Hrozbou pro českou energetiku jsou ceny uhlí

Jedním ze systémových problémů naší energetiky jsou nevyvážené poměry na trhu s uhlím, a to zejména u dodávek pro teplárny. Těm plyne ze zákona povinnost veřejné služby. Zákon však teplárnám nijak nepomáhá v zajištění paliva. Nemluvě o kritické ceně uhlí, od níž se odvíjí výše platby pro spotřebitele. A cena tepla se týká stovek tisíc domácností, škol a nemocnic.

Mnoha uhelným teplárnám končí dlouhodobé smlouvy na dodávku uhlí. Situace ale nestojí tak, že bychom jej měli nedostatek. Jenže v praxi je dost důvodů k obavám.

V platnosti totiž stále zůstávají těžební ekologické limity, jimiž je blokováno množství paliva. Co je však ještě horší - na domácím trhu s uhlím v podstatě neexistuje konkurence. Těžbu a dodávku ovládají společnosti Czech Coal, Severočeské doly (ze skupiny ČEZ) a Sokolovská uhelná. Situace je o to vážnější, že z dlouhodobého hlediska je to právě Czech Coal, kdo má k dispozici největší objem uhlí, které je pro použití v teplárnách nejvhodnější.

Jestliže Severočeské doly a Sokolovská uhelná dodávají uhlí teplárnám za standardní a predikovatelné ceny, Czech Coal se neustále snaží dosáhnout zdražení. Jednou pomocí aukcí, jindy snahou najít odběratele ochotného koupit předražené uhlí, a nastavit tak novou vysokou cenu. Příkladem z poslední doby je společnost Energotrans, jež musela čelit pokusu Czech Coal o více než dvojnásobné zdražení dodávek. Bohužel, zákon nijak neomezuje dodavatele uhlí v jeho cenových požadavcích, zatímco teplárny a ceny tepla podléhají přísné státní regulaci.

Vedení tepláren se tak ocitá v těžké situaci. Pokud by vysokou cenu uhlí přijali, nezbylo by jim nic jiného než omezit samostatnou výrobu elektřiny, zdražit teplo a pak jen sledovat, jak spotřebitelé přecházejí na jiný způsob vytápění. Proto se tomuto cenovému diktátu celkem logicky snaží bránit. To má však obrovské riziko, protože hrozí, že taková teplárna zůstane bez dodávky...

Řešením, které se odvíjí od závěrů Pačesovy komise i návrhu státní energetické koncepce, je legislativní zakotvení povinné dodávky uhlí pro teplárny, jež zajišťují veřejnou službu. Takové regulatorní opatření by pochopitelně sloužilo pouze k řešení výjimečné situace, kdy ten či onen vlastník dolů se není schopen s teplárnou dohodnout na ceně. Nezapomínejme, že uhlí je podle zákona jako nerostná surovina v majetku státu.

Regulace činností je v odvětví české energetiky nástrojem zcela běžným. Pro těžební společnost, která se chová společensky zodpovědně, by legislativní úprava dodávek uhlí neměla znamenat překážku v dalším úspěšném a perspektivním rozvoji. A pro teplárny by zákonem daná pojistka dodávky paliva byla šancí na jejich další zachování a rozvoj.

Tomáš Drápela, místopředseda Teplárenského sdružení České republiky