadla, o kterých se hovoří především v souvislosti s výstavbou rodinných domů, nalézají uplatnění i v mnoha komerčních stavbách, jak dokazuje například autosalon značky Lexus v Brně. Trvale nedoceněnou možností, která se přímo nabízí zejména u výrobních podniků, je využití přebytečné energie z výrobních procesů. Mnoho technologií bývá chlazeno, aniž by bylo odpadní teplo patřičně využito.

Druhou možností je výroba levné, ekologicky dostatečně čisté elektřiny. Zde se nabízí zejména malé podnikové elektrárny či výtopny, velmi často v podobě poměrně účinných kogeneračních jednotek (v budoucnu možná trigeneračních), navázaných např. na bioplyn získávaný z výrobních odpadů. Tento trend je patrný v Německu, kde stále více firem investuje do vlastních energetických zdrojů. Například v Japonsku se již v minulém století uvažovalo dokonce o miniaturních jaderných elektrárnách pro jednotlivé budovy.

Ani obnovitelné zdroje díky fotovoltaickým panelům nezůstávají stranou. Jde o projev kdysi předpovídané decentralizace zásobování elektřinou, které nahrává cenová politika energetických koncernů a rostoucí náklady na rozšiřování a provoz rozvodné soustavy.

Ať už jde o úspory, výrobu energií nebo obojí, je třeba důsledně zhodnotit ekonomický a strategický přínos energetických investic pro firmu. Je však třeba myslet i na to, že řada dnešních investic, jejichž návratnost neodpovídá požadovaným ekonomickým parametrům, může v budoucnosti vytvořit strategicky významnou konkurenční výhodu v podobě nižších nákladů, nezávislosti na nedostatkových zdrojích a "zeleného" image.

BUDOUCNOST JE V TECHNOLOGIÍCH

V oblasti energetiky vzniká řada technologií, jejichž vývoj je dobré přinejmenším sledovat. Vedle snahy o jadernou fúzi patří mezi nové perspektivní technologie např. využití osmotické energie vznikající při oddělování sladké a mořské vody. Průkopníky této technologie jsou Norové. S tím souvisí i energeticky náročný proces odsolování mořské vody za účelem výroby pitné vody. Firmy jako např. Siemens nebo General Electric dokazují, že využitím elektřiny vyrobené z bioplynu vznikajícího při čištění odpadních vod bude možné tento proces přinejmenším energeticky pokrýt. Slibná je i výroba uhlí a ropy, která se zatím provádí pouze v laboratorních podmínkách.

Většina inovací v této oblasti je založena na stávajících technologiích s cílem zvýšení jejich účinnosti. Zde se uplatňuje stále častěji mezioborový výzkum. Například zvýšení výroby bioplynu závisí spíše na dalším výzkumu bakterií než na zdokonalení technologických zařízení.

Někdy jde i o znovuobjevení zapomenutých nápadů. Příkladem může být tzv. Stirlingův motor, jehož vývojem se dnes zabývá hned několik firem, např. německo-švýcarský výrobce Stirling Systems (dříve Solo Stirling, dceřiná společnost výrobce motorů a zahradních strojů Solo) nebo třebíčský výrobce kogeneračních jednotek Tedom.

Výroba elektřiny bývá situovaná geograficky jinde než její spotřeba. Zajímavá a perspektivní proto je technologie přenosu stejnosměrného proudu na veliké vzdálenosti, jejíž zavedení by umožnilo dopravu elektřiny z místa výroby na místo spotřeby s minimálními ztrátami. Fotovoltaické elektrárny v Africe, geotermální elektrárny na Islandu nebo osmotické elektrárny v Severním moři by tak mohly zásobovat např. střední Evropu. Ač to bývá opomíjeno, právě v logistice spojené s energiemi spočívá řešení mnoha problémů.

PŘÍÍEŽITOSTI PRO VÝROBCE I DODAVATELE

To, co je dnes považováno za problém, vytváří nečekané příležitosti. Ignorovat vývoj nových technologií v energetice lze považovat za pochybení manažerů firem. Nové, energeticky méně náročné produkty otevírají výrobcům příležitosti po celém světě. A zatímco Evropa diskutuje o energetických auditech a energeticky úsporných žárovkách, progresivní výrobci již dodávají technologie světelných diod LED a OLED (organické diody) nebo staví pasivní domy.

Zajímavé příležitosti se nabízejí též výrobcům strojů a zařízení, které přinesou zákazníkům energetické úspory, stejně jako výrobcům energetických technologií. Decentralizace vytváří příležitosti zejména pro výrobce menších zdrojů energií všeho druhu, ale i dodavatelům pro jadernou energetiku, k jejíž rehabilitaci právě dochází. Růst poptávky lze očekávat ve všech oblastech, od výroby tepelných čerpadel a rekuperačních jednotek až po solární panely.

Tlak na efektivitu strojů, zařízení a procesů zároveň vytváří nové příležitosti nejen jejich výrobcům, ale i dodavatelům. Snaha o snížení spotřeby automobilů např. umožňuje subdodavatelům nabízet lehčí produkty zejména náhradou železa hliníkem nebo plasty. Výhoda hliníku navíc spočívá v jeho dostatečných zásobách. Největší překážkou, která jeho využití stojí v cestě, je energetická náročnost výroby a tomu odpovídající cena. Vedle materiálových náhrad vzniknou příležitosti i u technologických substitucí, např. mezi laserovým pálením a vysekáváním.

Jak dokládají historické příklady, inovativní podnikání spojené s energetikou může být nadmíru úspěšné. Mnoho podnikatelů dosáhlo značných úspěchů, jelikož ve správný čas vycítili vhodnou příležitost, za kterou se nebáli jít. Málokdo si dnes uvědomí, že to byla právě energetika a s ní související obory, které vynesly do pomyslné síně slávy podnikatele, k jakým patřili např. Emil Škoda, Emil Kolben, Hugo Stinnes, Werner von Siemens a další.

Evropa a zejména Česká republika patří tradičně k oblastem s energeticky náročným průmyslem. Bylo by naivní doufat, že se tato situace rychle změní, stejně jako že brzy dojde k trvalému snížení ceny energií. Přes její dočasný pokles je třeba již při tvorbě strategie počítat s rostoucími cenami energií a maximálně využít příležitostí, které moderní technologie nabízejí. Ve skutečnosti je ekologicky nezávadné energie dostatek, pouze se ji musíme naučit efektivně získávat a využívat.


AUTOR: Ing. Petr Schubert
fakulta podnikohospodářská VŠE v Praze, Katedra podnikové ekonomiky

ZDROJ: MODERNÍ ŘÍZENÍ