Čtvrtek, 28. března 2024

Tajemství ropy

Kontroverzní teorie původu cenné suroviny. Látka, z níž se dělá nafta, možná nevznikla z pravěkých rostlin, ale už při zrození Země.

Tajemství ropy

Nedávno v rychlém sledu prolétla médii série zpráv o objevech obrovských nových nalezišť ropy. Prakticky současně s oznámením společnosti BP o nedotčených zásobách v Mexickém zálivu obsahujících nejméně tři miliardy barelů přišlo konsorcium vedené firmou Anadarko Petroleum se zprávou o gigantickém ropném poli se zásobami "v řádu miliard barelů" podél východoafrického pobřeží. Zvláštní shodou okolností ve stejné době dorazily podobné zprávy také z Brazílie a dalších oblastí.

Znovu se tak vynořily otázky, jak je to se zásobami ropy doopravdy. Během ropných krizí v 70. letech experti tvrdili, že nepřežije rok 2000, v polovině 90. let John MacKenzie ze Světového institutu zdrojů (WRI) varoval, že se symptomy konce začnou projevovat nejpozději roku 2007 a nyní obvykle slýcháme, že ropa dojde před polovinou 21. století. Vize spotřebování těžitelných zásob tedy před námi utíká jak fata morgana. Opravdu vrty vysychají, nebo je strach živen jen kvůli udržení vysokých cen?

Jedna značně kontroverzní, ale přitom zajímavě podložená hypotéza tvrdí, že zásoby ve skutečnosti nejsou na pouhých 50 let - ale na dalších nejméně 50 milionů let. A i když to vyhlíží poněkud absurdně, pokusy ověřit ji přinesly zajímavé výsledky.

Dobře ukryté uhlovodíky

Podle hypotézy uznávané většinou geologů ropa a zemní plyn vznikly rozkladem organických zbytků dávných rostlin a živočichů, které se díky geologickým pochodům dostaly do hloubek, kde vládnou vysoké teploty a vysoké tlaky. Jejich zásoby jsou tedy konečné a rychle ubývají. Ale už slavný cestovatel a přírodopisec Alexander von Humboldt začátkem 19. století napsal: "Ropa je výsledkem destilace některých minerálů pod vlivem vulkanického tepla v hloubce..." Podobného názoru byla i řada dalších přírodovědců, z nich k nejznámějším patřil autor periodické soustavy prvků Dimitrij Mendělejev. Později ale převládla organická hypotéza - a teorie anorganického původu paliv (tzv. abiogeneze) byla odsunuta na smetiště vědeckých omylů.

Když tedy v polovině minulého století prohlásil americký astrofyzik Thomas Gold, že abiogeneze má pravdu, vzbudil pochopitelnou pozornost. Tím spíš, že on vzbuzovat pozornost uměl, například konstatováním, že neexistoval žádný velký třesk na počátku vesmíru.

Goldova hypotéza sice na první pohled vypadá spíš jako poukázka na cestu do blázince, při bližším zkoumání však udiví svou logikou. Thomas Gold jako astronom věděl, že nejrozšířenějším prvkem vesmíru je vodík a ani uhlíku není o mnoho méně. Uhlovodíky se běžně vyskytují v mračnech mezihvězdné hmoty i v materiálu, z něhož vznikla naše sluneční soustava. Kam se tedy poděly po zrození Země?

Gold tvrdí, že nikam. Pořád jsou v horkých hlubinách planety a puklinami geologických vrstev vzlínají k povrchu, aby doplňovaly zásoby ropy a zemního plynu. Právě tento proces podle něj vedl ke vzniku života v pórech minerálů. V několikakilometrových hlubinách tedy je mnohonásobně víc biomasy než na povrchu. Život se tam neuchýlil z nouze, jak se dosud soudilo, ale prostě proto, že tam je jeho kolébka a vlastní domov. Podle Golda je ve sluneční soustavě možná až deset těles, na kterých existuje takové hlubinné společenství.

Smiljanský experiment

"Goldovy teorie jsou vždy originální, obvykle kontroverzní - a nezřídka správné," zhodnotil jeho přínos významný teoretický fyzik Freeman Dyson. Český geolog Václav Cílek byl v článku pro časopis Vesmír méně milosrdný: "Omyly Thomase Golda jsou slavné."

Gold je zkrátka člověk jehož názory málokterého vědce nechají lhostejným - a zejména teorie o hluboké horké biosféře vzbuzovala emoce. Někteří se dokonce pokoušeli zabránit jejímu zveřejnění. Svérázný badatel se tedy rozhodl, že svou myšlenku dokáže: roku 1986 začala skupina soukromých investorů s podporou švédské vlády a pod jeho dohledem razit hlubinný vrt poblíž švédského jezera Siljan s cílem dosáhnout hloubky přes šest kilometrů.

Jezero Siljan je ve skutečnosti kráter s průměrem přes 50 kilometrů vytvořený dopadem meteoritu před 377 miliony let. Pokud by měl Gold pravdu, pak se v puklinách rozrušených hornin pod ním hromadí zemní plyn a další uhlovodíky stoupající z hlubin.

Pokus za 25 milionů dolarů nakonec přinesl podivné výsledky. V říjnu 1987 začala v hloubce 6100 metrů náhle mizet kapalina, jíž se vrt proplachuje a Gold věřil, že dosáhli nějaké větší dutiny plné metanu. Práce musely být zastaveny, mezitím se ale dole začala hromadit jakási těžká hmota, kterou se nedařilo vyčerpat ani výkonnými pumpami.

Teprve po velkém úsilí se dostalo na povrch několik desítek kilogramů hnilobně zapáchající černé viskózní tekutiny, která byla okamžitě odeslána do laboratoří. Analýza ukázala, že jde o směs uhlovodíků podobnou ropě, ale neobvyklého složení. Navíc v ní bylo velké množství jemnozrnného magnetitu, jaký bývá produktem metabolismu některých bakterií. Našly se také primitivní mikroorganismy skupiny Archea.

Smiljanský experiment přesto nakonec vyzněl do ztracena. Černou kapalinu nešlo efektivně čerpat ani komerčně využít. Goldovi oponenti tvrdili, že organické látky se mohly do podloží meteorického kráteru dostat z relativně nedalekých norských ložisek zemního plynu. Úlovek malého množství mikroorganismů pak šlo snadno svést na kontaminaci nebo jinou metodickou chybu.

Svět držený pod krkem

"Má Gold pravdu?" ptal se Václav Cílek ve zmíněném článku a vzápětí si odpověděl: "Lze si představit i jiná vysvětlení, Gold ale upozorňuje na málo známé či přehlížené skutečnosti."

Přesto byla Goldova hypotéza hluboké horké biosféry brzy překřičena - jenže postupně se začaly hromadit náznaky, že na ní přece jen něco může být.

Na přelomu 70. a 80. let objevil Carl Woese z University of Illi­nois celou novou skupinu mikroorganismů, kterou nazval Archea. Postupně se ukázalo, že jsou prapředky všeho živého na Zemi - a že je jim opravdu nejlépe v extrémních podmínkách. Vrty pod mořské dno prováděné v polovině 90. let naznačily, že s hloubkou mikroorganismy v zemské kůře neubývají, ale přibývají. Když roku 2004 Thomas Gold v požehnaném věku 84 let zemřel, i nejkonformnější vědci už souhlasili s tím, že biosféra je mnohem rozsáhlejší, než se dosud soudilo - Archea mohou žít prakticky kdekoliv.

Ropné společnosti se ale k teorii hluboké horké biosféry veřejně nehlásí. Nemají proč: svět neurotizovaný strachem z energetických krizí jim zobe z ruky. Letos na podzim Cristophe de Margerie, šéf ropného gigantu Total, pro stanici BBC v reakci na objevení nových ropných polí prohlásil: "Zásob je dost, ale bez investic se nedostanou na trh. Do otevírání nových ložisek by měly investovat vlády." Jinými slovy: ropu máme, ale své obrovské zisky jsme utratili, takže ji nedostanete, dokud nám náklady na výnosnou těžbu nezaplatí daňoví poplatníci...

Pak by ani nepřekvapilo, že ropné koncerny nemají zájem na dokazování teorie, podle které je pár pater pod dnes známými zásobami dost uhlovodíků na miliony let. A že i zdánlivě vyčerpaná ložiska se samovolně doplňují z hlubin.

AUTOR: Jan A. Novák
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů